Slavná bedna, ve které uprchli vrazi Roman Čabrada a Rostislav Roztočil, skončila v policejním muzeu. Zdroj: Profimedia.cz
Jako převezeni slavným kouzelníkem Harrym Houdinim si mohli připadat dozorci borské věznice v Plzni v roce 2005 po útěku Rostislava Roztočila a Romana Čabrady. Odsouzení vrazi si za mřížemi během prací na výrobě palet dokázali připravit speciální krabici, do které se ukryli, a aniž by o tom kdokoliv věděl, nechali se odvézt za brány věznice. Policie oba dopadla až po několika týdnech.
Rostislav Roztočil byl za vraždu odsouzen už v 80. letech minulého století. Podle tehdejších vyšetřovatelů měl mít podíl na vraždě zahraničního studenta. Se svým známým měli původně v plánu oběť okrást. Jenže celá akce se nečekaně zvrhla. Poté, co Roztočil se svým kumpánem mladíka zbili, zjistili, že jejich útok nepřežil. Tělo proto přivázali k traverze a hodili do řeky Labe. Kriminalisté tehdy tělo objevili až po půl roce. Přesto dokázali vrahy vypátrat. Roztočil byl v 80. letech československými soudy pravomocně odsouzen k výjimečnému trestu 24 let vězení. Tehdy už sice pobýval v emigraci, trestu se ale nakonec nevyhnul. V plzeňské věznici skončil v roce 2000.
Roman Čabrada byl také emigrant. Se svým otcem ale opustil Československo už jako devítiletý. Střídavě žil v několika zemích a do Česka se vrátil až v 90. letech. Ve věznici měl strávit 24 let. Soud o takovém trestu rozhodl kvůli obchodování s drogami a hlavně vraždě německého starosty. Toho Čabrada nalákal pomocí prostitutky do jednoho z chebských bytů a tam ho se svým společníkem zavraždili. Tělo později zakopali v lese.
Zvlášť závažné zločiny
Seriál CNN Prima NEWS, ve kterém reportér Václav Janata čtenářům představuje největší kriminální kauzy posledních desetiletí v Česku.
„Dělal jsem prostě jen svou práci. Jako projev úcty jsem mu vybral v lese pěkné místo,“ prohlásil Čabrada krátce před tím, než ho soud poslal do borské věznice.
Klid na „práci“ zařídili dozorci
Za zdmi borské věznice se Čabradovi vedlo o poznání lépe než na svobodě. Brzy se vypracoval na „brigadýra“. Vězně, který měl oproti ostatním privilegia. V části věznice, kde odsouzení mohli pracovat na výrobě europalet, mohl rozdělovat práci a brzy se stal oblíbencem dozorců. Později se mu taková přízeň vyplatila. Během výroby europalet totiž začal připravovat plán na útěk.
Postupně začal sledovat kamiony, které do věznice přijížděly pro vyrobené europalety a krabice. Zjišťoval, kam z věznice odjíždí, a napadlo ho toho využít. Brzy ale pochopil, že na takový útěk sám nestačí. Musel o svém záměru někomu říct. Nakonec si vybral tehdy devětašedesátiletého Roztočila. „Nastoupil do práce někdy zjara 2005 a někdy od června jsem začal vyrábět palety a sledovat příjezdy a odjezdy kamionů. Roztočil byl z výběru lidí, kteří byli k dispozici, jediný, kdo připadal v úvahu. Tvrdil, že má kontakty a peníze i bohaté zkušenosti s cizinou,“ prohlásil Čabrada o svém spoluvězni později u výslechu.
Bedna s ventilátorem i osvětlením
Muži začali postupně pracovat na svém plánu. Dozorci jim dopřávali klid a jim tak nic nebránilo připravit na jedné z palet krabici, do které by se oba dva vešli. Dvěma vězňům práce trvaly pět měsíců. V krabici nechybělo k bezpečné přepravě z vězení nic. Uvnitř dokázal Čabrada připravit dvě místa k sezení, zásoby jídla i pití, ventilátor, který dovnitř přiváděl vzduch, i malou lampičku napájenou baterií. Celá bedna se musela vejít na europaletu. V listopadu roku 2005 bylo vše připraveno. Oba vězni vešli do knihárny věznice, kde právě probíhal náklad beden. Věděli, že zpátky do cely se už nevrátí.
Slavná bedna, ve které uprchli vrazi Roman Čabrada a Rostislav Roztočil, skončila v policejním muzeu. Zdroj: Profimedia.cz
„Když bylo po sčítání a přijel kamion, šel jsem do přízemí za člověkem, který přes palety se zbožím dával kovové stahovací pásky. Řekl jsem mu, že některé bedny ještě nejsou zavřené. S Roztočilem jsme to oběhli zadem, skočili do bedny a zavřeli nad sebou víko. Pak nás zapáskovali. Nikdo nemohl tušit, že jsme tam schovaní. S dalšími paletami nás naložili na kamion a vyvezli ven,“ popsal později Roman Čabrada.
Komplikace ale přišly krátce poté, co se kamion s nákladem rozjel. Nezamířil totiž přímo do Německa, jak si dvojice plánovala. Řidič zatočil na druhou stranu a auto zastavilo v meziskladu, jen nedaleko od samotné věznice. Čabrada s Roztočilem to pochopili rychle, počkali několik hodin v krabici a prořezali se ven.
Na francouzskou riviéru a zase zpátky
Cesty dvojice uprchlíků se rychle rozdělily. Roztočil totiž Čabradovi sliboval peníze, jenže se ukázalo, že šlo jen o plané sliby. Falešné pasy ani finanční prostředky na cestu z Česka sehnat nedokázal. Vše zřejmě Čabradovi nasliboval, jen aby ho zasvětil do svého plánu. Když dvojice překročila v jižních Čechách státní hranici, Rostislav Roztočil zamířil za svou sestrou do Stuttgartu a Roman Čabrada pokračoval dál na západ.
Ve věznici zjistili, že jim dva odsouzení vrazi chybí, až po dvou a půl hodině. V tu chvíli se dalo dělat málo. Policie přesto začala prohledávat okolí, uzavíraly se silniční tahy a vzhledem k tomu, že oba uprchlíci dřív žili v zahraničí, policejní hlídky obsadily i hranici. Pátrání bylo zprvu neúspěšné, přesto si dvojice vězňů svobodu dlouho neužila. Rostislav Roztočil se po šesti dnech a návštěvě své sestry sám přihlásil stuttgartským policistům. Roman Čabrada byl policisty vypátrán ve francouzském Nice. Detektivové znali jeho telefon a jakmile do něj svému známému prozradil, kam mu má přivézt falešné doklady, zásahová jednotka byla v pohotovosti.
Po vyřízení diplomatických procedur se oba vrátili za mříže. Jejich útěk navíc stál místo ředitele věznice a jeden z dozorců dokonce stanul před soudem. Bedna, ve které se dvojici podařilo z vězení uprchnout, je dodnes vystavena v policejním muzeu a návštěvníci mohou sami posoudit, jak velké riziko byla dvojice ochotna podstoupit.
