Dodávky plynu Nord Streamem 1 vzrostly na původních 40 procent kapacity potrubí
Rusko od minulého týdne po odstávce plynovodu Nord Stream 1 opět posílá zemní plyn do Evropy. Evropská unie kvůli sníženým dodávkám a obavám z dalšího vývoje ale nadále hledá nové partnery, kteří v budoucnu vysokou poptávku starého kontinentu pokryjí. Na pozadí války se tak dynamicky proměňuje komoditní politika, do které budou nově významně promlouvat hráči jako USA, Izrael nebo Ázerbájdžán.
Evropská unie potřebuje ročně získat zhruba 400 miliard metrů krychlových zemního plynu, 80 procent z tohoto objemu musí dovážet ze zahraničí. Klíčovým dodavatelem bylo až donedávna Rusko, které v loňském roce dostalo do Evropy 155 miliard metrů krychlových plynu.
Jenže přišla válka. Moskva zbrzdila své dodávky a unie začala čelit kritice, že uvaluje sankce na Rusko, ale přitom od něj nakupuje plyn. Pod tlakem pragmatismu i emocí se tak Brusel začal poohlížet po jiných partnerech, kteří by mohli v průběhu let možná i stoprocentně nahradit ruský export suroviny, na které závisí 40 procent unijních domácností.
Některé partnery Evropská unie našla doslova za humny nebo ještě lépe ve svém středu, pro vyjednávání s jinými dodavateli musely unijní špičky absolvovat dlouhé pracovní cesty. V Evropě má k dispozici domácí zdroje zemního plynu Velká Británie, Nizozemsko, Německo, Dánsko, Polsko, Itálie, Norsko, Ukrajina, Rumunsko a Bulharsko. Ostatní země Evropy musí zemní plyn stoprocentně dovážet.
Brusel si hodně slibuje od posílení dodávek z evropských států, primárně z Norska nebo Nizozemska. Člen Beneluxu v roce 2020 vyprodukoval 20 miliard metrů krychlových zemního plynu, ještě lépe je na tom Norsko, které je sedmým největším producentem této suroviny a vyprodukovalo za rok 112 miliard metrů krychlových.
Přesto pokud se chce Evropská unie úplně vymanit z dosahu ruských kohoutků, musí hledat partnery za branou kontinentu. Dva spojence už Brusel našel v Asii.
Izrael a Ázerbájdžán
Prvním staronovým spojencem v plynové krizi se stal pro Evropu Izrael. Už v červnu podepsali zástupci Evropské unie a Jeruzaléma smlouvu, na základě které se zvýší export zemního plynu z Izraele do Evropy. Tranzitní zemí se stal Egypt, který byl rovněž signatářem dohody. Izrael ročně produkuje 12 miliard metrů krychlových plynu, jeho možnosti jsou ale podle listu Washington Post mnohem větší.
Dalším asijským partnerem pro Evropu se stal Ázerbájdžán, kde byla šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová vyjednávat na začátku týdne. Vláda v Baku se zavázala, že zintenzivní dodávky zemního plynu do Evropy. Asijský stát má do roku 2027 posílat na západ alespoň 20 miliard metrů krychlových zemního plynu za 365 dní.
USA jako hráč v pozadí
Významnou měrou se snaží zásobovací výpadky v Evropě látat také Spojené státy. Washington dokonce letos poslal více zkapalněného zemního plynu do Evropy než do Asie. Ještě loni přitom USA posílaly přes Atlantik směrem k evropským břehům zhruba třetinu vyvezeného plynu, teď už jde o více než dvě třetiny.
Americký prezident Joe Biden už v březnu Evropě slíbil, že v budoucích letech dodají USA až 50 miliard kubíků zemního plynu ročně. To by pokrylo celou třetinu exportu z Ruska.
O dodávky zemního plynu do Evropské unie se chce do budoucna přihlásit také Kazachstán. I válkou zmítaná Ukrajina slibuje, že pomůže Bruselu nahradit ruský zemní plyn.
