Ruská zrůdnost, popisují zkázu porodnice čeští dobrovolníci. Válečná zóna je těžce zasáhla
Výběr redakce
Místo, kde se rodí život, čelilo ruskému dělostřelectvu. Návštěva rozstřílené chersonské porodnice je jeden z mnoha neveselých momentů, který čeští dobrovolníci z organizace Mise Ukrajina prožili během svého posledního výjezdu. „Nepochopím mentalitu ruských vojáků, jsou absolutně mimo realitu. Je to zrůdnost,“ okomentoval spoušť Marek Wiesner za dobrovolníky, kteří na válkou zkoušený východ země dovezli zdravotnické přístroje a materiály. O své fotografie se podělili s redakcí CNN Prima NEWS.
Skupina českých dobrovolníků z organizace Mise Ukrajina na začátku války pomáhala s evakuací civilistů, jmenovitě žen a dětí. Díky pronajatému autobusu se jim podařilo zachránit jich stovky. Postupem času se Češi přeorientovali na zásobování a humanitární pomoc jak pro obyvatele rozbombardovaných měst, tak české bojovníky a ukrajinské vojáky nedaleko bitevní fronty, Bachmutu nevyjímaje.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Prorazili jsme ruské linie. Postup bude rychlejší, řekl ukrajinský velitel a označil další cíl
Během posledního výjezdu zavítali dobrovolníci do Chersonu společně s velkou dodávkou zdravotnických přístrojů a pomůcek. V cílové destinaci se jim ale naskytl hrozivý pohled na rozstřílenou porodnici. Pro šéfa organizace Marka Wiesnera šlo o zážitek, který se jen obtížně maže z paměti.
Čtěte také
„Nepochopím mentalitu ruských vojáků, kteří při odchodu z města zdevastují vše, co najdou v porodnici, na závěr pošlou salvu z houfnic do třetího patra. Je to zrůdnost,“ popsal redakci CNN Prima NEWS spoušť, kterou viděl na vlastní oči se zbytkem česko-slovenské skupiny humanitárníků. „Ukazuje to, že ruští vojáci jsou absolutně mimo jakéhokoliv civilizovaného vidění světa,“ poznamenal vzápětí.
Na druhou stranu uznal, že i taková návštěva polorozpadlého zařízení, kde se před válkou rodil život, nese něco pozitivního. „Je super vždy potkávat lidi, kteří mají chuť pomáhat – navzdory tomu, jak dlouho válka trvá. Poslední akce byla spojena s partou přátel kolem Veroniky Makovičkové z Plzně, kteří sehnali většinu vybavení a zdravotnického materiálu pro zmíněnou chersonskou porodnici,“ poukázal Wiesner na světlou stránku výjezdu na Ukrajinu. Pomoc poskytli například rokycanská a stodská nemocnice, stejně jako společnost CV Prototyp.
Podobně se na návštěvu porodnice dívá také Denisa Boháčková, spoluzakladatelka Mise Ukrajina. I ta má bohaté zkušenosti s evakuací ukrajinských dobrovolníků ze začátku války, stejně jako s podporou českých bojovníků.
„Se zemí srovnané vesnice nebo rozstřílené školy a školky jsou už většinou smutnou, ale běžnou realitou. Něco jiného byl ale moment, kdy jsme druhý den v Chersonu dovezli vybavení a materiál do místní porodnice. Vyjma inkubátorů, lůžek a další humanitárky, za které byli místní neskutečně šťastní a vděční, jsme dovezli také menší přístroje, například kolposkop. Primárně by si o něj neřekli, protože slouží pouze k vyšetření, nicméně u paní ředitelky Svitlany vyvolal i slzy štěstí, kolik jí taková věc ušetří práce. Díky podobným momentům chce člověk pokračovat a pomáhat dále,“ přiblížila redakci své pocity.
Projekt Mise Ukrajina
Prakticky od začátku války se čeští dobrovolníci z Mise Ukrajina snaží zapojit do dobročinných aktivit. Náklady na převoz ukrajinských uprchlíků a potřebného humanitárního i vojenského materiálu Češi financují skrze vlastní sbírky. Více informací o projektu, podrobnosti o dosavadních aktivitách a číslo transparentního účtu najdete na webu miseukrajina.cz či na Facebooku, Instagramu a Twitteru organizace.
V předposlední den, když se zmíněnou ředitelkou Svitlanou odváželi humanitární pomoc pro místní do malé vesničky u řeky Inhulec, ji čekal další hořkosladký moment.
„Chersonská oblast je známá zemědělskou činností, nicméně poslední osetá pole vidíte kousek za Oděsou. Svitlana při odjezdu začala vykládat, jak je hrozné, že rok neviděla oseté pole. Po několika kilometrech dále do vnitrozemí jsme jedno takové spatřili. Svitlana se nejdříve dala do pláče, poté se začala smát a byla plná radosti. Člověk by si řekl, že je to taková blbost, ale ono je to podle mě lidské. Něco takového Rusko postrádá,“ doplnila Boháčková.
Nejsilnější emoce ji ale dostihly paradoxně až zpátky v Praze. „Maťo nám poslal fotky z cesty. Na pár posledních zachytil portréty místních. Každý se do objektivu usmíval, koutky od ucha k uchu, na první pohled z nich vyzařovala radost. Když se jim ale podíváte do očí, ty se vůbec nesmály. Byly temné, ztrhané, plné strachu a beznaděje. V tu chvíli mě úplně zamrazilo – oči přece nikdy nelžou. Odráží realitu, ve které žijí a která slovy nelze popsat. Pro někoho to může vyznít hloupě, ale pro mě jsou tyto situace silnější než zvuky sirén, výbuchů nebo pohled na tu spoušť, kterou tu Rusové způsobují,“ dodala česká humanitární dobrovolnice.
Zmíněný fotograf Maťo sám nemá tolik zkušeností, co se týče výjezdů na Ukrajinu. Doposud působil v západní části napadené země, proto považuje návštěvu Chersonu za „jiný level“.
„Když si odmyslím všechny hrůzy, s nimiž se nevyhnutelně konfrontujete při podobném druhu cesty – od zničených vesnic, domovů a nemocnic po opravdu hrozné lidské příběhy – tak nejsilnějším subjektivním zážitkem z cesty pro mě byla blízkost válečné zóny. Vidět, jak v tom lidé žijí den co den už více než rok, je opravdu surreální a silné,“ uzavřel Maťo.
České dobrovolníky z projektu Mise Ukrajina můžete podpořit na jejich facebookové stránce či na transparentním účtu 4005004017/5500.
Ukrajinci mezitím hlásí úspěchy na bitevní frontě. Podívejte se, jak se obráncům podařilo zlikvidovat ruské obrněné vozidlo:
Viet Tran pracoval pět let jako redaktor na webu Echo24.cz. Několik let řídil magazínové sekce herních projektů SkillZone.cz a Battleforce.cz, poté spoluzaložil občasník Cooldown.cz. Média vystudoval na Univerzitě Karlově, diplomovou práci zpracovával v Japonsku, kterému se profesně věnuje do současnosti.
