Slovník slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové nápadně připomíná slovník neonacistů, tvrdí autoři petice Na obranu kultury, kterou do úterního poledne podepsalo téměř 184 tisíc lidí. Slovenská politika je na rozcestí a umělci teď musejí zvažovat, jak reagovat. „Každý je v jiné životní situaci, takže je v pořádku, když někdo raději v tuto chvíli kritiku neprojevuje. Naštěstí je mnoho těch, kteří ji projevují. Autocenzura a strach jsou ovšem přítomny,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS 41letý publicista Tomáš Hučko, spisovatel, překladatel a šéfredaktor nezávislého slovenského kulturního časopisu Kapitál.
Situace na dnešním Slovensku připomíná československou normalizaci po roce 1969. Někteří literáti tehdy odešli do disentu, jiní ale za cenu různých ústupků nadále vydávali a někdy se stávali pro čtenáře i určitou posilou, že všichni nejdou s Gustávem Husákem, namátkou bych jmenoval třeba spisovatele Bohumila Hrabala. Začala tedy na Slovensku nová „normalizace“?
Jisté prvky normalizace tato situace přináší, ale byl bych opatrný s úplným ztotožněním těchto dvou období. Tím neříkám, že se o něco podobného vláda Roberta Fica nesnaží, ale na rozdíl od normalizace to má v některých ohledech obtížnější. Občanská společnost funguje lépe, je lépe zasíťovaná, díky internetu umí být akceschopnější a lidé mají více možností vyjádřit svůj nesouhlas. To však nemění nic na tom, že situace je extrémně vážná a pokud si občanská společnost nevybojuje tento boj o svobodu kultury a médií, může nastat období velmi blízké normalizaci.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Poprask v divadle na Slovensku. Náměstek ministra vyháněl diváky. Bylo to perverzní, říká
Teď nemůžeme být zticha
Normalizaci v Československu jsem zažil jen jako školák, ale tu podivnou atmosféru si dobře pamatuji. Hlavně ponížení rodičů husákovským režimem. Matka učitelka skončila jako prodavačka lístků, otec novinář jako dělník na huti. Jak dlouho se podle vás budou svobodomyslní Slováci trápit s bizarní skvadrou, která se sešla v současné vládě Roberta Fica? Na Slovensku se teď otevřeně mluví o fašizaci politiky.
Na vstup do KSČ se čekalo dva roky, výběr byl přísný. Platí to o Babišovi i Pavlovi
Většina někdejších členů Komunistické strany Československa (KSČ) dnes vstup do strany bagatelizuje jako formalitu. Opak byl pravdou, zrovna 17. listopadu si je to dobré připomenout. „KSČ byla výběrovou organizací, a ta mezi sebe hned tak každého nepouštěla,“ vysvětluje archivář Antonín Barcuch. Stejnou cestu do lůna KSČ absolvovali za normalizace i dnešní prezidentští kandidáti Andrej Babiš a Petr Pavel. Jak takový typický proces přijímání do strany probíhal?
To si netroufám odhadnout. Obávám se, že to bude déle než jedno volební období, průzkumy tomu zatím nasvědčují. Pokud by se do vlády nedostala Slovenská národní strana (SNS), která dnes dělá snad nejviditelnější destruktivní kroky, může ji nahradit například pohrobek Kotlebovy LSNS, tedy Republika. A to nebude o nic lepší. Fašizace slovenské politiky je v plném proudu a bude velmi obtížné ji zastavit. Nezbývá nám však nic jiného, než to nevzdávat.
V minulých dnech jste v jednom komentáři napsal, že značná část slovenské kulturní obce teď stojí v jakémsi močálu. A musí přemýšlet, jak se v něm neutopit. Některé hlasy totiž varují před „duchovním kolaborantstvím“ těch, kteří ohnou páteř před „buranstvím“ ministryně kultury Martiny Šimkovičové, která odvolává ředitele kulturních institucí a používá slovník na hraně neonacismu. Jak se v takové situaci řídí kulturní časopis?
Na fungování kulturního časopisu se to zatím neprojevilo. Snad až na to, že lidé z redakce i mnozí naši autoři a autorky nyní věnují hodně energie na pořádání protestů a referování o krocích ministerstva kultury. Je to psychicky vyčerpávající. Zanedlouho se však destruktivní politika Martiny Šimkovičové může projevit v existenční rovině, časopisu Kapitál například končí tříletý grant od Fondu na podporu umění (FPU), který nedávno ministerstvo mocensky ovládlo. Zda dostaneme další podporu, je teď sporné. Máme sice i jiné zdroje, ale FPU je pro organizace našeho typu stále klíčový hráč. To nám však nebrání být vůči současné vládě kritičtí. Teď nemůžeme být zticha.
Autocenzura a strach jsou přítomny
Šimkovičová s podporou vlády Roberta Fica prosazuje „tradiční slovenskou kulturu“ a vyzývá reprezentanty „liberálně-progresivistického spektra“, aby přestali dělat „ostudu slovenské kultuře“. Kulturní fronta se brání všemi prostředky a iniciativa Otvorená kultura třeba pořádá protestní akce, ale jsou všichni umělci ochotni riskovat, když je organizování či jen účast na demonstracích může připravit o práci? Je to přece také na jejich svobodném rozhodnutí.
Už ve fejetonu, který vzpomínáte, zmiňuji, že situace je těžká. A poslední věc, kterou bychom měli jakožto členové kulturní obce dělat, je odsuzovat ty, co se na protestech či kritice ministerstva nechtějí či nemohou zúčastnit. Každý je v jiné životní situaci, takže je v pořádku, když někdo raději v tuto chvíli kritiku neprojevuje. Naštěstí je mnoho těch, kteří ji projevují. Autocenzura a strach jsou ovšem přítomny, přiznal to i odvolaný ředitel Slovenského národního divadla.
Slováci vsadili na hokejisty z KHL. Šatan po zveřejnění nominace tvrdě zaútočil na novináře
Ve slovenském hokeji je jasno, návrat hráčů z KHL do národního týmu je stvrzen. Hned trio hráčů působících v Rusku se zúčastní blížících se kvalifikačních zápasů, ve kterých Slováci zabojují o účast na olympijských hrách v italském Miláně. Tímto se slovenská reprezentace začala vymykat ve světové špičce. Šéf tamního svazu a zároveň generální manažer reprezentace Miroslav Šatan kvůli návratu hokejistů z KHL do národního týmu dokonce na tiskové konferenci peskoval novináře.
Často se mluví o „orbanizaci“ Slovenska. V Maďarsku se už třeba nezávislí umělci téměř nedostanou ke státním dotacím, vláda tam přes různé fondy drží pevnou ruku i nad rozdělováním evropských peněz. O totéž se teď snaží i slovenská vláda, třeba ovládnutím zmíněného Fondu na podporu umění. Bude tedy dalším morálním dilematem pro uměleckou scénu žádat, či nežádat o dotace, tedy svým způsobem z kapes „úhlavního nepřítele“? I když to jsou i nadále peníze daňových poplatníků a Evropské unie.
Ano, určitě to pro mnohé bude další morální dilema. Já osobně s tím problém nemám, protože, jak říkáte, nejsou to jejich peníze, ale naše, tedy daňových poplatníků. Ale pokud za tyto finance nebude vznikat kvalitní umění a rozdělí se jen mezi „kolaboranty“, Slovensko zaplaví nacionalistický kýč. A podle mě je na to třeba myslet i při případném odmítnutí státní podpory.
Státní tajemník ministerstva životního prostředí Štefan Kuffa v neděli přerušil představení Národního divadla Košice. Možná je to v průběhu divadelních prázdnin složité, ale čekal jsem hned v pondělí nějakou petici či hromadnou reakci všech slovenských divadel, protože šlo o nepřijatelný zásah do svobody umělecké tvorby. Anebo to jen špatně vyhodnocuji z Česka?
Protestních akcí se děje hodně, právě teď probíhá štafetový protest iniciativy Otvorená kultúra před ministerstvem kultury, kde se každou hodinu střídají dvojice s požadavky na odstoupení ministryně, a bude trvat až do 29. srpna. Je ale těžké reagovat protestními či stávkovými akcemi tak rychle, s jakou rychlostí oni dělají Slovensku hanbu, tak jak to stalo při nehorázném zásahu Štefana Kuffy do divadelního představení. Kulturní instituce jsou však propojeny přes sociální sítě a nejrůznější kritická prohlášení už byla zveřejněna. A věřím, že další kroky se plánují.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ruská invaze už slovenskému hokeji nevadí. Hráči z KHL se vrací zpět do reprezentace
