Frustrující boj o střední školy. Můj syn není „blbeček“, přesto se nikam nedostal, líčí matka

„Překonala jsem pocit zklamání, hanby, studu a musím s tím ven. Moje dítě se nedostalo ani na jednu střední školu. Není to žádný lumen, ale rozhodně ani blbeček.“ Tak začíná vyprávění jedné z maminek na Facebooku. Její syn se přitom nehlásil na žádná elitní gymnázia. „Nebudeme podávat odvolání – děkujeme za radu, nemá to cenu – jo, prosím vás, pokud neprocházíte stejným martýriem, neraďte. To, co napadne vás od stolu, už jsme vyzkoušeli minulý týden,“ pokračuje.

ČTĚTE TAKÉ: Vášně kolem přijímaček na gymnázium. Páťákovi vypadlo jedno písmenko, „chyba“ pobouřila

K jednotným přijímacím zkouškám na maturitní obory středních škol, víceletá gymnázia a nástavby se letos podle Cermatu přihlásilo o čtvrtinu víc dětí než před šesti lety, kdy se centrálně zadávané zkoušky konaly poprvé, píše ČTK. Děti, které u zkoušek neuspěly, mohou podat přihlášky na ty školy, které vypsaly 2. kolo. Jejich počet není omezený, počet škol a míst však ano.

Počkat na vyhlášení druhých kol se rozhodla i matka zmíněného školáka. Na studijní oddělení jedné vybrané školy dorazí pět minut po otevření. „Jsem v pořadí tak padesátá. No… uf. Paní za přepážkou je moc milá a s příjemným úsměvem mi sdělí, že na to můžu rovnou zapomenout. Přede mnou stálo padesát jedničkářů a jedničkářek. ‚No tak, už jsem tu, tak to přece nevzdám, že jo,‘ řeknu si s lehkou arogancí. Od nynějška bude úsměvů za přepážkami ubývat, aroganci vystřídá frustrace a zoufalství. Vycházím před školu, míjím další desítky jedničkářů, dvojkařů, trojkařů, jejich rodičů – všichni jsme v boji teprve první den, netušíme, co je před námi – a já se poprvé dávám na ulici do pláče,“ líčí.

Po nekonečném monitorování, která škola vypisuje druhá kola, přichází pokrok. „V životě bych na jistou soukromou školu dítě nepřihlásila, teď k ní vzhlížím jako k naději. Rodiče se mi nelíbí, ale přede mnou stojí můj obraz. Matka syna. Naprosto vyčerpaná. Sdělujeme si, jak to prožíváme. Asi stokrát za hodinu řeknu ‚přesně!‘ – stojíme totiž spolu ve frontě zhruba tak hodinu. Nakonec si spolu na lavičce zakouříme. Dáme si dvě cigarety, ona už nemá sílu se vrátit do práce, já posunula schůzku, protože bylo jasné, že nestíhám,“ popisuje skepsi na sociální síti.

Systém je na každé škole jiný, fronty stejné. „Na druhý den mi doporučí na jiné škole, ať se na to vykašlu, že tam mají samé jedničkáře, na druhé škole mi radí méně atraktivní obor, na třetí škole, která je spíš učňák, je nás víc než tři stovky a mají tam samé jedničkáře… Paní referentka se skoro rozbrečí. Všichni jsme úplně na nervy – paní říká, že někdo si podal i patnáct přihlášek, a já zamávám objemnými deskami plnými papírů. Ne, patnáct jich ještě není, ale brzo bude,“ píše matka žáka s tím, že tohle je teprve začátek.

Jedničkáři si vyberou

„Během tohoto týdne se vyřeší odvolání. Posunou se děti, co byly mírně pod čarou. Budou to ti jedničkáři, které jejich zoufalí rodiče přihlásili na všechny školy. Oni si vyberou jen jednu, dvojkaři a horší budou čekat, až se budou postupně posouvat dál. Nebohé přetížené školy budou se všemi komunikovat, aby vyřídily další série odvolání, další kola, další čekání, další náhlý pláč v Albertu nad chlebem, další tlak na dítě, další tlak na sebe, další rezignace. A vidina, že se to vyřeší třeba – ehm – v srpnu,“ říká kriticky.

„Co budou dělat? Půjdou všechny do háku? Vydrží rok čekat a za rok se to celé zopakuje s další partou? Děkuju moc našemu ministerstvu školství. Mohli se informovat na ministerstvu zdravotnictví, že v roce 2008 byly narvaný porodnice. Ty děti prostě nikam nezmizely. Se školkou průšvih, ale to se vyřeší – matky to vyřeší. Základky se nafouknou. A teď? Levná pracovní síla?“ ptá se na Facebooku.

Mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová již dříve uvedla, že míst na SŠ je v Česku dost. Celkově letos v lednu měly 687 512 míst, tedy nejvíc za poslední tři roky, z čehož zhruba 200 tisíc míst bylo neobsazených. Kolik míst je v nabídce pro prváky od letošního září, úřad ale neví. Přehled mají podle Lednové zřizovatelé škol, tedy v případě SŠ obvykle kraje.

Kdo za to tedy může?

Například bývalý ministr školství Robert Plaga v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekl, že o nedostatečných kapacitách středních škol věděly kraje dlouhé roky dopředu. A některé přesto nic neudělaly – buď problém podcenily, nebo ignorovaly.

Jeho předchůdkyně v čele resortu Kateřina Valachová (ČSSD) však sdělila, že chybějící místa pro zájemce o studium jsou neospravedlnitelným problémem, který se tu dlouho ignoroval. „Lidem je jedno, jestli za to může stát, ministerstvo školství, kraje nebo obce – chtějí to mít vyřešené,“ řekla v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Za svého ministerského působení čelila podle svých slov i tvrdému odporu, když se snažila prosadit dvě přihlášky pro první kolo přijímaček.