GLOSA: Naučit lásce k Sovětskému svazu. Nový školní rok nad žákovskou z roku 1978
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Jak ideologie ovlivňovala hodnocení žáků v dobách normalizace?
Ruština jako klíčový předmět: Proč a jak se učila?
Co se děti učily o „lásce k zemi“ a komunistické straně?
Žákovská knížka jako nástroj kontroly: Kdo a jak sledoval chování žáků?
Jak normalizační školství formovalo generaci a ovlivňuje i současnost?
Proč je nostalgie po komunistické škole „svině“ a kam nás žene?
Milí žáci a žákyně! Chodíte do školy, abyste měli rádi svou zemi, komunistickou stranu i velké společenství socialistických států v čele se Sovětským svazem. Přesně tak vítala školáky první strana žákovské knihy v éře Gustáva Husáka. V září roku 1978 jsem nastupoval do páté třídy a po letech si teď v dochované žákajdě čtu, jak se školní řád proplétal s ideologií. A přemítám, jak tahle režimní masáž ovlivnila celou moji generaci.
I z krátkých zápisů u jednotlivých známek je patrné, že škola byla režimní vymývárnou už v páté třídě. Hodnocen jsem byl třeba za tyto školní úkony: Pohádka o popovi a jeho dělníku (známka 1). Návštěva u Lenina (1). Jazyk ruský 4. lekce, slovíčka (4). Kreslení VŘSR (1). Některé zápisy do žákovské knížky (ŽK) jsem dokonce musel napsat ruskou azbukou.
Žákovská o milované komunistické straně
В универмаге, tak zněl jeden ze zápisů; za čtení článku o sovětském obchodním domě jsem tehdy dostal jedničku. Těch záznamů azbukou během roku přibývalo. Třeba když jsem recitoval básničku Самолёт či jinou ruskou říkačku Светофор, tedy Letadlo a Semafor. Vůbec první zápis za školní rok 1978/1979 jsem učinil 8. září, když mi učitelka ruského jazyka přikázala, abych si do žákovské knihy zapsal: „Jr. Písmena z azbuky.“
Za Husákovy normalizace byla ruština nejdůležitějším z předmětů a kolem roku 1980 chrlily pedagogické fakulty v české části Československa na 500 nových ruštinářů za rok. „Lze říci, že v polovině 80. let byla příprava učitelů RJ u nás na svém vrcholu, jak z hlediska počtu studentů, tak z hlediska kvality výuky,“ pochvalovala si ještě v roce 2024 Česká asociace rusistů. A absurdně i s novou nadějí, že bude lépe: „Po určitém útlumu, který se dá očekávat ještě několik příštích roků, zájem o ruštinu určitě opět poroste. Důležité je nic nevzdávat a podle svých možností se na podpoře ruštiny podílet.“
Školní řád a jeho ideologický výklad zaplňovaly hned sedm stránek žákovské knížky. Pamatuji, že vybrané části jsme museli nahlas číst i my normalizační školáci, ale konkrétní pasáže si nevybavuji.
Hned na straně číslo jedna byli žáci slavnostně uvítáni těmito slovy: „Milí žáci a žákyně. Chodíte do školy, abyste se připravili pro život a budoucí práci.“ To byl ještě rozumný argument, po několika dalších větách se ale změnil v jakýsi politický rozkaz: „Abyste měli rádi svou zemi, komunistickou stranu i velké společenství socialistických států v čele se Sovětským svazem.“
Žákovská knížka žáka páté třídy z roku 1978. Známky za úkoly Návštěva u Lenina nebo Kreslení VŘSR. Pozvánka na lampionový průvod k výročí Velké říjnové socialistické revoluce z roku 1917 čili k oslavám VŘSR. Zdroj: Ivan Motýl
Pramen pro historiky i politology
Historici i politologové žákovské knížky ze sedmdesátých a osmdesátých let zbytečně přehlížejí. Právě tento pramen přitom částečně vysvětluje i nejaktuálnější problémy, třeba nesmiřitelně rozdělenou společnost. A objasňuje, proč tolik našinců pořád vlídně hodnotí současnou politiku Vladimira Putina. Tedy někdejšího sovětského agenta KGB a nyní válečného zločince, který v Evropě zapálil největší požár od druhé světové války.
Výjimečně ovšem Husákovi školáci reagovali i naopak a normalizační nalejvárna se proměnila v celoživotní antikomunismus. Záleželo hlavně na rodičích. Jak, a zda vůbec svým ratolestem alespoň naznačili, že zatímco ve škole se sovětská armáda opěvuje, v lesích na Libavé, Ralsku, Doupově i jinde „střeží“ Československo na 100 tisíc sovětských okupantů. A že ruští oficíři se k nám dokonce nastěhovali i s rodinami.
Čtěte také
Velký bratr na hlídce
Již v žákovské knížce, kterou tehdejší školský systém používal od třetí do deváté třídy, se školák mohl dozvědět, že bude neustále pod dozorem strany. Dnes bychom dodali, že byl hlídán Velkým bratrem orwellovského typu. V citovaném uvítání na straně jedna žákovské knihy byl školák varován: „O vaši výchovu se stará škola s rodiči a Pionýrskou organizací Socialistického svazu mládeže. Vaše chování sleduje a o vaši výchovu má zájem celá naše veřejnost.“
Dnes si naštěstí školní řád vytváří každá školská instituce samostatně. A podle ministerstva školství jde pouze o soubory obecných doporučení a nelze je vnímat jako závazný předpis nebo nařízení. Normalizační školní řád, který jsme nahlas předčítali ze žákovské za mých školních let, ale schválilo Ministerstvo školství ČSR pod číslem jednacím 11466/72-700 dne 17. dubna 1972. A kromě ideologie obsahoval i školské zásady přebrané ze starších školních řádů, tedy z éry meziválečného Československa i z dob monarchie.
Žákovská knížka žáka páté třídy z roku 1978. Uvítání na první stránce žákajdy, žák je určen k budování komunismu. Zdroj: Ivan Motýl
Od účesu po budovatele
„Žák přichází do školy vhodně a čistě upraven, bez výstředností v účesu a oblečení,“ uváděl školní řád z roku 1972. „Škola jest místo posvátné. Navštěvujte ji pilně, v pravý čas, vždy čistě umyti, učesáni a oblečeni,“ žádal stát po našich předcích za monarchie. Školní řád z dob císaře Františka Josefa I. a platný od roku 1870 nicméně vyzýval jen k „lásce k vlasti“, zatímco po únoru 1948 byla vyžadována loajalita s totalitním režimem.
Znova cituji ze žákovské knížky ze školního roku 1978/1979, tentokrát ze strany 22: „Vážení rodiče, soudružky a soudruzi. Dnem 1. září 1972 vstoupil v platnost nový školní řád pro žáky základních devítiletých škol, jehož cílem je přispět k výchově našich dětí v řádné a čestné lidi, v občany, jaké naše socialistická vlast potřebuje, v příští budovatele komunismu.“
Čtěte také
Rudá nalejvárna a aktuální následky
Na jiném místě strany 22 byli rodiče dokonce varováni, že jiný typ výchovy je nepřijatelný: „Ve Vaší výchovné praxi však půjde ještě o víc: o to, aby rodina v zájmu dětí aktivně podporovala výchovné cíle školy, aby v jednotě se školou a s Pionýrskou organizací SSM vychovávala pro komunismus, ke kterému naše společnost zákonitě směřuje.“
Rudá nalejvárna. A jakkoli ji můžeme bagatelizovat, v podvědomí dnešních padesátníků a šedesátníků z ní pořád něco zůstává. Tedy v duši celé generace, která pořád zásadně rozhoduje o této zemi. Politicky i ekonomicky. Nostalgie rodičů spojená s komunistickou školou se přitom částečně přenáší i na děti, takže zbavit se následků socialistického školství asi bude trvat déle, než jsme si mysleli po sametové revoluci. Komunismus u nás řádil 41 let, ale než ho vyženeme z hlav, to bude běh pro mnohem delší trať.
Silné proruské nálady v dnešní české společnosti tak určitě nejsou jen důsledkem nějakých snůšek dezinformací na sociálních sítích. Jde o praktickou zkušenost ze školních let, jak dokazuje i zběžné nahlédnutí do žákovské knížky, které jsem čtenářům právě nabídl. A jestliže žákajda tvrdila, že společnost zákonitě směřuje ke komunismu, jistá část někdejších školáků se takového cíle prostě nemůže vzdát. Pokud to ale mohu říct od plic, taková nostalgie je svině a žene nás zpátky na Východ.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
