Víkendový sjezd sociálních demokratů proměnil erbovní barvu partaje. Není to už oranžová ani rudá, což byly tradiční barvy spojené s dějinami strany. Teď je to cihlová. Podle staronového předsedy strany Michala Šmardy je to prý moderní barva. Bude však stačit k záchraně strany?
Už za císaře pána se erbovním symbolem sociálních demokratů stala rudá barva. A v roce 1921 odštěpenci z této rudé strany založili radikální komunistickou partaj. Rudá se pak v roce 1948 změnila v ještě rudější, když se sociální demokraté rovnou sloučili s komunisty. Po sametové revoluci obnovená strana sice vsadila na oranžovou, rudá ale pořád zůstávala v pozadí. V letech 2018 až 2021 se dokonce socdemáci podíleli na vládě jen díky tomu, že opět kupčili s komouši.
Stranu chtěli založit na loďkách
Sociální demokracie se zrodila 7. dubna 1878 v zapadlém hostinci U Kaštanu v Praze na Břevnově. Znají však vůbec sociální demokraté dějiny vlastní strany? Historii rudé partaje z časů císaře Františka Josefa I., která byla založena v ilegalitě?
„Persekuce dělnického hnutí v té době byla ještě taková, že tento první sjezd strany, aby unikl zrakům policie a aby jeho účastníci nebyli zatčeni, měl býti konán na loďkách na Vltavě. Delegáti sjezdu se měli projíždět po Vltavě a při tom rokovat, budíce navenek zdání, že jde o pouhou projížďku,“ líčil první sjezd sociálních demokratů zasloužilý člen strany František Soukup v roce 1938. Ustavující sjezd na loďkách nakonec nahradila hospoda U Kaštanu. Místnost nad výčepem, do které hosté běžně nechodili. „Jistě, že žádnému z účastníků tohoto prvního sjezdu strany se ani nesnilo, čím strana bude v dalších letech,“ dodal Soukup.
Pod rudou korouhví
Za barvu strany byla zvolena rudá. Titulní strana ústředního stranického deníku Právo lidu třeba v roce 1894 uvítala 1. máj básní s názvem Pod rudou korouhví, tady je verš na ukázku: „Pak sbratřeni se sejdem v troskách kapitálu / pod rudou korouhví.“
ČTĚTE TAKÉ: Zlámalová: Lidí, kteří budou žít z penzí, musí být méně. Strávit v důchodu 26 let není normální
A tohle vzkazoval dělníkům sociálnědemokratický deník Duch času před parlamentními volbami v roce 1911: „Ostravsko je rudou baštou. Rudé Ostravsko musí ještě ohnivěji rudou září zahořet! Odvrhněte od sebe falešníky, hrající sobě na svobodomyslníky, odražte rozpínavost zpátečnických klerikálů i agrárních škůdců venkovského lidu.“
Potýkání s komunisty
Z rudých praporů se pak vcelku logicky zrodila i Komunistická strana Československa (KSČ), v roce 1921 ji založilo třiadvacet odpadlíků z řad sociálnědemokratických poslanců. A tehdy došlo i na dočasné nepřátelství obou partají. „Ubít a ušlapat dělnictvo, toť komunistický program,“ uvedl deník Duch času v lednu 1933 v reakci na program KSČ, který hlásal, že „ubije a ušlape kapitál“. Sociální demokraté se v období první republiky naopak aktivně podíleli na budování demokratického státu a seděli ve většině tehdejších vlád.
Po druhé světové válce socdemáci opět viděli rudě. Na demisi nekomunistických ministrů v únoru 1948 se odmítli podílet, čímž značně pomohli Gottwaldovi, který svůj převrat mohl učinit zdánlivě legálním způsobem. Někteří sociální demokraté dokonce ve vládě přežili a zůstali i mezi poúnorovými ministry, například Zdeněk Fierlinger. Právě on v březnu roku 1948 vystřídal ve funkci předsedy strany rezignujícího Bohumila Laušmana a záhy přivedl stranu do záhuby, když podpořil sloučení s komunistickou stranou, do níž pak dobrovolně přešla třetina základny.
„Vstupujeme do strany, která je zocelena tvrdým bojem za socialismus,“ oznámil Fierlinger spojení stran. Bylo to spolčení s ďáblem, které mnohé neposlušné sociální demokraty přivedlo až do komunistických žalářů.
Kdo zapomíná na své dějiny
Už v dubnu 1948 byl v Londýně ustaven ústřední výkonný výbor strany v exilu, ta byla funkční až do sametové revoluce. Obnovená domácí buňka se však po roce 1989 nedokázala jasně distancovat od komunistů. Na historické ponížení demokracie z let 1948 až 1989 se zapomínalo, takže předsedu Jana Hamáčka v roce 2018 vůbec nebolelo, když se sociální demokraté dostali do vlády jen díky podpoře bolševiků. Možná se Hamáček řídil pořekadlem, že čas léčí každé rány, ale spíš se měl držet jiné otřepané moudrosti: „Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat.“
Pokud se totiž strana, v jejímž názvu je obsažena demokracie, spojí s partají totalitních pohrobků a s Babišovými populisty, nemůže to dopadnout dobře. V předloňských sněmovních volbách socdemáci propadli, stejně jako komunisté. Symbolicky jsou tak pořád spolu, dříve na výslunní, nyní mimo parlamentní politiku.
Cihlová je prý moderní
Víkendový pokus 45. sjezdu strany o restart přinesl hodně řečí a také změnu erbovní stranické barvy. „Nová barevnost nahrazuje původní červenou či oranžovou barvu. Sociální demokracie zvolila příjemný cihlový odstín,“ uvádí se ve stranickém sjezdovém materiálu. „Z cihel se dá stavět dům pro lepší budoucnost,“ dodal k nové barvě zvolený předseda Michal Šmarda.
Na sjezdu se proměnil i název, takže z České strany sociálně demokratické (ČSSD) se stala jen Sociální demokracie (SOCDEM). Z nejnovějšího průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi přitom vyplývá, že partaj jde pořád ke dnu, aktuálně by ve sněmovních volbách získala pouhá tři procenta. Vždyť koho by zajímala nevýrazná narůžovělá cihlová barva. Není to tradiční rudá, ale ani oranžová z časů po roce 1989. Ani ryba, ani rak, taková je i celá dnešní Sociální demokracie.
