Znáte to… Meloun má sice zelenou kůru, uvnitř je ale červený (čtěte rudý). Platí tato poučka i o české Straně zelených? Tento neparlamentní subjekt, jehož představitelé na sebe v poslední době upozornili zajímavými výroky o vitamínu C nebo migraci, se dlouhodobě těší mnoha nálepkám. Jsou to opravdu ultralevičáci, neokomunisti, vítači či genderoví extremisté? Nedalo mi to a začetl jsem se do jejich programu.
Už v červnu nás čekají volby do Evropského parlamentu – volby, které vzhledem k tradičně velmi nízké účasti dávají obrovskou šanci menším neparlamentním stranám zviditelnit se a překvapit. Zelení si to dobře uvědomují, jejich snaha být vidět ve veřejném prostoru je tak zcela pochopitelná.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Za poslední týdny mi utkvěl v paměti především výrok klimatického aktivisty Petra Doubravského, který za Zelené kandiduje do europarlamentu, a to z druhého místa. „Paní v lékárně odmítne vitamín C s tím, že si ho koupí až po výplatě. Základní vitamínové doplňky by měly být zdarma,“ napsal na sociálních sítích.
A jaké následovaly reakce? Asi podle očekávání... Je ale podivný sen kandidáta Zelených o základních vitamínových doplňcích ojedinělým výstřelkem? Často slýchám různé argumenty, proč progresivně ladění voliči dávají před Zelenými přednost raději Pirátům či Starostům. Možná je odrazují podobná prohlášení na úrovni – vitamín C do každé rodiny.
VIDEO: Green Deal je pohádka a převýchova lidí, řekl Turek. Ujede nám vlak, varovala lídryně Zelených
Podívejme se do takzvaného dlouhodobého programu Zelených. Co tento dokument – kromě všudypřítomného důrazu na ochranu životního prostředí – vlastně obsahuje? Strana v něm hovoří třeba o možnosti zavedení univerzálního občanského příjmu. „Konkrétní výše bude určena podle aktuálních zkušeností, možností a potřeb společnosti,“ vysvětlují Zelení. Tento navrhovaný systém sociálního zabezpečení by znamenal vyplácení pravidelné peněžní dávky ve stejné výši všem lidem, a to bez jakýchkoli podmínek.
Co by to způsobilo v praxi? Učebnicovou motivaci k lenošení a demotivaci k vykonávání hůře placených prací. Přičtěme k tomu také naprosté splachování peněz do záchodu, pokud jde o účel vyplácení příspěvku movitější části společnosti. Jenže hlavní otázkou by bylo, kde by stát na systém univerzálního občanského příjmu vzal peníze. Nezapomínejme, že něco takového by dost možná stálo stovky miliard korun každý rok.
Zde ale rozpočtové vzdušné zámky Zelených nekončí. „Považujeme za vhodné zavedení základního důchodu odvozeného z hrubé průměrné mzdy pro všechny občany starší 65 let. Nebyl by závislý na předchozím příjmu ani počtu odpracovaných let,“ stojí v programu. Sice by bylo umožněno dobrovolné penzijní připojištění, motiv možného „proválení se“ až do pohádkově štědrého důchodu je ovšem dosti viditelný.
Daňová progrese jako recept na všechno
A kde na to všechno vezmeme? Správně – z daní. Zelení prosazují ekologickou daňovou reformu. Je však otázkou, zda by tato sazba zalepila rozpočtovou sekeru v řádu stovek miliard, kterou by způsobilo vyplácení občanského příjmu, fantasmagorických důchodů, kompenzací nízkopříjmovým skupinám či dotací na zavádění nových technologií. Samozřejmě, že nezalepila.
Možná i proto Zelení vedle ekologické daňové reformy prosazují daňovou progresi, a to jak na úrovni daní fyzických osob, tak i daní korporátních. Odpověď je tedy očividně stejná jako u jakékoliv jiné silně levicové ideologie – všechno zaplatí střední a především vyšší třída. Samo sebou se počítá také se zvýšením daně z nemovitosti.
Kromě ekonomické či sociální rovnosti Zelení apelují také na rovnost genderovou. V jejich dlouhodobém programu se člověk například dočte, že strana v případě boje za rovnost žen a mužů aktivně podporuje všechna dostupná opatření, která povedou ke zvýšení podílu žen v politických i jiných vedoucích funkcích. Zmiňuje i zavádění kvót.
Osoba, které skutečně záleží na blahu státu, obvykle moc neřeší, jestli jsou ve vládě či parlamentní komoře samí muži, nebo samé ženy. Záležet by mělo pouze na kvalitě zvolených či jmenovaných zástupců.
Nezapomínejme také, že zmíněný systém kvót může působit na obě strany. Stačí se podívat na současné vedení českých Pirátů nebo na předchozí finskou vládu. Měli jsme snad na expremiérku Sannu Marinovou křičet, ať si do kabinetu v zájmu genderové rovnosti vezme více mužů? Myšlenka kvót zkrátka zůstává zhoubnou za každé situace – ať už budeme muže nahrazovat ženami či naopak, v obou případech pak řešíme více pohlaví než kompetentnost.
Bursík genderové kvóty nepotřeboval
Zajímavý je také pohled Zelených na migraci, který zřejmě – na rozdíl od dalších českých progresivních stran – zamrzl někde v roce 2015. „Strana zelených bude prosazovat vstřícnější a efektivnější azylovou a migrační politiku. Zasadíme se o vznik nového cizineckého zákona, který bude na migraci nahlížet skrze sociální optiku, nikoliv apriorně jako na bezpečnostní problém. Ve vztahu k uprchlické krizi budeme podporovat taková opatření, která budou stavět na solidaritě jak s prchajícími, tak mezi členskými státy EU navzájem,“ stojí mimo jiné v programu.
Já vám nevím… Nebyla to právě Česká republika, která v poměru na počet obyvatel přijala nejvíce ukrajinských uprchlíků v Evropě? Možná jen Zelení účelově zaměňují pojem uprchlík s ekonomickými migranty, kteří do Evropy proudí ze severní Afriky a Blízkého východu.
Lépe by to mohla poodhalit nedávná prohlášení evropské lídryně Zelených Johanny Nejedlové v pořadu 360° na CNN Prima NEWS. „Jsme přesvědčeni, že by Evropa měla začít přemýšlet nad tím, jak umožnit lidem, kteří mají nárok na azyl, dostat se do Evropy bezpečně. Aby zbytečně neumírali někde ve Středozemním moři. Myslím si, že politici, kteří brojí proti migraci, odvádějí pozornost od jiných opravdu zásadních problémů,“ uvedla ředitelka organizace Konsent. Zde si nejsem jist, zda by souhlasili například politici ze Švédska, Německa či Francie. Za poslední roky nabrali s migrací jistě bohaté zkušenosti.
Toto zásadní nepochopení situace rovněž může být důvodem, proč Zelení v posledních sněmovních volbách 2021 obdrželi necelé procento hlasů. Agentura Kantar v posledním průzkumu Zeleným predikuje dvě procenta, v dalších modelech strana často není ani zmíněna.
Možná je na místě se zamyslet, jak Zelené vedl Martin Bursík, který tuto stranu v roce 2006 dostal do Sněmovny a o rok později i do vlády. Nutno zmínit, že k tomu nepotřeboval genderovou vyváženost na kandidátkách, ultralevicové sliby voličům ani „vítačskou“ politiku.
