Další senzace skvěle bránícího Maroka a z toho plynoucí smutné loučení Cristiana Ronalda s jeho posledním mistrovstvím světa, selhání penaltového machra Harryho Kanea a nekončící éra Chorvatska. To jsou nejvýraznější poznatky ze čtvrtfinálových bitev katarského fotbalového šampionátu, které pro CNN Prima NEWS rozebírá Pavel Karoch.
Brazílie–Chorvatsko
Měl jsem to těžké. Můj syn od malička obdivuje Neymara a já také. Obdivujeme ho, protože nás umí nadchnout a překvapit. Na druhé straně je volání rodu, volání krve po chorvatské babičce.
MS ve fotbale 2022
Probíhalo to tak, že jsem fandil Chorvatům, vyjma momentů, kdy měl na noze míč Neymar Junior. Brazílie začala zvolna, jako by potřebovala zjistit, jestli jsou Modrič, Brozovič a Kovačič ve středu hřiště opravdu tak silní. První poločas byl vyrovnaný a Brazilci přišli na to, že to budou muset po přestávce rozbalit. To se také ve zbytku zápasu stalo, byli lepší a vytvořili si řadu šancí, ze kterých mohli rozhodnout.
Zápas šel do prodloužení a převaha Brazilců pokračovala. Jak se později ukázalo, věděli dobře, proč nechtějí penaltovou loterii. Přišla nejhezčí akce zápasu, kdy skvěle hrající Neymar, po dvou narážečkách středem hřiště, na konci první části prodloužení skóroval.
Okamžitě jsem veškerý svůj kredit na sázkovce, i když ve špatném kurzu, chtěl vsadit na vítězství Brazílie. Nenapadlo mě, že by něco jiného bylo možné.
Moje on-line sázka již ale nebyla přijata. Boží prozřetelnost ochránila můj účet. To, že Chorvaté dokázali vyrovnat, respektive, že si Brazilci nechají vstřelit branku od mužstva, které do té doby nemělo přímou střelu na branku, považuji doteď za neuvěřitelné. Hlas rodu a krve zvítězil, ale Neymar nám se synem Gabrielem bude hodně chybět. Manželka Gabriela bezelstně prohlásila: „No, tak ať přestoupí k Chorvatům…“
Portrét Luky Modriče v podání Pavla Karocha Zdroj: Pavel Karoch
Argentina–Nizozemsko
Argentina to myslí vážně a Messi se chová jako lídr. Výkon Jihoameričanů má vzestupnou tendenci. Byl to skvělý zápas, který Argentinci od začátku chtěli rozhodnout. A je dobře, že vyřadili taktizující Nizozemce. Leo Messi se může vyrovnat Maradonovi a stát se bohem Argentiny, má obrovskou šanci dosáhnout toho, o co Neymar a Ronaldo na tomto MS přišli.
Francie–Anglie
Uběhne deset minut a člověk ví, že to bude skvělý zápas. Nebude se taktizovat, budou padat góly.
Francie byla nápaditější, hrající s větší lehkostí a nebezpečnější v pokutovém území. V defenzivě však Francouzi ukázali lehkovážnost, nedostupovali hráče a vyrobili dvě nesmyslné penalty, které mohly stát kohouty postup. Anglie byla trochu těžkopádnější, čitelnější. Do zápasu však dala více energie, lépe dostupovala, lépe přepínala a přehrávala Francouze v osobních soubojích a standardních situacích.
Momentem zápasu byla neproměněná penalta Harryho Kanea v 84. minutě. Myslím, že „vstupní data“, kdy Hugo Lloris zná velmi dobře Kanea z Tottenhamu, jsou opravdu velká nevýhoda pro exekutora. Jít kopat druhou penaltu byla chyba. Měl ji kopat jiný hráč! Bylo vidět, že když v poslední chvíli Kane periferně zahlédl, že Lloris vystihl pohybem stranu, kam poletí míč, chtěl kop změnit a zvednout. To se mu však stalo osudným a přestřelil. Pokud je hráč rozhodnut pro razantní střelu, není snadné rychle změnit směr.
Portrét Harryho Kanea v podání Pavla Karocha Zdroj: Pavel Karoch
Portugalsko–Maroko
Přiznám se, že jsem věřil Portugalcům. Jejich převaha byla obrovská, ale jalová stejně jako Španělů. Od začátku se ukázala síla Maroka při standardních situacích, jak obranných, tak útočných, a to rozhodlo. Ze vzduchu Maročané gól dali, při špatném vyběhnutí brankáře. V dalším průběhu zápasu své pokutové území tak zahustili, že donutili Portugalce posílat centry, které snadno odvraceli. Když jednou zapomněli na Pepého, opora Portugalců ve velké šanci při hlavičce zklamala.
Příběh muže se sedmičkou na zádech však zůstává nejzajímavější.
Ronaldo se ptá zrcadla: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší fotbalista nejkrásnější, nejlepší a nejbohatší?“ Vážení, tady jde daleko o víc, než o konec pohasínající zářivé hvězdy. Jde o příběh muže, který miluje fotbal, miluje dávat góly a miluje radost lidí, když se mu to povede. On je zvláštní konstitucí člověka. „Jsem krásný, bohatý a šikovný, a proto mi lidé závidí,“ prohlásil jednou. Ano, to je jeho svět, se kterým je ztotožněn a každodenně je o něm ubezpečován bohatstvím, které nashromáždil, a lidmi, kterými je obklopen.
Ronaldo by dal možná víc než miliardu za to, aby vše mohl prožívat dál. Tak, jak si vysnil. Změna kulis, se kterou nemůže nic dělat, musí z jeho pohledu vypadat jako čiré peklo. To, co měsíce po kapkách prožíval v Manchesteru United a před čím věřil, že unikne na MS a zlomí to, se mu v Kataru vrátilo jako živý sen. Je to sen, kterému nechce porozumět. On je ten muž, který nechce procitnout a opustit svůj příběh, kterému všechno obětoval. Chce dál snít a žít dál jako doposud, realita okolo něj je však silnější a neúprosná. Jsem přesvědčen, že by ho trenér Santos na lavičku neposadil, pokud by nezískal tichý nebo hlasitý souhlas jeho důležitých spoluhráčů. Ano, odklonila se od něj kabina. Jeho mužstvo, které na něj vždy mlčky pracovalo. Jeho tým – který mu věřil, že tak jako celá léta bude tím, kdo promění vytvořené šance a přinese slávu všem – se od něj odvrátil. V reálném čase, v probíhajícím dramatu mistrovství světa, jsme svědky toho, že se svět Cristiana Ronalda rozpadl.
Celé drama mnohonásobně umocňuje bombastické ego této hvězdy. Bez něj by ale nebyl ten příběh. Osud má smysl pro drsné příběhy. Cristiano měl možná šanci stát se mistrem světa, ne však již jako hvězda, která celý tým zastíní, ale jen jako pohasínající hvězda z lavičky zastíněná. Přestože on není hráčem, kterého bych měl ze srdce rád, největší cenu má to, že on uměl něco milovat a vsadit na to vše. Pokud je to tak, že jen láska stojí za pokus, tak to byla jeho láska předávaná jeho způsobem. Zaslouží si velkou úctu, respekt. A co nejjemnější zacházení.
- Fotbalové okénko manželky Gabriely Filippi k Ronaldovi:
Aby byl fotbalista úžasný, musí zůstat trochu dítětem, tak ať se k němu chovají hezky, děti jsou křehké. A nechte mu taky ten jeho „machismus“, je s ním daleko zábavnější.
