Do volební místnosti se vchází dveřmi, které jsou označeny nápisem WC. Kouzlo nechtěného, ovšem i kus pravdy. Volič, jehož favorit v prvním kole propadl, svůj hlas tak trochu spláchl do záchodu. Reportér CNN Prima NEWS navštívil některé volební místnosti na bizarních místech. Ve vinárně, v hasičské zbrojnici či ve služebně městské policie, která stojí uprostřed tramvajové točny. Anebo v areálu někdejší černouhelné šachty, na které pracoval Čeněk Vavrečka, praděd prezidenta Václava Havla.
Je pátek půl desáté večer, čas na návštěvu vinárny. Seznam volebních místností v obci Ludgeřovice v okrese Opava prozrazuje, že tady u vína volí i prezidenta. Název volebního okrsku je dostatečně výmluvný: Vinárna Obecního domu. Na baru ale žádný alkohol nevidím. A členové volební komise nejsou ani trochu nadšeni, že chci napsat, že v Ludgeřovicích volí prezidenta právě ve vinárně.
Volební komise pod barem
„Není to vinárna,“ snaží se mě proto někteří členové komise přesvědčit, že vinárna je pouze „krycí název“ pro volební okrsek. Komise ale sedí přímo pod nepřehlédnutelným a mohutným barem s lednicemi. „Já to tedy beru na sebe. Samozřejmě, že je to vinárna, ale otevřeno tu máme jen při akcích, jinak nám stačí hospoda,“ vysvětluje volební komisař Valter Kotrba. „A jestli chcete použít moje jméno, tak opatrně, jsem výbušný,“ varuje mě.
Vinárna je součástí obecní hospody, extrovna. „Říkáme tomu Peklo, tam se někdy dějí věci, o kterých byste ani nechtěl psát, třeba při plesech,“ prozrazuje mi jeden z pravidelných návštěvníků výčepu. Jak příznačné místo pro volbu prezidenta, vždyť některé hlavy států dokážou svět skutečně měnit v peklo, aktuálně třeba ruský prezident Vladimir Putin.
Jedna členka komise žhaví telefon a kontaktuje nadřízené, zřejmě z okresní volební komise. Pak si předsedkyně Monika Boczková vyfotí můj novinářský průkaz a vítězoslavně oznámí: „Nic vám už neřekneme.“
Ludgeřovice, volby u baru v dočasně vyklizené Vinárně Obecního domu. Zdroj: Ivan Motýl
Ludgeřovice, volby u baru v dočasně vyklizené Vinárně Obecního domu. Zdroj: Ivan Motýl
Prezidenti se alkoholu nevyhýbají
Nerozumím jim. Proč se komise stydí za vinárnu, když mnozí čeští i českoslovenští prezidenti alkohol přímo zbožňovali? „Možná by prezidentské volby měly probíhat jen ve vinárnách a hospodách,“ směji se v duchu. Třeba prezident Klement Gottwald byl podle historiků notorický alkoholik, vřelý vztah k alkoholickým nápojům měl i dosluhující Miloš Zeman a nevyhýbal se mu ani Václav Havel. Abstinentem byl pouze T. G. Masaryk.
„A nemáte pod barem nějakou láhev, že bychom si připili na budoucího prezidenta anebo prezidentku?“ provokuji. „V průběhu voleb komise nesmí konzumovat alkoholické nápoje. Musíme být přece příčetní,“ říká Valter Kotrba, který už přistoupil na můj humor. „Za komunistů se při volbách nesměl alkohol prodávat ani v obchodech. Víno, kořalka a vůbec všechen alkohol musel být zakryt plachtou, kromě desetistupňového piva,“ vzpomíná Jindřich Kolenko, nejstarší člen komise, která úřaduje ve vinárně. Stoly, židle, fotbálek i další vybavení je ovšem dočasně vystěhováno na terasu.
Za chvíli bude deset večer, komisi končí šichta. Po volební směně stačí otevřít dveře a všichni se ocitnou přímo u pípy v Obecním domě. „Pokud bude ještě otevřeno, tak po desáté si to pivo můžeme dát,“ připouštějí chlapi z komise.
Přes záchod do hasičárny
Na hasičárně v Antošovicích vlaje česká vlajka. Fasádu garáží pro požární auta trvale označuje cedule HASIČSKÁ ZBROJNICE, na víkend ještě přibyl nápis VOLEBNÍ OKRSEK Č. 19001. Antošovice jsou obcí na samé severní výspě Ostravy, z hasičárny je to pouhých 900 metrů na česko-polskou státní hranici. „Bohužel, už tu nemáme školu ani radnici, jedinou vhodnou budovou pro volby je teď hasičská zbrojnice,“ vysvětluje 72letá volička Elfrída Gajdečková.
Marně ale tlačím do dveří garáží, nad nimiž plápolá státní zástava. „Vchod je zezadu,“ naviguje mě paní Gajdečková. V zadním traktu zbrojnice nacházím jediné dveře, označené výrazným nápisem WC. Jsem zmaten, vracím se zpět před zbrojnici, ale další volič mě ubezpečuje, že musím zatlačit do záchodových dveří.
Je to vstup nejen na toalety, ale i na velín hasičů. Vlastně je to v pořádku. Volič, jehož favorit v prvním kole propadl, svůj hlas jako by spláchl do záchodu. Obrazně řečeno.
Hoří, má panenko
Hasiči tady nenechávají volební komisi bez dozoru, v komisi pravidelně zasedá i požárník Ervín Schulla. „Jiné prostory pro volby v Antošovicích nemáme,“ potvrzuje. A co když teď začne v obci hořet? Opustí hasič volební komisi a ohrozí tak regulérnost voleb? „Nebojte se, ještě se nikdy nestalo, že by v průběhu voleb hořelo. U nás na dědině hoří jen výjimečně, skoro vůbec. Naposled tak před třemi lety, to hořela jedna zahradní chatka, to byl náš poslední velký zásah.“
Začínám si připadat jako ve filmu Hoří, má panenko. Ve slavném snímku Miloše Formana, který byl nominován na Oscara. Volební místnost v Antošovicích zdobí stuhy z různých požárních soutěží, přítomnost novináře přítomné znervózňuje. „A co vlastně chcete?“ spustí na mě jedna členka komise. „Přijde mi zajímavé, že volíte v hasičské zbrojnici,“ odpovídám popravdě.
Žena se rozčiluje pořád víc, zřejmě jí prostředí hasičárny nepřijde důstojné pro prezidentské volby. „Tohle tady nepatří, ukliďte to hned někam,“ rozkáže hasičovi, načež popadne stojan se stuhami z požárních soutěží. „Kam to mám teď uklidit? Sám to neunesu,“ protestuje hasič Ervín Schulla. Scénka jak z Formana.
Řečeno s pomocí krásného českého přísloví, v Antošovicích jsem způsobil oheň na střeše. Raději se omluvím, pokloním a jdu o dům dále.
Ostrava-Antošovice. Volby v hasičské zbrojnici. Zdroj: Ivan Motýl
Ostrava-Antošovice. Volby v hasičské zbrojnici. Zdroj: Ivan Motýl
Babiš v kamnech u praděda Václava Havla
Vybral jsem si areál bývalého černouhelného Dolu Jan Maria ve čtvrti Slezská Ostrava. Těžní věž sice byla snesena, ale v důlních stavbách je dnes hotel i mateřská školka. Procházím kolem památníku, v němž jsou zasazeny velké kusy uhlí z posledního důlního vozíku, který vyjel ze šachty v roce 1963. Čekal bych tu jinou pamětní desku, na dole mnoho let pracoval jistý Čeněk Vavrečka, pradědeček Václava Havla. A v domě číslo popisné v protější hornické kolonii se narodil Havlův dědeček Hugo Vavrečka.
„To jsme netušili,“ podivují se členové komise. Nevědí to ani voliči, které jsem oslovil, informace ale většinu z nich nadchne. To je i případ Petry a Marka Látalových, kteří přišli volit i s roční Gábinkou. „Velmi zajímavé, mělo by se to tady více připomínat,“ přejí si mladí manželé. Souhlasím a nahlas přemítám, zda i výsledky voleb v tomto okrsku budou odpovídat někdejším ideálům prezidenta Václava Havla. „Babišem jsem dneska ráno zatopila v kamnech. Přidala jsem i Baštu,“ reaguje Petra Látalová.
Štěpán Kozub na tramvajové točně
Přesunuji se do služebny městské policie v Ostravě na Hranečníku, kterou strážníci na víkend vyklidili, aby se proměnila ve volební okrsek. Je to další bizarní volební místo, strážnice stojí uprostřed terminálu pro městskou hromadnou dopravu. Hlasuje se přímo mezi motory autobusů a trolejemi tramvají a trolejbusů, široko daleko přitom nestojí žádný obytný dům. Voliči přijíždějí auty. Shodou okolností zrovna na policejní služebně odvolil známý ostravský bavič Štěpán Kozub, je tady i s partnerkou a dítětem v náručí.
„Ježíš, nic ode mě nečekejte. Prostě jsme byli volit, a je mi celkem jedno, kde to je,“ říká Kozub. Není v práci, tak nechce nikoho obveselovat. Koho volil, neprozradí. „Já to nijak neprožívám, tak to prostě je, že je volební místnost zrovna tady,“ dodává. Fotografování odmítne: „Blázníte? Já tady mám dítě.“ Vybaví se mi Charlie Chaplin anebo Miloš Kopecký, kteří v soukromí nebývají zrovna veselými společníky.
Členové volební komise si policejní služebnu pochvalují: „Alespoň se tady cítíme bezpečně.“ Je to větší obývák mezi malým bistrem a čekárnou pro cestující, ve které si teď hrají romské děti. „Náhrada za volební místnost v hospodě v místní osadě Zvěřina. Majitel chtěl stále více peněz za pronájem, ale tady jsme zadarmo v prostorách města,“ vysvětluje 70letý člen komise Jiří Sabo, proč se v Ostravě volí i na tramvajové točně.
