Nefungující ceremoniální propiska, kravata s ruskou trikolorou či demonstrativní odchod ze sálu. Ačkoliv se inaugurace prezidenta Petra Pavla neobešla bez drobných přešlapů, jeho předchůdci na Pražském hradě měli na kontě menší či větší prohřešky, ať už technického, nebo symbolického rázu. Problémy se nevyhnuly ani jedné z českých hlav státu, vlastní porci kontroverzí si užili ale také někteří českoslovenští prezidenti.
Samotná inaugurace Petra Pavla proběhla bez větších komplikací, kritiku si ovšem vysloužila předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Šéfka dolní komory během vítání hostů ve Vladislavském sále totiž omylem přejmenovala manželku končícího prezidenta Miloše Zeman – z Ivany udělala Ivu. I když v sálu nezazněla jediná námitka, sama Zemanová za takovému přivítání nezatleskala.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pavlova inaugurace nebyla „bez ztráty kytičky“. Pekarová naštvala Zemanovou, létalo i sklo
Kromě roztříštěného skla ve Španělském sále, poněkud rozladěných novinářů v „ohrádkách“ a rozpačitého chování herce Martina Dejdara se Pavel dočkal důstojného slavnostního dne. Ne všichni prezidenti ale měli takové štěstí.
Havlovy nohavice
Spíše úsměvného momentu se dočkal Václav Havel během vojenské přehlídky 29. prosince 1989, ještě coby československá hlava státu. Před nastoupenou Hradní stráží totiž prošel v nápadně krátkých nohavicích. Havel během svého života pak několikrát vysvětloval, že samotné kalhoty krátké nebyly, jen se musely povytáhnout, jelikož mu padaly.
Tím nicméně vznikl symbol, který už neodmyslitelně patří k prvnímu českému prezidentovi, a dodnes si lidé Havla připomínají vyhrnutými nohavicemi.
Ruská trikolora
Jeho nástupce Václav Klaus měl zase smůlu přímo během hlavního slavnostního ceremoniálu v roce 2003. Když měl ve Vladislavském sále podepsat svůj prezidentský slib, nefungovala mu speciální inaugurační propiska. Klaus, který se později během svého mandátu proslavil jako „milovník psacích potřeb“, celou situaci zachránil vlastním perem. Slib tak podepsal až na druhý pokus.
Symbolického přešlapu se dopustil již bývalý prezident Miloš Zeman při své první inauguraci v roce 2013. Na slavnostní den si oblékl černý komplet a kravatu v národních barvách. Nakonec se ale na Pražském hradě ukázal s ruskou, nikoliv českou trikolorou, čímž vyvolal velký poprask. Mimoděk tím také posílil názor, že jde naproti Ruské federaci a Vladimiru Putinovi, od něhož se rázně distancoval až minulý rok po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.
Právě svými kontroverzními výroky a orientací na východní mocnosti si vytvořil v řadách politiků nejednoho odpůrce, což se projevilo i na jeho druhé prezidentské inauguraci v roce 2018. Zeman ve svém prvním projevu zaútočil na TOP 09 a novináře, což doslovně zvedlo ze židle několik hostů.
Opouštím sál. Je smutné, že Miloš Zeman si ani při slavnostním státním aktu v staroslavném Vladislavském sále nedokáže odpustit útoky na ty, kteří mají jiné názory. Čekal bych v tomto okamžiku státnický projev a nikoli útoky na média a novináře.
— Jiří Pospíšil (@Pospisil_Jiri) March 8, 2018
Z Vladislavského sálu postupně odešla tehdejší poslankyně Miroslava Němcová (ODS), Marian Jurečka (KDU-ČSL) a především zástupci zmíněné TOP 09 – Jiří Pospíšil, Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg, Markéta Pekarová Adamová, Dominik Feri či senátor Tomáš Czernin. Po nich následovali další politici.
Přetvářka po komunistickém puči a zatčený Beran
Hlouběji v historii se dá najít několik dalších rozpačitých momentů, kterých byl Pražský hrad nechtěným svědkem. Mnozí historici opakovaně připomínají například nástup „dělnického prezidenta“ Klementa Gottwalda do úřadu, a to pouhé čtyři měsíce od komunistického puče. Inaugurace, která se konala v červnu 1948, byla pro řadu lidí spíše přehlídkou plnou přetvařování.
Ačkoliv nebyl Gottwald věřící a komunisté byli s církví na ostří nože, nakonec absolvoval v katedrále sv. Víta tradiční děkovnou bohoslužbu Te Deum.
Tu ve své době odsloužil arcibiskup Josef Beran, který už během nacistické okupace čelil velkým útrapám. Ty neskončily ani za nově nastolené komunistické totality. Te Deum odsloužil Beran až po konzultaci s Vatikánem, jako podmínku si kladl propuštění několika desítek vězněných duchovních. Tehdejší vláda na jeho požadavek přistoupila, ještě tentýž rok ale mnozí z nich skončili opět ve vězení. Gottwaldovi šlo jen o to, aby jeho nástup do funkce vypadala co nejdemokratičtěji.
O Berana, který nešetřil kritikou na konto režimu, se navíc ještě před inaugurací zajímala Státní bezpečnost. Jen rok po slavnostní mši byl začten a poté bez soudu internován na dlouhých 14 let. Po izolaci mu dovolili vycestovat mimo Československo, ale bez možnosti návratu do vlasti. Díky jmenování kardinálem prožil Beran zbytek života ve Vatikánu.
