Attila Végh: Já jsem skutečný lev, Karlos je nosorožec
Už se to blíží. Attila Végh 8. června znovu vstoupí do klece, aby se střetl v odvetě s Karlosem Vémolou, jehož v listopadu 2019 knockoutoval v prvním kole a prohlásil: „Lvi dožrali!“ Do boje bude ale nastupovat jiný Pumukli, jak zní přezdívka slovenského bijce. Nyní je otcem dvou dětí, což má samozřejmě vliv i na přípravu do zápasu. „Když přijdu domů unavený z tréninků, skáčou mi na hlavu,“ řekl Végh s úsměvem pro CNN Prima NEWS. Navíc vysvětlil význam vytetovaných šelem.
Jaké to pro vás teď je, potkávat Karlose Vémolu při různých akcích organizace Oktagon MMA? Přece jen už je to znovu váš soupeř.
Ano, ale já jsem takový, že žertovat budu i do poslední chvíle. Protože prostě potřebuju pozitivní energii. Jsem v hlavě nastavený na normální cestu. To znamená, že beru tréninky zodpovědně, tam nešaškuju. Jdu na trénink, odmakám ho. Mířím za svým cílem a snem. A že se zvenku zdá, že šaškuju a vyprávím... To zkrátka miluju dělat. Takže se nebudu přetvařovat, že jsem najednou nějaký drsný a Karlose nenávidím, protože jsem začal trénovat. Beru to zodpovědně a chvála Bohu, vše jde podle plánu a nejsou žádná zranění.
ČTĚTE TAKÉ: Emoce stranou, jsem vyběhaný vlčák, říká Kincl. Bude se rozhodovat o pokračování v Oktagonu
Každopádně se do MMA vracíte po hodně dlouhé době, naposledy jste zápasil právě s Vémolou v listopadu 2019. Nejste nervózní?
Plno lidí se ptá, jak se cítím, když jsem čtyři roky nic nedělal. Tak to ale nebylo. Trénoval jsem, udržoval jsem se, absolvoval jsem tři boxerské zápasy. Ale samozřejmě, že teď mám před sebou velkou výzvu. Tím pádem to neberu na lehkou váhu. Mám nějakou zodpovědnost a jdu si za tím. Vím, co mě čeká, k čemu jsem se upsal. Proto žádné výmluvy ve stylu, že je to těžká cesta. Věděl jsem, do čeho jdu. A je to o tom, že na konci toho tunelu je světlo. Jsem teď z těch tréninků zničený, vystoupil jsem z komfortní zóny. Nemusel bych to dělat, ale dělám. A přinese to své ovoce.
Když jste zápasil s Vémolou poprvé, ještě jste nebyl otcem. Teď už jste dvojnásobným tátou. Jak těžké je skloubit přípravu s rodinou?
Je to těžké. Větší starost teď padla na manželku. Ale samozřejmě, že když jsem doma, snažím se být s dětmi i já. Když přijdu domů unavený z tréninků, skáčou mi na hlavu. Což je samozřejmě příjemné, ale na druhou stranu člověk ani nemá šanci oddechnout. Nicméně je to krásné, nová etapa života, avšak příprava na zápas je kvůli tomu trochu jiná. A nejel bych třeba na nějaký kemp do zahraničí, protože by mi bylo líto, že jsem bez rodiny. Ráno vždy vezmu malého do školky, pak jedu na trénink. Potom si chvíli odpočinu, následuje druhý trénink. Domů přijdu kolem páté nebo šesté a s dětmi jsem dvě hodiny. Když jdou spát, jdu taky. Úplně zničený. Je to náročnější, ale vše se dá skloubit, když to doma funguje.
Když jste říkal, že vodíte syna do školky… Děti se rády dohadují, kdo má nejsilnějšího tatínka. Váš syn se asi s nikým dohadovat nemusí. Jak vás berou ostatní děti?
Myslím, že mě vnímají pozitivně, ne jako nějakého bojovníka nebo tak něco. Mají určitě nějaký respekt, nicméně berou mě spíš jako tvář showbyznysu ze soutěže Let's Dance a tak. Ale ne jako nějakého drsňáka. Chvála Bohu takový ani nejsem. Ale určitě vnímají, kdo jsem.
Když jste zmínil soutěž Let's Dance, kde jste tančil, jaký tanec očekáváte v odvetě s Vémolou? V jakém bude rytmu?
Uvidíme, pro to žádný scénář úplně nenapíšu. Ukáže se až v dané situaci, jak to bude probíhat. Nelze to plánovat. Bude to podle mě úplně jiné, než náš první zápas. Proto si rozhodně nemyslím, že by mě čekala snadná práce. A navíc si myslím, že se Karlos po tom posledním zápase sebere, pojede na kempy a dá do toho všechno. Má totiž opravdu co ztratit. Ať se hlavně ani on nezraní a předvedeme krásný výkon. Nechť vyhraje ten lepší, kdo se víc připraví.
Když Vémola prohrál se Samuelem „Pirátem“ Krištofičem, který je váš svěřenec a kamarád, řekl jste, že je vám Terminátora líto. Kvůli čemu?
V daném momentě jsem měl strašně smíšené emoce. Když jsem se podíval na Piráta, měl jsem radost s ním. Když jsem se podíval na Karlose, jak měl oči vzhůru a třásl se jako Ericsson T10, když ho prozvání, nebylo mi to jedno. Člověk, který je legenda toho sportu, měl se mnou legendární zápas, a najednou vidím, jak se klepe. Bylo mi ho jako člověka líto. Opravdu jsem z toho neměl dobrý pocit. Já proti Karlosovi osobně nemám vůbec nic, mám ho jako člověka rád. Budeme mít zápas, odosobním se. Vše půjde stranou. Každý uděláme svou práci, podáme si ruku a půjdeme dál. Nemám v sobě žádnou nenávist nebo něco takového.
Po výhře nad Vémolou jste prohlásil „Lvi dožrali!“ Ale teď jste si nechal na hruď dva lvy vytetovat. Proč?
Ano, tehdy jsem to myslel na Karlose. Ale já jsem opravdový lev, protože jsem narozený v srpnu, takže moje znamení horoskopu je lev. Karlos je podle mě panna, nosorožec nebo co... Jsem lev a proto jsem si dal vytetovat mé povahy. To znamená divokého lva, který řve, když je v kleci, a je drsný. A druhého, který je pokorný, klidný jako já. A uprostřed mám takový rodinný symbol. To je celé. Chtěl jsem nějakou tetovačku i na krk, záda… Všude bych se nechal potetovat, ale strašně mě to bolí. A trvá to hrozně moc času. Tetování je týrání, trápení. Někdo to miluje, pro mě je to strašné.
Zleva: Ondřej Raška, Attila Végh a Jozef Jaloviar Zdroj: se souhlasem Ondřeje Rašky
Ještě se vrátím k dětem. Máte prvorozeného syna, už jste mu nějak vysvětloval svůj sport?
Má čtyři roky, takže je ještě malý. Pomalu mu to vysvětluju, ale zápasy mu samozřejmě neukazuju, aby to ve školce nějak nezneužil. On má hlavu nastavenou ještě jinak. A myslím, že přijde čas, kdy si s ním sednu a povím mu vše. Vnímám i to, že se jmenuje Attila stejně jako já, tak aby nebyl v životě zklamaný, že bude mít možná mnoho falešných kamarádů skrze to, koho má za tatínka, ale ne pro to, kým sám je. Ale mám dost času, abych mu vše vysvětlil. A vše bude dobré.
Podívejte se na první díl Cesty na Eden s Karlosem Vémolou a Attilou Véghem
