Praha poosmé v historii uvidí na vlastní oči ostrý zápas NHL, v pátek večer (od 19 hodin) se v O2 Areně utkají celky New Jersey Devils a Buffalo Sabres. Vůbec poprvé ale sledovala umění týmu z nejlepší hokejové ligy světa už v roce 1989, pár týdnů před sametovou revolucí. Pro hvězdy Calgary Flames to byla v komunistické zemi dost svérázná zkušenost. Ještě po letech vzpomínaly nejen na normalizační šeď, ale hlavně na bláznivě levné pivo a křišťál, mejdany na diskotéce nebo na šílené kousky Lea Gudase, táty letošního mistra světa. Pozoruhodné to tehdy bylo i pro české fanoušky. Třeba proto, že si za reprezentaci poprvé zahrál Jaromír Jágr.
A s číslem 11 nastupuje – Jaromír Jágr!
ČTĚTE TAKÉ: Fanoušci Ajaxu vzali ztečí stadion Slavie. Chtěli násilím dovnitř, zasahovali těžkooděnci
Ne, nešálí vás zrak. Když 11. září 1989 naskočil mladičký Kladeňák na led pražské Sportovní haly, na zádech neměl později ikonickou osmašedesátku, nýbrž o poznání méně okázalejší cifru. Při svém prvním startu za národní tým beztak neplatil za hlavní atrakci večera.
Vždyť ve městě nad Vltavou hráli Calgary Flames!
Čerství šampioni Stanley Cupu.
Vůbec první tým NHL, který svolil k zápasu v Československu.
Těžko s odstupem vylíčit, co ty dva duely proti domácí reprezentaci (první, ještě bez Jágra, se hrál už desátého) tenkrát znamenaly pro místní hokejové fanoušky. Aby bylo mladším čtenářům jasno: internet neexistoval, záběry z NHL neběžely ani v televizi, nějakou tu zámořskou fotku jste nanejvýš s velkým zpožděním sem tam našli v časopisu Stadion.
Víc nic.
NHL se zdála něčím vzdáleně tajemným, nedosažitelným.
A najednou byla tady.
Hokejisté Calgary Flames pózují v roce 1989 před pražským hotelem. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
V profízlované zemi, které stále vládla normalizační banda Gustáva Husáka a Miloše Jakeše. Jejíž obyvatele deptaly bezvýchodnost, šeď, omšelost, ostnaté dráty na hranicích, armáda sovětských okupantů.
„Jako by sem přiletěla návštěva z Marsu,“ glosoval to ve své životopisné knize Robert Reichel, který tehdy nastoupil vedle Jágra v československém dresu.
Nápad sehrát dvě exhibiční utkání v Praze (skončila 4:2 a 4:1 pro ČSSR) se zrodil v hlavě tehdejšího calgarského útočníka Jiřího Hrdiny. Flames těsně po zisku Stanley Cupu mířili k turné po SSSR, bývalý sparťan tak generálnímu manažerovi Cliffu Fletcherovi navrhnul mezipřistání ve své vlasti.
Vyšlo to.
„Kluci se do Evropy hrozně těší, řada z nich na starém kontinentu ještě nebyla,“ svěřoval se Hrdina v tištěném zápasovém programu.
Pročítat ty zažloutlé stránky je po tolika letech velký zážitek. Tehdejší mocný funkcionář Václav Říha si v předmluvě liboval, že konfrontace s Flames je „zúročením úsilí výboru Svazu ledního hokeje ÚV ČSTV“. Pro hosty ze Západu musely být při listování úsměvné jak jeho soudružsky patetické fráze, tak reklamy na opravy mechanických hraček a na Kotvu, pyšnící se sloganem „největší obchodní dům v ČSSR od náprstku k rekreační chatě“.
Program k zápasu ČSSR - Calgary Flames z roku 1989. Zdroj: Lukáš Hron
Vůbec nejvíc ale dnes v programu rozesměje fotografie jednoho utřinosa na československé soupisce.
Podívejte se sami.
Schválně – poznáte mezi černobílými fešáky 17letého Jágra?
Najdete mladého Jágra? Zdroj: Lukáš Hron
Pozdější legenda tehdy proti Calgary gól nedala, a tak si soupeři z NHL zpětně pamatovali spíš jiné jméno. K šílenství je totiž dováděl jistý Leo Gudas, táta současné hvězdy Radka, taky pěkný drsňák. Kanadský útočník Doug Gilmour přezdívaný „Zabiják“ ještě po letech vyprávěl, jak ho české lamželezo převezlo. Při zápase se proti domácímu obránci vehementně rozjel, že jej rozplácne na mantinel, Gudas však na poslední chvíli uhnul, na maděru tak byl nakonec Gilmour.
Až na tuhle scénku jak z grotesky to však byl pro Flames úžasný výlet.
V Praze (daleko šedivější než dnes, plné veksláků, špíny, výkopů a lešení) se machři jako Mike Vernon, Al MacInnis, Joe Nieuwendyk, Theo Fleury a Gary Roberts otáčeli za místními krasavicemi, žasli nad pivem za tři koruny, řádili na diskotéce U Bílého koníčka. Nejeden z nich si domů odvážel levný český křišťál. Po počátečních rozpacích se v uvolněné partě uvolnila i čerstvá sovětská posila Sergej Makarov, dlouho dělající dojem nabručeného kakabuse.
Jednomu z nejlepších hokejistů všech dob bylo tenkrát už 31 let, přesto ještě v NHL stihl udělat slušnou kariéru. Jinak ale obletované chlapíky s plamenným céčkem na dresu čekal v následujících desetiletích všelijaký osud.
Makarovův krajan Sergej Prjachin, první legálně přestoupivší Sovět do NHL, v zámoří pohořel a zanedlouho paběrkoval v japonské lize. Brankář Vernon vyhrál Stanley Cup ještě v roce 1997 s Detroitem, Hrdinovi se to v Pittsburghu povedlo zkraje 90. let dokonce hned dvakrát, stejně jako Joe Mullenovi. Bitkař Stu Grimson se dostal až do animovaného seriálu Simpsonovi.
Theo Fleury (uprostřed) při semifinále naganské olympiády proti Česku. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Útočníci Nieuwendyk s Fleurym museli na naganské olympiádě 1998 kousat potupnou porážku s Českem, druhý z nich už před tím propadl alkoholu a drogám, duši mu rvala na kusy traumata z dávného zneužívání trenérem. Kapitán Jim Peplinski po kariéře prodával ojetá auta, obránce Brad McCrimmon se stal trenérem a v roce 2011 zahynul při havárii letadla s týmem Jaroslavle.
NHL v Praze 2024
New Jersey Devils – Buffalo Sabres
místo: O2 Arena, Praha
pátek 4. října, 19 hodin
sobota 5. října, 16 hodin
Ale to všechno bylo během těch dvou slunečných zářijových dnů roku 1989 strašně daleko.
Na rozdíl od jiné události.
Když za dva měsíce v Československu padl komunistický režim, hráči Flames to podle Hrdinova vyprávění doma u televize hodně prožívali. Ukazovali si na obrázky z pražských náměstí a křičeli: „Podívej, tam jsme byli!“ Politický převrat pak do NHL nasměroval nejen Jágra, ale i zástupy dalších českých hokejistů.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Boj s časem pro oběti povodní. Do obcí neproudí plyn, zima může zkázu vytopených domů dokončit
