Jágrův mullet a knírek jako z NDR jsou zase v módě, říká kadeřnická hvězda Měchurová

Zkuste mi vysvětlit největší záhadu dneška. Jak je možné, že se u mladých do módy vrátilo něco tak příšerného, jako „jágrovsky“ dlouhé vlasy, tzv. mullet?
S tím se musíte smířit. Móda už je taková, že se rychle nejen mění, ale i vrací. Padesátník to možná nepochopí, spoustě mladých teď ale prostě přijde mullet neuvěřitelně cool.

A nejen on! Moc rádi to doplňují všemožnými druhy osmdesátkového oblečení, za něž jsme se my na svých starších fotkách po desetiletí vyloženě styděli. Třeba milují velké džíny, které jsme jako malí museli s odporem nosit po svých starších sourozencích... Žijeme v období snahy o udržitelnost, v éře second handu. Hodně mladých to teď řeší. A mullet k takovému stylu patří. I knírek, který k němu s oblibou přidávají.

Pro mě jsou jako cyklisté NDR z 80. let…
…jenže pro ně to je něco super. Osmdesátky a devadesátky nezažili, tak se v tom cítí nově.

A mají pravdu, samozřejmě. To já jsem mimo.
To netvrdím. Jen máte odlišnou zkušenost. Oni si něco podobného museli kdysi myslet i naši rodiče o nás. Už za našich časů se přece móda vracela.

Dobrá, kdo ale rozhodne, že mullet po 30 letech najednou přestane být k smíchu? To se jednoho rána nějaký návrhář v Paříži probudí a usmyslí si, že tahle věc zase bude in?
Nejste daleko od pravdy. Vychází to většinou z pařížských a londýnských přehlídek, které se minulostí inspirují často. V tomto případě bych za současnými trendy hledala i to, o čem už byla řeč: dnešní snahu být v souladu s ekologií. Retro móda přece vychází z již vyrobeného oblečení, které najdeme v second handech. A jakmile už návrhář jednou použije devadesátkovou inspiraci u oděvu, celkem logicky to chce doplnit i odpovídajícím účesem.

Jaké další účesy vedle mulletu jsou právě teď trendy?
U kluků třeba tzv. „květák“ – na stranách vlasy ostříhané, nahoře vlnité. Zase se také vrací trvalá. U dívek vidíte sestříhané ofiny, tzv. wolf cut. Vrací se též sestříhávání vlasů břitvou. Není to ale pro každého. Některé holky chtějí, aby se jim vlasy hezky leskly, byly zdravé. A to se nejvíc projeví na rovných, hladkých, vyfoukaných vlasech.

Dá se předem odhadnout, kam se bude móda ubírat?
Těžko. Do toho, co bude trendy, vstupují různé faktory; i politické a společenské souvislosti. Vezměte si covid – u mnohých žen měl takový dopad, že si přestaly barvit vlasy. Nechávají si od té doby přiznané šediny.

Je to dobrý nápad?
Jak u koho. Třeba Francouzky to dělají běžně, mají šmrnc, dokáží své šediny vkusně kombinovat i s make-upem, s doplňky. U nás si dámy nad padesát bohužel často myslí, že nic takového není třeba. Ve výsledku je to tedy prostě jen postarší, není tam žádná přidaná hodnota.

Jaké další společenské souvislosti mohou mít vliv na to, co bude moderním účesem?
Třeba dnes tak vzývaná snaha o genderovou vyváženost. Kdo ví, třeba ženy kvůli ní jednou budou schválně nosit kratší vlasy. To už ale jen hádám. Pravda je, že tvůrci nových trendů hledají inspiraci leckde. I ve sci-fi filmech.

Co přesně z nich okoukali?
Jednoduché, až strohé oblečení z kvalitních materiálů. A jednoduchost platí i v případě účesů.

Vážně? Já si ze sci-fi filmů pamatuji spíš hodně komplikované účesy, všelijak proplétané dredy.
Zrovna dredy teď moc nefrčí, byť se s nimi pár jednotlivců ještě nedokázalo rozloučit.

Má je i jeden z ministrů Fialovy vlády.
Jenže Ivanu Bartošovi je přes 40 let... Bylo to moderní v době, kdy se k nám dostávala inspirace z úpravy afrických vlasů. Dredy jsou však obecně strašně nepohodlné, tvrdé, špatně se s nimi spí. Mužům časem řídne kštice, dredy se pak drží jen na pár vlasech.

Jakým sci-fi účesům tedy dáváte větší šance?
Mojí představou budoucnosti je to, co známe třeba z filmu Matrix. Tam mají hlavní postavy celkem jednoduché účesy, neoslňující přehnanou barevností – dominuje u nich černá, bílá, šedá. Za podobnou strohostí vidím snahu o maximální funkčnost. O praktičnost. Tedy to, co bude podle mého pokládáno za nejdůležitější.

Jednoduchost? Praktičnost? Aby to pak nedopadlo jako v českém seriálu Návštěvníci, kde lidé budoucnosti nosí na lysých hlavách paruky.
Upřímně – zrovna téhle vize bych se moc nebála; lidem sice za 100 nebo 200 let půjde o praktičnost, pořád se ale budou chtít i líbit. Vlasy jsou korunou krásy.

Copak holá hlava není u mužů líbivá? Ještě v 90. letech si plešatící pánové nechávali přehazovačku, teď má každý druhý čtyřicátník účes na Bruce Willise.
Nikomu to neberu, za sebe se ale přiznám, že já potřebuji mít chlapa s vlasy. (Smích) Svou předchozí zmínkou o jednoduchosti jsem ale mířila jinam. Už teď se oproti nedávné minulosti vyrábějí mnohem důmyslnější produkty s přírodními složkami, které dokáží sofistikovaněji pracovat s vlasovým vláknem. A s takovou pomocí to má kadeřník snadnější. Všechno je teď oproti minulosti dotaženější, totálně vymakané.

Máte příklad?
Dřív se melír dělal jediným způsobem – do alobalu. Teď se k tomu vymyslely různé nástroje, melír je jemnější, propracovanější. Čím dál více se dbá i na to, aby účes nebyl příliš náročný na údržbu. Proto je tak oblíbený strašně drahý Dyson fén, který neskutečně frčí na sociálních sítích mezi influencery. S ním je to rychlé a jednoduché, výsledek stojí za to.

A takových produktů bude přibývat, umožní vám mít vlasy jako od perfektního kadeřníka. I proto myslím, že lidé budoucnosti budou dokonalí. Ono to k tomu směřuje už teď. Vezměte si, co si dnes mladí dokáží vytvořit s make-upem. Na Instagramu je poznat, že se umí vymalovat jako obrázek.

S instagramovými filtry asi žádný kumšt.
Pozor, nejde jen o instagramové filtry. Vidím to i na klientkách a mladých kadeřnicích v reálu – mívají krásně nalíčený obličej. Jsou perfektní. Jenže právě tohle je současně i velký problém. Všichni chtějí být dokonalejší a dokonalejší, z čehož plyne vnitřní nespokojenost. Pak z toho mohou vznikat deprese. Oni nejenže po dokonalosti touží. Dokonalí být prostě musí, pro ně neexistuje žádná alternativa. Tahle snaha o dokonalost může mladého člověka úplně zničit. Není náhoda, že spousta z nich chodí k terapeutům.

Může tenhle kult vzhledu někdy skončit?
Záleží, co si pod kultem vzhledu představujeme. Jsou i tací, kteří dokonalost nepotřebují, sází naopak na naprostou přirozenost. Ani oni ale na svůj vzhled zcela nerezignují. Bavíme se přece o tělesné schránce, která vás reprezentuje. Která vás do značné míry i živí – pokud nebudu cvičit, budou mě brzy bolet záda, nebudu schopna vykonávat své zaměstnání. Jakmile se o sebe přestanu starat, budu mít suchou kůži, ekzémy, budu se loupat. A co si budeme povídat – jakmile vypadáte hezky, je to příjemné jak pro vás, tak pro lidi okolo. Důležité je nebláznit a umět vyvážit vnějšek s vnitřkem.

Jsme dnes marnivější, než jsme byli třeba před 30 roky?
Rozhodně. Souvisí to však s tím, že dneska je věcí ke zkrášlování těla kolem nás tolik, až už ani pořádně nevíme, co bychom chtěli. Před pádem komunismu byl hodně bídný výběr. Šampon na vlasy jste sehnal kopřivový a žloutkový. Pokud už náhodou přišla regenerace, byla to Palette Vital, a to jen modrá, žlutá spíš ne. Trvalé se dělaly doma. Nebyly barvy.

Vybavuji si, že máma měla tmavé vlasy. Chtěla být blond, vyšla z toho ale zlatá – udělat světlý melír se prostě nedalo. Já osobně byla poprvé u kadeřnice až jako školačka, dneska chodí malé holčičky s maminkou i do salonu. Hrozné bývalo před 30 roky i vybavení kadeřnictví. Většinou jste si tam musel sednout do koženkového křesla, na které se člověk okamžitě přilepil. A tak to bylo se vším, leccos se od té doby změnilo. Zákaznice dnes třeba přicházejí daleko informovanější i o tom, jaké techniky existují, co mohou mít na hlavě.

Vymlouváte jim někdy jejich nápady?
Někdy ano. Pokud chce ale někdo nakrátko a je o tom přesvědčený, nebojím se stříhat. Zpravidla to bývá tak, že v případě radikálních změn – když chce například blondýna obarvit na tmavo, nebo bruneta naopak na světlo – je za tím nějaká důležitá životní událost. Nový partner, miminko, rozchod.

Měl by pak být dobrý kadeřník i trpělivým zpovědníkem?
Nejhlavnější je, že klient se u mě musí cítit dobře. Proto by kadeřník měl umět naslouchat, dokázat si popovídat. Záleží však na jednotlivých případech: ne každý si chce v křesle vyprávět o dětech a rodině, o svých radostech a strastech. Obecně by měl být poměr takový, že klient povídá 80 procent, kadeřník 20 procent. Jasně, že se mě klienti zeptají, jak se mám. Jak bylo na dovolené. Ale to jsou spíš zdvořilostní otázky. Nechci je zahlcovat osobními záležitostmi a monologem.

Co vám vůbec na člověka prozradí vlasy?
Hodně. Není náhoda, že si Egypťané a Řekové kdysi vybírali ženy právě podle vlasů a zubů. Projevuje se na nich zdraví člověka. To, jaká je jeho výživa, možné nemoci, stres. Je dost vypovídající, že lidem během covidu tolik vypadávaly vlasy… Poznáte i životní styl daného jedince. Někdo se upravuje hodně, jiný méně. Jeden si dává záležet na pečlivé pěšince, druhému je to úplně jedno. Za ty roky jsem došla k závěru, že ve vlasech se dá číst jako v knize.

Rozhovor s Petrou Měchurovou najdete v magazínu CNN Prima NEWS Rok 4 na téma Kam kráčíš, Česko. Časopis je v prodeji na stáncích za 129 korun.  Podívejte se na seznam prodejních míst.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Komorousův motoklub. Lerch je centurionem, členem muž stíhaný za kamery ve sprše