Automatické spropitné
V Česku je spropitné v restauracích nedílnou součástí příjmů číšníků a servírek. Peníze od hostů navíc pro ně představují nezanedbatelnou částku k jejich platu. Výše spropitného je v tuzemsku tradičně věcí zákazníka, nemusí je dokonce dávat vůbec. Jsou však i restaurace, které po západním vzoru jdou cestou připisováním sazby na účet.
Zarytou českou zvyklostí v restauracích je, že spropitné či lidově řečeno „dýško“ je věc, kterou má v režii zákazník. Podle toho, jak je spokojen s jídlem, pitím a servisem ze strany číšníka či servírky může při placení přidat jistou finanční částku navrch. Ta je určena právě členům personálu, jejichž oficiální mzdy většinou nejsou valné a spropitné je tak pro ně velmi zajímavým přilepšením.
Zároveň je v tuzemsku ovšem poměrně běžnou věcí, že pokud člověk není v daném podniku příliš spokojen, dá na spropitném méně a někdy dokonce nezaplatí ani korunu navíc, než kolik činí útrata.
Český model se tak liší od těch v zahraničí, zejména ve státech na západě Evropy, kde se mnohdy poplatek za službu uvádí rovnou na účtence. Kdo byl někdy na dovolené v Itálii a zašel do restaurace, určitě viděl na účtence položku nazvanou „coperto“.
Poplatek za službu v restauracích mají rovnou zavedený také ve Španělsku a v severských státech jako Dánsko či Finsko je přímo dáno zákonem, že poplatek za službu musí být rovnou zahrnut na účtence. Podobně zákon funguje i ve Francii a v Německu je pro změnu standardem, že obsluha se souhlasem zákazníka připočítá 10 procent z ceny.
I u nás jsou ale restaurace, které přistupují na model ze zahraničí. Při placení se obsluha dotáže hostů, zda může rovnou připočíst k účtu jako ocenění služby částku navíc. Obvykle operuje právě s 10 procenty, tedy hodnotou, která je běžná v zahraničí. Zákazník v takovém případě může odmítnout, protože v Česku žádný zákon stanovující tuto dodatečnou platbu za službu neexistuje. Nestálo by tedy za to změnit zavedené pořádky v Česku a jít cestou části západních států?
Kastner: Spropitné má být dobrovolné, oceňuje výkon číšníka
Podle oslovených odborníků a představitelů gastronomického sektoru by se však systém „dýšek“ měnit neměl. „Jsem spíše příznivec toho, že spropitné je dobrovolné. Oceňuje službu a výkon daného číšníka,“ řekl CNN Prima NEWS gastronom a zároveň i představitel Asociace malých a středních podniků či spolku Apron Luboš Kastner.
Podle něj by český systém spropitného měl být i nadále zachován. „Nemyslím si, že bychom měli nastavovat nějaké fixní sazby. Ono by to pak možná zavánělo tím, že by se číšníci nesnažili a tak trochu s tím počítali,“ zmiňuje dále gastronom.
Dalším důvodem je podle něj i rivalita jednotlivých restaurací. „Řekl bych, že by to tak mělo zůstat, aby host ocenil kvalitní zážitek a aby restaurace mezi sebou mohly soutěžit, která je v servisu lepší,“ doplnil Kastner s tím, že česká gastronomie má právě v servisu stále co dohánět oproti jiným zemím.
Připouští ovšem, že některé restaurace západní styl zkouší. „Některé restaurace předem informují o tom, že budou připočítávat spropitné nebo tzv. servis charge. A host toto může vždy odmítnout, pokud servis není kvalitní,“ zdůraznil Kastner.
Nutit lidi povinně platit spropitné je špatně, míní Prouza
S názorem, že spropitné v restauracích, případně dalších službách jako třeba v kadeřnictví, má být dobrovolné, souzní i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. „Je to ohodnocení kvality služby. To, že fungují různé psychologické aspekty, jak postrčit lidi, aby dali více, je součástí byznysu. Ale nutit někoho, aby povinně zaplatil 10 procent, i když třeba není spokojený, mi přijde špatně,“ řekl CNN Prima NEWS Prouza.
Lidé v posledních letech ovšem zpravidla dávají menší spropitné. „Když stál oběd například 120 korun, spousta lidí automaticky řekne: ‚150’. Dnes ale oběd stojí třeba 135 korun, ale lidé jsou pořád zvyklí zaokrouhlit na těch 150. Mají danou mez, na kterou jsou zvyklí,“ dodal pro CNN Prima NEWS Prouza.
Podle něj by pomohlo, kdyby se lidem ukázalo na účtenkách, co znamenají procenta. Pak by podle něj mohli číšníkům a servírkám dávat více peněz. „Co by mi dávalo smysl, je ukázat lidem na účtenkách, co znamená 5, 10 či 15 procent, aby si to uměli představit,“ nastínil Prouza.
Spropitné v Česku si tradičně určuje zákazník. Ne vždy tomu tak ale je. Zdroj: Profimedia.cz
