Rodiče nemají peníze
Jedna z nejméně oblíbených částí roku – alespoň tedy pro řadu dětí – se neodvratně blíží. Se začátkem nového školního roku se pojí i mnoho starostí rodičů, které souvisejí se stresem či motivací jejich dětí. Psycholožka Šárka Miková proto vysvětluje, kdy je vhodné ratolest pochválit, na co si dát pozor u prvňáčků i na to, jak přistupovat k dítěti, které vzdoruje.
Tím nejdůležitějším, co by podle Mikové nemělo v žádné situaci chybět, je důvěra. „Aby byl školní rok pohodový, potřebujete, aby s vámi dítě sdílelo nejen úspěchy a radosti, ale také nepříjemnosti,“ připomněla v materiálu, který má redakce k dispozici.
ČTĚTE TAKÉ: Batole v rozpáleném autě bojovalo o život, kolemjdoucí se rozhodl jednat. Video dělí internet
Samotná věta typu – „můžeš za mnou kdykoliv přijít a cokoliv mi říct“ – však podle psycholožky stačit nebude. Důvodem je skutečnost, že s rodičem může mít dítě již předchozí zkušenost, kdy mu nenaslouchal a místo pochopení se dostavily výčitky.
„Tento školní rok zkuste začít jinak. Udělejte si čas na povídání třeba při procházce, delší jízdě autem nebo v cukrárně. Cílem je dát dítěti najevo, že jste tu pro něj a po celý školní rok budete. Začněte třeba otázkami typu: ‚Na co se těšíš?‘ a pokračujte klidně ‚Čeho se obáváš?‘,“ radí Miková. Rodič by měl vždy nechat dítě odpověď promyslet, neskákat mu do řeči ani za něj větu nedoříkávat.
„Zkuste také nehodnotit, co říká, a ani nevysvětlovat, že nemá pravdu. Vše, co vám sděluje, je jeho úhel pohledu, pocity, názory. Může být nesmírně zajímavé dozvědět se, co se dítěti honí hlavou. A hlavně – ukázat mu, že za vámi může kdykoliv a s čímkoliv přijít,“ zdůraznila odbornice.
Specifika prvňáčků
U nejmenších dětí školou povinných počítejte především s tím, že bude trvat, než se zajedou a budou si pamatovat, co je ve škole potřeba. „Navíc některé děti mohou být unavené z přemíry sociálních kontaktů. Pošťuchování ve frontě na oběd pak může snadno vyústit v potyčku, jejíž příčinou není agresivita, ale překročení intimní sociální zóny. O hluku a socializačních aktivitách v odpolední družině ani nemluvě,“ upozorňuje Miková.
U prvňáčka by rodiče měli rozhodně zvážit, kolik kroužků bude mít. „Zejména těch, které vyžadují další sociální interakce. A hlavně – jestli bude mít v týdnu dost času na volnou hru, nestrukturovaný čas, kdy může dítě jen tak lelkovat nebo se zabavit, čím samo chce,“ doporučuje psycholožka.
Jedno vzdoruje a druhé se loudá
Jak předejít rannímu stresu, kdy se jedno dítě vzteká kvůli maličkostem a druhé je ve všem extrémně pomalé, takže je pro vás výprava do školky či školy noční můrou?
„Obecně vzato určitě zvažte, jestli dítě nevzdoruje proto, že po něm pořád něco chcete a ono nemá dost možností o sobě rozhodovat. Může to být například výběr toho, co si na sebe obleče – a vy to s ním připravíte večer předem, v jakém pořadí bude dělat ranní rutinu a podobně,“ uvádí Miková.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Děti jsou v chronické spánkové deprivaci, říká psycholog Ptáček. Mozek potřebuje i lelkovat
Naopak s „pomalým“ dítětem se obrňte trpělivostí, protože podle odbornice nic jiného nepomůže. „Vaše dítě není líné ani vám to nedělá schválně – jen je typ osobnosti, který tráví hodně času ve svých představách a přepínat se do reálného světa mu trvá o něco déle,“ objasňuje.
Zasněnému dítěti můžete zkusit laskavě připomínat, co je další krok, který má udělat, aniž byste mu vyčítali, kolikrát jste mu to říkali a že je to každý den stejné. „Neváhejte mu například s oblékáním trochu pomoci, třeba když ho najdete na posteli s jednou ponožkou, jak zírá na stěnu před sebou,“ uvádí psycholožka a dodává, že pokud dítě potřebuje dělat ranní rutinu v opravdu pomalém tempu, je třeba vstát dřív.
Měly by se starší děti učit samy?
Starší děti si ranní rutinu mnohdy organizují samy. Přesto by podle Mikové bylo vhodné připomenout, jaká pravidla jste měli domluvená v minulém školním roce: Za co bylo dítě zodpovědné a s čím jste mu pomáhali. Zároveň ale zvažte, jestli už není dítě starší a nemohlo by mít samostatnosti a zodpovědnosti víc. Třeba si samo připravovat svačinu.
„Přestože starší děti mohou být samostatnější, neznamená to, že musí samy zvládat domácí přípravu. Některé z nich sice vyžadují samostatnost a klid, zavřou se v pokojíčku a přinesou vám domácí úkol ukázat hotový nebo se přijdou nechat vyzkoušet. Jenže mnoho dětí udělá domácí přípravu za třetinu času, když je na blízku dospělý, který projevuje zájem, pomůže se zadáním úkolu nebo dává zpětnou vazbu po jednotlivých krocích,“ vysvětlila.
A co byste mohli jako rodiče zkusit udělat v tomto školním roce jinak? Podle psycholožky si například více hlídat, za co děti oceňujete.
„Vyzdvihujte vložené úsilí, překážky, které dítě muselo překonat, ne jedničky. Modelujte přístup, že ‚chyba je kamarád‘, protože se díky ní mohu zlepšit. Jak na to? Sami o svých chybách a neúspěších před dětmi mluvte – co se vám nepodařilo a proč, ale že vám to nevadí, že se z chyby poučíte nebo budete hledat jinou cestu, abyste to příště zvládli lépe,“ dodává Miková.
