Kovárna v Nových Hradech
Řemesla patří k člověku odnepaměti. Byť moderní doba některým z nich nepřeje jako dříve, jsou lidé, kteří je nenechají upadnout v zapomnění. Třeba kováři na jihu Čech. O tradici tohoto řemesla si v Nových Hradech můžete nejen nechat vyprávět, ale také si ho sami osahat.
Naseknout, ohnout, vsadit do hřebovnice, ohřát, rozkovat hlavičku a hřebík je na světě. Ale nenechte se zmást, tak snadné to není. Kováři museli být silní, rychlí a zruční. Návštěvníci novohradské kovárny si to ostatně mohou vyzkoušet na vlastní kůži. „Tahle kovárna je vyhlášena jako kulturní památka a to z toho důvodu, že se zachovala původní kovářská dílna plus původní bydlení... My se snažíme zde udržet živou kovařinu, velmi často tady můžete vidět kováře při práci, návštěvníci si mohou i vyzkoušet pracovat pod dohledem zkušeného kováře,“ říká Olga Černá, provozovatelka Novohradské kovárny. A dodává: „Kovárna byla založena roku 1719, postavil si ji tady bývalý kovář Ferdinand Grössinger. Byl uváděn jako podkovář a ranhojič.“
Zpět k tradici i k řemeslu
Kovařina se v této rodině udržovala po generace, až do druhé světové války. Po odsunu německé rodiny už dalším majitelům objekt sloužil pouze pro bydlení. Ve stavení, které v současnosti patří Městu Nové Hrady, je ale díky rodině Černé opět slyšet zvonivý zvuk kladiva a kovadliny. „Koveme kvítek. A jsme ve fázi, že jsme si napěchovali materiál pro rozkování samotných lístků,“ ukazuje před kamerou pořadu Prima Česko umělecký kovář Roman Kocina, kterého jsme zastihli při práci.
Drobné vybavení, které dnes řemeslníci při práci používají, není původní. „Ale můžeme vidět původní výheň, která je velkého rozměru, zřejmě u ní pracovalo několik kovářů. A původní je také kaménka, která sloužila k zakalování výrobků,“ říká Olga Černá.
Kovářské výrobky odedávna spojovala trvanlivost a kvalita. Mezi desítkami nástrojů poznávají návštěvníci různé druhy tesařských sekyrek, srpy nebo motyčky – ta nesla dokonce speciální jméno – čertík. Vypadá totiž, jako by měla rohy a vyplazený jazyk.
ČTĚTE TAKÉ: Spatřuje krásu tam, kde jiní vidí odpad. Fotograf přetváří rezavá dna sudů v umění
Tady se nejen pracovalo, ale i žilo
Z kovárny přímo do stavení mohou stejně jako dříve procházet lidé i nyní. Původní obytnou část domu tvoří pouze jediná místnost. K ní přiléhala černá kuchyně, odkud se vytápěla pec, na které spaly děti. „Tady probíhal celý život, tady se spalo, jedlo, tady se rodily děti, stařečci zřejmě umírali, prostě vše,“ vykládá provozovatelka kovárny.
Součástí dnešní expozice je i druhá obytná místnost, přistavěná později. V ní se návštěvníci seznámí s prezentací tradičních lidových výrobků, třeba při řemeslných kurzech. Během komentované prohlídky se lidé mohou nejen ohlížet do minulosti, ale také obdivovat současné práce uměleckých kovářů. Kupříkladu exponát ověnčený první cenou z mezinárodního setkání uměleckých kovářů Hefaiston v roce 2024.
