Žádný Čech neodehrál ve finské hokejové lize více zápasu než Otakar Janecký. Pardubický odchovanec si zemi tisíce jezer v 90. letech zamiloval a tamní fanoušci mu lásku opětovali. Proto se bývalý útočník nesmírně těšil na mistrovství světa, které začalo v pátek. Hostí ho finská města Tampere a Helsinky a českou reprezentaci má k už dekádu nezískané medaili dovést finský trenér Kari Jalonen.
Ve Finsku jste strávil dlouhých deset let. Začal tedy v pátek šampionát ve vašem druhém domově?
Ano, Finsko je pro mě srdeční záležitost. Jsem rád, že šampionát se opět po letech koná tam. Bonusem je, že se hraje i v nové hale v Tampere. Myslím si, že to bude hezké mistrovství.
MS hokej 2024
A vy jste zase byl a jste srdeční záležitostí pro některé finské fanoušky. V roce 2017 vás příznivci Jokeritu Helsinky zvolili nejoblíbenějším hráčem svého klubu všech dob. Skromnost stranou, čím jste si to podle vás vysloužil?
To byste se měl zeptat jich (úsměv). Já nevím. Myslím si, že jsem byl trochu komediant. Herně mi to naštěstí klapalo, ale také jsem se snažil hodně komunikovat s fanoušky – Jokeritu i soupeřů. Nikdy jsem neodmítl žádnou žádost o podpis, chtěl jsem být lidem blízko. A to bude asi ono.
To zmíněné „komediantství“ bylo zvlášť pro Finy něco neobvyklého, že?
Je pravda, že je to chladný sever (úsměv). Právě asi kvůli tomu, že na to nebyli zvyklí, jsem je asi něco naučil. Přizpůsobili se oni mně, ne já jim.
V hlasování jste trumfl zřejmě nejlepšího finského hokejistu všech dob. Jasně, za seniorský tým Jokeritu jste odehrál daleko více zápasů než Teemu Selänne, ale není skončit nad takovouto legendou a odchovancem ještě větší vyznamenání než být první?
Bylo to celkem dojemné. A zároveň překvapivé. Když jste první v trojici se Selännem a Jarim Kurrim, je to jako byste v České republice vyhráli v anketě před Dominikem Haškem a Jaromírem Jágrem. Musím přiznat, že mě to opravdu potěšilo.
Po oslavách ve Finsku bolela hlava více
Jaký byl Selläne spoluhráč a parťák? Byl jste pro něj i jakýmsi mentorem ještě před tím, než odešel do zámoří?
Myslím si, že žádného mentora nepotřeboval. Když odcházel do NHL, byl to už hotový hráč. Podle mě mohl jít už i o sezonu dřív. Ale zůstal a díky tomu jsme si spolu zahráli už v ročníku 1991–1992 (pak také v sezoně 1994–1995, kdy byla v NHL výluka, poznámka redakce). Stejně jako Jari Kurri to byl opravdu výjimečný hráč. Kurri patřil spíše mezi ty uzavřenější osoby. Respektive už tehdy byl opravdovou legendou a když už něco řekl v kabině, bylo to něco. A všichni tomu přikládali velkou váhu. Teemu byl spíše podobný typ jako já – rád si udělal srandu, byl velice vstřícný a kamarádský.
Berete sezonu 1994–1995, kdy jste se potkal s oběma v jednom týmu, jako jednu z nejvýjimečnějších ve vaší kariéře, byť jste nevyhráli titul?
Nejvýjimečnější byly všechny sezony ve Finsku. Ale tohle bylo samozřejmě speciální. Nevyhráli jsme titul, ale triumfovali jsme v Evropském poháru. V této soutěži to byli právě Teemu a Jari, kdo rozhodovali zápasy. Hráli skutečně výjimečně. Toto období ve mně vzbuzuje opravdu krásné vzpomínky.
Setkání Otakara Janeckého (vpravo) s Teemu Selännem v roce 2003 Zdroj: Profimedia.cz
Celkově jste s Jokeritem vyhrál čtyři tituly, předtím s Pardubicemi dva. Bolela hlava více po oslavách titulu ve Finsku, nebo doma?
Asi spíše ve Finsku, protože to už jsem byl starší. (úsměv) Během oslav s Pardubicemi mi bylo 27 a 29 let, s Jokeritem už jsem slavil po třicítce. Ale jednou za rok to jako aktivní sportovec můžete přehnat, patří to k tomu. Celoroční snaha zakončená vítězstvím se zkrátka musí oslavit.
Když tedy jste z podobného těsta jako Selänne, zůstáváte stále aspoň v nějakém občasném kontaktu?
Teemu žije v Americe, číslo na něj nemám. To na Jarriho (nyní majitele i šéfa Jokeritu, poznámka redakce) ano, a pokud je například nějaká akce Jokeritu, napíše mi, že jsem vítaný. Tady máš letenky a tak dále. Je to velice milé, že se o cizince on i celý klub takto starají.
V Jokeritu si dupli fanoušci
Teď má ale velké starosti. Klub odstoupil kvůli událostem na Ukrajině z převážně ruské soutěže KHL, ve které působil posledních osm let. A příští sezonu nebude hrát vůbec. Je to pro vás smutný pohled?
Ano, ano. Předně je třeba říct, že tato válka je velmi nešťastná věc. A když mám odpovědět jako hokejista, mrzí mě, že Jokerit už dál nebude hrát KHL. Zkrátka to byla velmi dobrá liga. Jari Kurri teď předně musí najít nový domácí stadion, na kterém pak budou až od ročníku 2023–2024 hrát. Dají si jeden rok pauzu a pak se po delší době vrátí do finské SM-liigy. V říjnu musí mít už všechno vyřízené, aby mohli podat přihlášku. Hlavně tu halu. Budu držet palce, aby všechno klaplo. Stejně jako jsem je držel posledních osm let, kdy byl Jokerit v KHL.
Ano, slavná Hartwall Arena je v rukách ruských oligarchů. Ostatně už se ani nejmenuje Hartwall, protože finský nápojový gigant s nimi dál nechtěl spojovat své jméno. Rusové z části vlastnili i samotný klub, proto Jari Kurri po začátku invaze koupil zbytek podílu v organizaci…
Bývalý majitel Hjallis Harkimo kdysi hledal solidního kupce. Bylo nepředstavitelné, aby všechny akcie ve Finsku vlastnil Rus, případně ruská společnost. A tak se domluvil s Jarim, že ten bude mít 60 procent a zbytek velká ruská těžařská společnost. Kdyby měli vazby na Rusko dále trvat, Jokerit by se nemohl vrátit do finské ligy. Proto musel Jari odkoupit zbytek podílu.
Rozhodnutí dál nefigurovat v KHL berete v daném kontextu jako nevyhnutelné?
Nemohlo být jiné. U Jokeritu to byli především fanoušci, kteří dali velký impulz ještě ve chvíli, kdy se válečný konflikt teprve rodil. Nedovedli si představit, že by nadále mohl být jejich klub v ruské soutěži. Finsko je v tomto dost zásadové.
Věříte, že se Jokerit, který nyní nemá prakticky žádný kádr, dokáže po comebacku nejen účastnit, ale i pokračovat ve slávě, kterou jste nastolil především vy se spoluhráči v 90. letech?
Jari Kurri je hodně zkušený, ve vedení Jokeritu už figuruje dlouho. V posledních letech hrál Jokerit opravdu výborný hokej a věřím tomu, že opět bude jedním z nejlepších klubů finské ligy.
Exoti z Česka Finy něčemu přiučili
Co vám na Finsku nejvíce imponuje?
Byl jsem od začátku překvapený tím, jak otevření a hodní lidé tam jsou. Pomůžou jakkoliv můžou. Je to moje druhá země. Zůstal bych tam i déle, ale kvůli dětem jsme šli zpátky do Česka, chtěli jsme, aby měli českou výuku, ne jen anglickou. Na Jokerit a Helsinky budu vždy vzpomínat jako na nejhezčí období v mém životě. A to platí pro celou moji rodinu.
A z hokejového pohledu vás na Finsku baví nejvíce co? Asi si nemusíme nic nalhávat, Finové jsou v posledních letech od Česka značně odskočení.
Myslím si, že Finové si v hokeji vždy zakládali na důslednosti, to se nemění. A možná bych řekl, že na jejich vzestupu na mezinárodní scéně mají podíl Češi a Slováci, protože v 90. letech nás tam bylo opravdu moc. Takže místní disciplinované hráče doplnili – já tomu tak říkám – exoti od nás. Byli jsme takoví hokejisté, že i v nejkritičtějších chvílích jsme se nebáli zariskovat, vymýšleli jsme věci, které někdy nevyšly, ale povětšinou ano. A to mohlo Finy do jisté míry poznamenat. K té důslednosti také přidali znalosti hráčů, kteří působili v NHL a pak se vrátili. Jdou tedy svojí finskou cestou se zámořskými prvky. Podle mě to dělají velice dobře a všem to ukazují.
Naposledy na olympijských hrách v Pekingu, které vyhráli. V čem ale utekli Česku, respektive proč na rozdíl od národního týmu Suomi sbírají cenné kovy?
Na akcích jako mistrovstvích světa a olympijských hrách záleží na mnoha faktorech. Na trenérovi, hráčích, kteří na turnaj jedou, na chemii mezi nimi… Finové k tomu už dlouho přistupují stejně. Vše podřizují správnému kolektivu, nejsou tam žádné rozbroje, každý si plní to, co má. Někteří naši trenéři říkají, že Finsko hraje nelíbivý hokej, ale oni hrají tak, aby získali medaili. Jak vidíme v posledních letech, slaví to úspěch. Jdou správnou cestou. A i proto si myslím, že nový trenér Kari Jalonen nepolíbený českým prostředím pro nás může být vysvobozením. Věřím, že se svojí cílevědomostí a houževnatostí pomůže.
K Jalonenovi se ještě dostaneme. Ale dokážete říct, jestli – a případně čím – Finsko uniká Česku už při práci s mládeží. Tam se tvoří základ pro to, jak to jednou bude na seniorských šampionátech.
Už je jiná doba, než když jsem byl ve Finsku, abych to mohl detailně porovnat. Ale pokud mám něco říct... Za našich mladých let rodiče do práce trenérům vůbec nemluvili. V dnešní době si mnoho rodičů myslí, že z jejich dítěte bude nový Jaromír Jágr nebo David Pastrňák a přicházejí stále s nějakými vlastními názory. Když jsem byl v Jokeritu, můj syn hrál za jeho mládež. Také tam byli náznaky tohoto problému, ale nakonec si to všichni vyříkali. Rodiče pochopili, co chtějí trenéři a ti zase měli více pochopení pro rodiče. Vyzdvihnul bych také to, že hodinový trénink mládeže byl ze 45 minut věnovaný bruslení, až pak se zabývali technikou. Myslím si, že i v české nominaci na šampionát jsou především výborní bruslaři.
Stopa finského hokeje byla už v posledních zápasech znatelná. Je vidět, že neustále bruslíme, všichni vědí, co mají dělat.
Může být další faktorem lepších výsledků Finů větší konkurence v mládeži? Že v Česku není i kvůli vysokým nákladům o hokej příliš velký zájem?
Je pravda, že u nás je hokej dost drahý, těžko dostupný. Na druhou stranu i za mých časů ve Finsku tomu bylo podobně. Někteří lidé měli peníze na hokej, jiní ne. Každopádně byla daleko lépe nastavená spolupráce mezi klubem a rodiči – pomáhal jim s tím, aby mohli dětem platit příspěvky. Abych dal příklad, tak třeba jeden z tatínků dělal pro velký korporát a zařídil těm, kteří neměli tolik peněz, brigádu v této společnosti. Tato solidárnost a kooperace fungovala. Všem šlo o hokej. V tuzemsku je to dnes tak, že ten, kdo má hluboko do kapsy, s hokejem v devíti desíti letech končí. Byť by z něj v sedmnácti mohl třeba být výjimečný hráč.
Forma před MS? Ta je k prdu
Teď tedy Kari Jalonen. Byl jste rád, že český svaz předvedl revoluční krok a vybral po neúspěšných letech zahraničního trenéra?
Ať se bavím s kýmkoliv, říkám, že jsem nebyl zastáncem sáhnutí po cizinci. Myslím si, že český hokej není až v takovém svrabu, aby si pomáhal v zahraničí. Ale svaz rozhodl jinak. A když už takto rozhodl, jsem rád, že tímto cizincem je Fin. A že to je Kari. Neznám se s ním osobně, ale hráli jsme proti sobě, jsme stejně staří.
Vidíte už teď, že dokázal českému týmu něco vštípit?
Stopa finského hokeje byla už v posledních zápasech znatelná. Je vidět, že neustále bruslíme, všichni vědí, co mají dělat. A to je pro Kariho výborná vizitka. Už když trénoval dnes již neexistující tým Lev Praha, všichni si ho chválili, jak byl ve všech ohledech důsledný. Pokud to přinese ovoce i na šampionátu a přiveze se domů konečně placka, můžeme být za tento krok rádi.
Na posledních velkých turnajích Čechy srážela nedisciplinovanost, spousta zbytečných vyloučení a následných gólů z oslabení. Zatím se zdá, že tyto prohřešky jsou pryč. Vidíte to podobně?
Myslím si, že ano. Ale Kari má toho jako hráč a trenér hodně za sebou. Ví, že to, co se stalo před šampionátem, je mu k prdu, když pak na mistrovství světa přijde krize. Samozřejmě si uvědomuje, že výchozí pozice vypadá slibně, ale teď musí pokračovat. Nesmí polevit v tlaku na hráče, aby oni pak neměli nos rychle nahoře. V žádném případě to nebude hračka.
Na co, nebo na koho, se nejvíce těšíte na šampionátu?
Nepřekvapím. Těším se nejvíce na náš a finský tým (úsměv). A na krásný hokej. Trochu mě mrzí, že tam z hlediska konkurence nebudou Rusové, ale tak to prostě je. Tak si to oni zařídili. O to máme větší šanci na medaili.
Ta otázka teď musí padnout. Ukončí český tým desetileté čekání na cenný kov z mistrovství světa?
Omlouvám se, že neřeknu ano. Ale řídím se zkušenostmi. Když jsem řekl, že přivezeme medaili, nestalo se tak. Budu držet všechny palce. Přál bych si, aby Češi brali zlato a Finové stříbro.
