Je za diktátorů líp? Studie ukazuje, jak tyrani lidem lžou o jejich životní úrovni
Výběr redakce
Zlatí komunisti, za nich měli všichni práci a mohli si dovolit byt. Takto nostalgicky někdy Češi hodnotí éru před listopadem 1989. Nemusí jít nutně o ztrátu paměti v tom, jak nízkou životní úroveň státy někdejšího sovětského bloku měly. Totalitní režimy totiž o ekonomické prosperitě jimi ovládaných zemí lžou. A tím víc, čím utuženější zřízení tyto země mají.
Pamatujete ještě na novoroční projevy posledního komunistického prezidenta Československé socialistické republiky Gustáva Husáka? Rok co rok jsme byli z televizní obrazovky (a nejen odtamtud) ujišťováni, že československé hospodářství funguje bez problémů, může se pyšnit nulovou nezaměstnaností, zatímco tam na Západě za železnou oponou spí lidé pod mosty, protože jsou vykořisťováni nelidskými kapitalisty a vrahy z „Volstrýtu“.
Čtěte také
Že byla realita poněkud jiná, tak nějak cítil každý. Jenže nyní je vědecky potvrzeno, že lhaní o ekonomické prosperitě je pro totalitní režimy zcela typické. Profesor ekonomie z Chicagské univerzity Luis Martinez si vzal na paškál oficiálně zveřejňovaná data o hospodářském růstu z celého světa, porovnával je s úrovní politické svobody měřenou think-tankem Freedom House a to vše konfrontoval s kvalifikovaným odhadem skutečného růstu hrubého domácího produktu. Ten byl prováděn na základě intenzity nočního umělého osvětlení odpozorovaného a změřeného satelity umístěnými na oběžné dráze Země.
Čím víc diktátor, tím větší lež
Z porovnávaných údajů vyplynulo, že diktátoři mají mnohem větší tendenci lhát o hospodářském růstu svých zemí, respektive jej výrazně nadhodnocují. A skutečně platí přímá úměra mezi nadhodnocováním prosperity a mírou nesvobody. Studie, ze které čerpal prestižní časopis The Economist, ukázala, že například Čína vykázala zvýšení HDP mezi lety 2002 a 2021 asi o 380 procent. Ze satelitních pozorování však Luis Martinez vyvodil, že čínské hospodářství se rozrostlo nejvýše o 170 procent.
V případě Ruska šlo téměř o dvojnásobný rozdíl mezi oficiálně vykazovaným růstem HDP a odvozeným na základě pozorování. Obdobně na tom jsou prakticky všechny země, které podle Freedom House spadají do kategorie politicky nesvobodných států. Průměrný oficiální přírůstek HDP za uvedené dvacetiletí v nesvobodných zemích činil 147 procent, průměr skutečného přírůstku však dosáhl jen 76 procent.
Čtěte také
U částečně svobodných zemí profesor Martinez rovněž pozoroval rozdíly mezi oficiálně vykazovaným a skutečným přírůstkem HDP. Jen je mnohem menší než u zemí politicky nesvobodných. Hospodářství částečně svobodných zemí, kam patří například Kolumbie, Indie, Maďarsko nebo Mexiko, se v letech 2002 až 2021 oficiálně zvětšilo asi o 125 procent. Skutečnost však odpovídá spíše asi 80 procentům, píše The Economist, respektive Luis Martinez. U politicky svobodných je pak rozdíl nejmenší. Průměrný oficiální i skutečný růst HDP činil ve sledovaném období něco nad 50 procent.
Nesvoboda a její sestra chudoba
Martinez se rovněž zaměřil na porovnání oficiální a skutečné životní úrovně, kterou ekonomové obyčejně měří pomocí hrubého domácího produktu na osobu ve stálých cenách. A pro porovnání jednotlivých skupin zemí si zvolil rok 2021. V politicky svobodných zemích dosáhl oficiálně vykázaní HDP na osobu v průměru 37 176 dolarů, zatímco odvozený ze satelitních pozorování byl asi o 700 dolarů nižší.
Oficiální a skutečná životní úroveň v zemích podle politické svobody (HDP na osobu v USD, rok 2021)
| Skupina zemí | Oficiální statistika | Skutečnost (dle Martineze) | Rozdíl v % (skutečnost/ofic.stat.) |
|---|---|---|---|
| Svobodné | 37 176 | 36 467 | - 1,9 |
| Částečně svobodné | 2 952 | 2 305 | - 21,9 |
| Nesvobodné | 8 849 | 4 332 | - 51,0 |
Zdroj: The Economist
V případě částečně svobodných zemích byla sice absolutní odchylka mezi oficiálním a vypozorovaným HDP na osobu téměř stejná jako v zemích svobodných, avšak v procentech už byla mezera mnohem větší. Zatímco 700 dolarů u svobodných zemí představuje asi dvě procenta, u částečně svobodných už jde o procent dvaadvacet. Jinak řečeno životní úroveň v částečně svobodných zemích je ve skutečnosti o 22 procent nižší, než vyplývá z oficiálních statistik, ve svobodných jde o rozdíl pouhých dvou procent.
Suverénně největší propast však panuje v politicky nesvobodných státech. Oficiálně vykazovaný průměr činil v roce 2021 8 849 dolarů, Luis Martinez však odhaduje, že skutečná výše HDP na osobu představovala jen 4 332 dolarů. To znamená, že životní úroveň v nesvobodných státech je průměrně ani ne poloviční v porovnání s oficiální statistikou.
Čtěte také
Petr Musil byl ekonomický redaktor CNN Prima NEWS a vysokoškolský učitel, v současné době působí jako člen Národní rozpočtové rady.
