Kancléřka Merkelová se za smrt mé ženy ani neomluvila, říká pozůstalý po zemřelé Češce

Půl roku po atentátu se s tehdy šestiletým synem Davidem přestěhoval do Drážďan, kde pracuje jako inženýr. A společně s ostatními rodinami pozůstalých čekal, jak se k celé věci postaví německá vláda, zda se omluví. Či aspoň kancléřka Merkelová, která v létě roku 2015 podle kritiků tzv. otevřela hranice a „pozvala“ do země uprchlíky.

O průběhu vyšetřování či případných možných krocích hovoří Petr Čižmár bez ohledu na dopady, kritizuje jak Merkelovou, tak německou vládu, jasně říká, jaké chyby se staly. A přiznává, že s ostatními napíší dopis novému kancléři Olafu Scholzovi.

Pane Čižmáre, jste rád, že Angela Merkelová skočila ve funkci německé kancléřky?
Upřímně řečeno, osobně mi na tom příliš nezáleží. Za paní Merkelovou jistě stojí mnoho úspěchů, ale bohužel z mého pohledu také několik politických chyb, z nichž minimálně jedna se stala osudnou mé ženě. To, že do země pustila velké počty migrantů bez jakékoliv kontroly, aniž by si mohla být jistá tím, že to policie zvládne, byla chyba. Není nic neobvyklého, že následky chyb politiků nesou obyvatelé a jen málo oni sami. Tak je tomu i v našem případě. Tady se politici – a vůbec německé úřady – dopustili mnoha chyb a osobní zodpovědnost nenese nikdo. To, že se úředníci mohou beztrestně dopouštět fatálních chyb, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na jejich profesní kariéru, přestože o život přijdou desítky nevinných lidí, není v žádném případě dobrá zpráva pro lidi žijící v Německu a vlastně i v celé Evropě.

Dočkali jste se se synem Davidem osobní omluvy od Merkelové nebo německé vlády či úřadů?
Nedočkali. Chápu to tak, že paní kancléřka Merkelová necítí odpovědnost za to, co se stalo. CDU se oficiálně snad dodnes drží teorie samostatného pachatele, který nebyl nikým organizován. Takže nebylo možné dopředu odhalit, že chystá teroristický útok. My se domníváme, že tomu tak nebylo, že pachatel naopak organizován byl a v tomto s námi souhlasí i strana FDP (svobodní demokraté, pozn. red.) a Zelení. Detaily přinesl dokument německé veřejnoprávní televize ARD v pondělí 13. prosince tohoto roku.

Jak to dopadlo s finančním odškodněním, o kterém jste mluvil rok po útoku v Berlíně?
Od té doby už žádné další finanční odškodnění nepřišlo. Pokud nepočítám renty, které jsou svou výší srovnatelné například s českým polosirotčím a vdovským důchodem. Kromě toho jsem ještě pobíral nejnižší rentu za psychickou újmu, která mi ale bude od Nového roku odňata, protože jsem se podle posudku odborníka se svou situací vyrovnal do té míry, že to už ani na tu nejnižší rentu nestačí.

Kancléřka Merkelová necítí odpovědnost za to, co se stalo. CDU se oficiálně snad dodnes drží teorie samostatného pachatele, který nebyl nikým organizován. Takže nebylo možné dopředu odhalit, že chystá teroristický útok.

Pomohla vám německá vláda vrátit se do běžného života? Například tím, že dostáváte se synem vdovský důchod či jakousi pozůstaleckou rentu, abyste synovi mohl zaplatit chůvu, hlídání, aby se při vašem zaměstnání o něj někdo postaral?
Tak jednoduché to bohužel není. Pozůstalecká renta neexistuje, tu nedostává nikdo. Z vdoveckého důchodu sice platím synovi doučování, ale to jen jednou týdně a on-line, vzhledem k různým protiepidemickým opatřením. Navíc v Sasku neprobíhala výuka v době zavřených škol tolik kritizovaným distančním způsobem jako v Česku, ale bylo to ještě mnohem horší. My jsme dostávali jen úkoly po týdnech na pět hodin denně. To je, v kombinaci rodiče samoživitele, dítěte dyslektika a plného pracovního úvazku v home office, poněkud náročné schéma. Obzvlášť když je zakázané setkávat se s osobami z jiných domácností. Takže i když najdu peníze na hlídání a doučování, stejně je k těmto účelům nemohu vždy zužitkovat.

V červnu roku 2021 zveřejnil vyšetřovací výbor Spolkového sněmu zprávu s tímto závěrem: „Výbor dospěl k přesvědčení, že to (nezabránění teroristickému útoku, pozn. red.) bylo způsobeno jak individuálními chybnými úsudky a opomenutími, tak i strukturálními problémy příslušných úřadů.“ Stačí vám takové vysvětlení?
Posledního zasedání prvního parlamentního vyšetřovacího výboru jsem se zúčastnil, protože jsme k němu byli přizváni a také proto, že mě výsledek dlouholeté práce tohoto výboru velmi zajímal. Ale vzhledem k informacím, které jsem dostával už během vyšetřování, jsem nešel do Bundestagu s velkým očekáváním. Dalo by se říci, že celé vyšetřování provázela chronická amnézie svědků z policejních útvarů různých spolkových zemí a tajných služeb. V případě tajných služeb se asi nedalo ani s ničím jiným počítat, protože ty mohou svou mlčenlivost obhájit služebními předpisy a vlastně i samotnou svou podstatou. Jejich pochybení se pak na veřejnost dostávají jen velmi těžko, například když je vynese někdo zevnitř. To se nestává často, protože to může být značně nebezpečné.

Jak tedy závěry hodnotíte?
Takové vysvětlení nám nestačí, ale zároveň pochybuji, že se v dohledné době dočkáme nějakého lepšího. Vzhledem k tomu, že na povrch postupně vyplouvají různé nové skutečnosti, je možné, že někdy faktické vysvětlení oficiálně přijde. Zatím se ale jednalo víceméně o symbolické politické gesto.

A co jste říkal na dodatek? Citace: „Žádný individuální chybný úsudek a opomenutí nebyl sám o sobě nijak zvlášť závažný. Všechny ale úzce souvisely se zmíněnými strukturálními problémy. To vše pak společně vedlo k tomu, že Amriho nikdo nezastavil a nikdo útoku nezabránil.“
Stejně jako ostatní pozůstalí i já zastávám názor, že německý stát mohl a měl útoku zabránit. Státní aparát udělal vážné chyby ve vyšetřování teroristického útoku a dostatečně neprověřil stopy vedoucí k možným spolupachatelům. V tomto smyslu se v nejbližších dnech vyjádříme v otevřeném dopisu adresovanému novému spolkovému kancléři Olafu Scholzovi.

Co vám z toho všeho vyplývá? Že se staly chyby, ale vlastně nikdo za ně nemůže?
To by byl jistě ideální závěr vyšetřování pro ty, kteří na tomto selhání státu mají svůj podíl. Přiznat, že došlo k pochybení, ale že za ně nikdo vlastně nemůže. Vlk se nažere a koza zůstane celá. V tomto případě sice koza zůstala celá, ale vlk má pořád hlad.

Před dvěma roky jste tvrdil, že skutečnému vyšetření někdo brání. Myslíte si to dodnes?
Něco takového tvrdit nemůžu, protože bych k tomu potřeboval dostatek důkazů. Mohu ale vyjádřit pochybnost, že se všichni svědci snaží přispět ke skutečnému vyšetření všech pochybení. Logicky se jedná například právě o úředníky, kteří mají ta pochybení na svědomí. Neboli mají máslo na hlavě, jak se říká.

Je současné Německo zemí, kde se problémy tzv. zametají pod koberec?
Samozřejmě. Znáte snad nějakou zemi, kde se to nedělá?

Jak podle vás proběhla adaptace více než milionu běženců, kteří se od léta 2015 dostali do Německa?
K tomu, abych to mohl posoudit, nemám dost informací. Znal jsem osobně jen jediného uprchlíka ze Sýrie. Byl to univerzitní profesor, který se už před lety stal českým občanem a navíc uprchl do Brna.

Cítíte se v Německu bezpečně?
Zatím vcelku ano, i když to může být jen falešný pocit.

Jak se díváte na situaci po pěti letech?
Vzhledem k tomu, že nejsem bezpečnostním expertem a nejsem v této věci nijak významně informovaný, nezbývá mi než doufat, že si německé úřady vzaly ze svých pochybení ponaučení a svůj bezpečnostní aparát vylepšily. Otázkou však zůstává, zda jsou k tomu dostatečně motivované, když důsledkem jejich pochybení, jimiž zavinily smrt třinácti lidí, bylo vlastně jen několik povýšení.

Komunikujete stále s rodinami ostatních pozůstalých? Jaký názor na vyjádření vyšetřovatelů panuje ve vaší skupině?
Samozřejmě komunikujeme, i když já vzhledem k mému vytížení méně intenzivně. Náš názor na vyjádření parlamentního vyšetřovacího výboru je jednotný.

Nedosáhli jste svého ani v otázce omluvy či odškodnění. Budete vyvíjet další aktivity?
Nemohu je vyloučit, ale pokud se tak stane, budeme postupovat jednotně s ostatními pozůstalými rodinami.

Potýkáme se s problémy jako je dyslexie a s ní spojené další problémy, které mohou být posttraumatického charakteru. Dyslexii ale škola v Sasku uznává, jen když je úředně potvrzena, do té doby učitelka dává pětky a šestky.

Jak syn David překonal stresující období po smrti maminky? Co pro něj bylo nejdůležitější? Žije dnes normální život desetiletého kluka?
Mám pocit, že nelze říct, že by měl stresující dobu už za sebou. Potýkáme se teď s problémy, jako je dyslexie a s ní spojené další problémy, které mohou být posttraumatického charakteru. Dyslexii ale škola v Sasku uznává, jen když je úředně potvrzena, do té doby učitelka dává pětky a šestky. V saských školách se totiž používá šestistupňové hodnocení. Doufáme, že bychom mohli začátkem příštího roku tento klíčový dokument získat. Od naší žádosti už uplynulo zhruba deset měsíců. Držte nám palce.

Jak často mluvíte o mamince a manželce?
Mluvíme o ní relativně často a někdy je nám smutno, i když se snažíme žít co nejnormálnější život. Mně je smutno, když si uvědomím, že Naďa nemohla vidět, jak jde David poprvé do školy, že neuvidí další události v jeho životě.

Myslíte, že jednou přijde den, kdy vás či jeho nepřepadne vzpomínka na Naďu?
Těžko říct, zda přijde takový den. S jistotou můžu ale říct, že to určitě nebude žádný z těch následujících, protože se v neděli chystáme do Berlína na páté výročí atentátu.

Čím se bavíte vy sám a čím společně, abyste zapomněli? Pořád rozmazlujete syna sushi jako před čtyřmi roky?
Bavíme se, ale úplně zapomenout nechceme. Naopak se snažíme, aby nezapomněla ani veřejnost. Je důležité, aby bylo vidět, jak pracují úředníci a politici placení z našich daní. Sushi si i přesto někdy dopřejeme a bavíme se například stavbou vlastních dronů.

Událost se tehdy stala pět dnů před Vánoci. Jak a kde budete trávit ty letošní?
Pro mě se každým rokem uzavře vzpomínání na teroristický útok tím, že zazvoní zvon na Pamětním kostele císaře Viléma. Dosud zvonil dvanáctkrát, ale od letoška už bude zvonit třináctkrát, protože před nedávnem zemřela poslední oběť, která byla skoro celých pět let v kómatu. Po odbití zvonů už se budeme jen věnovat přípravě na Vánoce. Letos je strávíme na Moravě.

A promiňte osobní otázku: Našel jste si novou partnerku? Chtěl by David „novou“ nebo „náhradní“ maminku?
Davidovi znatelně chybí ženský element, takže určitě stojí o přítomnost ženy v našich životech, přestože je jasné, že maminku mu nikdo úplně nahradit nemůže. I mně chybí v životě žena. Takže už jsem se hledání ženy v poslední době věnoval. Sice se ukázalo, že není snadné najít takovou ženu, která by chtěla přijmout nás a kterou bychom dokázali i s jejími dětmi přijmout my, ale jsem přesvědčený, že tentokrát to vyjde.