Vejce meziročně podražila až o 70 procent. (Ilustrační foto) Zdroj: ČTK
Vejce meziročně podražila až o 70 procent. Podle chovatelů navíc růst ceny této komodity nekončí. I proto někteří ekonomové začali pátrat, kdo nebo co za rapidní zdražování vajec může. Například Lukáš Kovanda došel k závěru, že současné situace využívají obchodní řetězce a lidově řečeno si „mastí kapsu“.
V takřka celostátní „detektivku“ se mění odhalování důvodu drahých vajec. Příčina tohoto trendu zajímá jak veřejnost, tak média. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) ještě začátkem tohoto roku chovatel slepic prodával jedno vejce průměrně za 1,94 koruny. V tomtéž měsíci, tedy v lednu, stálo na pultech obchodů (po započtení DPH) přesně o korunu více, tedy za 2,94 koruny.
V období od ledna do letošního podzimu zdražili jak chovatelé, tak obchody. Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda však ve svém komentáři pro CNN Prima NEWS upozornil, že obchody zdražily znatelně výrazněji než chovatelé.
„Drtivá většina zvýšení nákladů se přitom nachází na straně chovatelů. Až 70 procent ceny vejce tvoří krmivo nosnic. To logicky zdražuje, neboť kvůli růstu cen plynu, a tedy i hnojiv, zdražují zemědělské plodiny, což navíc umocňují ekonomické dopady války na Ukrajině. Tyto náklady jsou tedy zahrnuty na straně chovatele čili producenta vajec,“ zmínil Kovanda.
Z dat ČSÚ vychází, že průměrný chovatel zdražil od ledna do října výrobu jednoho vejce z 1,94 na 2,61 koruny, tedy o 34,5 procenta. Prodejci a obchodní řetězce za stejnou dobu zvýšili jeho cenu z 2,94 na 4,50 koruny. Jde o nárůst o 53 procent. Kovanda nicméně připouští, že i prodejci čelí vyšším nákladům.
„Musí platit víc třeba za vytápění nebo osvětlení prodejen. Jenže podobným nákladům čelí také sám chovatel. Jestliže on letos zdražil o 34,5 procenta, přiměřené by bylo, pokud by to obchodník udělal zhruba o 40 procent. V říjnu by se pak jedno vejce prodávalo průměrně za 4,10 koruny, místo toho – jak už víme – stojí 4,50 koruny,“ uvedl.
Říjnová marže prodejců na vejce je tak oproti té lednové o 40 haléřů vyšší. „Stojí za tím obchodní politika prodejců. Těch 40 haléřů představuje částku, kterou si prodejci v čele s obchodními řetězci z každého prodaného vejce momentálně takzvaně ‚mastí kapsu‘,“ upozornil Kovanda. Podle něj tak obchodníci zdaleka nečiní jen v případě vajec. Podobný přístup prý užívají i při cenotvorbě kuřat, másla nebo mouky.
Pomohl Nekulův „zásah“?
Ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) už na jaře oznámil, že by chtěl kontrolovat marže u některých potravin. Podezíral totiž obchody z toho, že mají z prodeje větší zisk než zemědělci a zpracovatelé. Později ale otočil. Ukázalo se, že jako šéf resortu zemědělství nemá na obchodníky žádnou páku. Přesto svého kroku zpětně nelituje.
„Tu pozornost jsme na sebe strhli úmyslně, aby se obchodní řetězce držely za nos. Chytily se, a nárůst cen potravin byl tak pozvolnější,“ uvedl před časem. Podle Nekuly se díky tomu podařilo získat čas na novelu zákona o významné tržní síle. Podle Kovandy je naprosto přirozené, že obchodník chce prodat danou položku co nejvýhodněji, tedy s co nejvyšší marží a ziskem.
„Obchodní řetězce navíc vždy mohou pohrozit, že pokud chovatel nebude akceptovat jejich výkupní cenu, budou dovážet ve větší míře třeba z Polska, kde tamní vláda uplatňuje štědřejší dotační politiku než ta naše. Obchodní řetězec tak snadno dostane chovatele do kleští. Chovatel zdraží právě o tolik, aby vůbec přežil a nezkrachoval, zatímco s marží pak dále čaruje obchodní řetězec,“ řekl ekonom.
Podle Kovandy přestanou obchodní řetězce využívat napjaté atmosféry ve společnosti a navyšování svých marží v době, kdy shledají, že si lidé jejich zbytečně předražené zboží v dostatečné míře nekoupí.
