Na stupeň dosaženého vzdělání českých dětí má výrazný vliv, zda i jejich rodiče vystudovali vysokou školu. Šance dětí vysokoškoláků na získání bakalářského či magisterského diplomu je v Česku 2,5krát vyšší než dětí rodičů, kteří mají jen maturitu. Vyplývá to z aktuální studie Institutu pro demokracii a ekonomiku, think-tanku Národohospodářského ústavu akademie věd ČR.
Sociální předurčenost k vysokoškolskému studiu v České republice vzniká postupně již od nejmladších let. Rodinné zázemí totiž ovlivňuje nejen výchovu a vzdělávání mimo školu, ale výrazně i volbu vzdělávací dráhy, volbu škol a intenzitu přípravy na několik klíčových zkoušek (přijímací a závěrečné), studijní motivace a životní kariérní aspirace. Tak zní jeden z poznatků rozsáhlé studie think-tanku IDEA, kterou zpracovali Daniel Münich a Otakar Kořínek.
V praxi to mimo jiné znamená, že studijní dráhu dětí v Česku zásadně ovlivňuje, zda alespoň jeden z rodičů má sám vysokoškolský diplom. Šance dětí z rodiny s alespoň jedním vysokoškolsky vzdělaným rodičem na to, že samy budou po maturitě ve studiu pokračovat, je v České republice 2,5krát vyšší než u dětí, kde alespoň bakalářem není ani jeden z rodičů.
Selekce začíná v raném věku
V tomto ohledu patříme mezi sedmou nejhorší zemi ze třicítky evropských států, na které se autoři studie zaměřili. Nejvýraznější vliv má vzdělání rodičů na vzdělání dětí v Rumunsku, kde je šance na vysokoškolský diplom dětí s vysokoškolsky vzdělanými rodiči 3,6krát vyšší než u dětí rodičů bez akademického titulu.
Naopak nejméně vzdělání rodičů ovlivňuje vzdělání dětí v Irsku, na Kypru nebo v Nizozemsku, kde se zmíněné „skóre“ pohybuje od 1,34 do 1,53.
Münich s Kořínkem upozorňují, že v Česku vzdělání rodiče hraje významnou roli v informovanosti, která výrazně ovlivňuje rozhodování o volbě oborů a škol. „Selekce do kvalitnějších škol, výběr spolužáků s podobným sociálně-ekonomickým zázemím rodin a podobnými intelektuálními dovednostmi pak vede k tomu, že výhodné vzdělávací podmínky některých dětí se od raného věku průběžně dále posilují a znevýhodnění jiných dětí se s věkem naopak prohlubují,“ píší autoři studie.
Výsledkem podle nich je, že u českých mladých lidí na prahu dospělosti po dokončení střední školy jsou intelektuální dispozice k vysokoškolskému studiu a zájmy o něj velmi odlišné právě v závislosti na vzdělání jejich rodičů.
Na rodinných financích příliš nesejde
Autoři touto vysokou selektivitou českého vzdělávacího systému vysvětlují, proč v mezinárodním srovnání jen poměrně malý podíl českých vysokoškoláků čelí finančním problémům. Se stupněm vzděláním rodičů zřejmě souvisí i jejich ochota a schopnost hradit studijní a životní náklady dětí během studia. A to opět přímo úměrně dosaženému vzdělání rodičů.
Münich s Kořínkem také došli k závěru, že stupeň vzdělání rodičů má na vzdělání jejich dětí výrazně větší vliv než ekonomická situace rodiny. Zjednodušeně řečeno, dítě z chudších poměrů, avšak vysokoškolsky vzdělanými rodiči, má větší šanci na pokračování ve studiu i po maturitě než jeho protějšek z bohaté, ale „nevzdělané“ rodiny.
Autoři se ve studii zabývali rovněž systémem finanční podpory studentů a předložili několik doporučení pro jeho změnu. Zejména navrhují zvýšit věkovou hranici pro uplatnění přímých i nepřímých podpor pro rodiče z titulu vyživovaného dítěte z aktuálních 26 let „o několik let“.
Stát by měl také navázat výši podpor na inflaci a růst reálných mezd, výrazně navýšit výdaje na sociální a ubytovací stipendia nebo zvýšit objem přímé veřejné finanční podpory studentů o 5 až 10 miliard korun ročně.
