Oba živočišné druhy si u nás polepšily. Zdroj: Pixabay
Málokterá hlasování poslanců budí tak velký zájem veřejnosti jako ta o zákonech týkajících se zvířat. Ke zvířatům má většina z nás emotivní vztah a často i jasný názor na to, k čemu zvířata jsou, jak bychom se k nim měli chovat a jaké věci ve vztahu k nim bychom měli upravovat zákony. Takže pozornost nedávným třetím čtením byla zaručena.
Minulou středu Poslanecká sněmovna ve třetím (tedy finálním) hlasování projednala novelu zákona na ochranu zvířat proti týrání. Předmětem hlasování byly desítky pozměňovacích návrhů upravující fungování jatek, vzdělávání jejich pracovníků, pravidla pro experimenty se zvířaty, způsoby ustájení či problematiku množení. Návrhy, které však vzbudily nejvášnivější diskusi a o kterých se vede veřejná debata už několik let, byly ty upravující klecové chovy nosnic a drezuru a vystupování zvířat v cirkusech.
Svoboda jedněch versus ochrana druhých?
Při shlédnutí střetu argumentů se zdá, že snahy o ochranu jedněch (zvířat) jsou částí politické scény i veřejnosti vnímány jako snahy o omezení svobody druhých (lidí – konkrétně tedy těch, kteří využívají zvířata ke svému podnikání a obživě). Opravdu je to buď, anebo?
Motivace obou návrhů, tedy návrhu na ukončení klecových chovů nosnic i na ukončení drezury a vystupování divokých zvířat v cirkusech, jsou v mnoha ohledech podobné. Stojí na nejnovější úrovni vědeckého poznání o daných zvířatech na tom, kolik toho jako společnost víme o jejich potřebách, přirozenosti, způsobu života. A také na tom, kam jsme se posunuli od dob, kdy si většina lidí nemyslela, že zvířata vůbec něco cítí nebo prožívají.
Děje se to za zdí. Co by lidé o klecových velkochovech (ne)chtěli vědět
Hodiny, dny, týdny, celé měsíce stát na pletivu tvořící klec. Bez možnosti odejít alespoň pár kroků, bez možnosti protáhnout se. Bez možnosti chovat se tak, jak velí přirozenost. Klecové chovy se staly účinným nástrojem na uspokojení poptávky po levných produktech ve velkém množství. Co ale přinesly samotným zvířatům?
Jde o vývoj, který v této době prodělává většina vyspělých zemí našeho civilizačního okruhu. Spolu s růstem našich vědomostí a informovanosti si čím dál více uvědomujeme, že některé praktiky a způsoby nakládání se zvířaty neumožňují zvířatům vést život v takové kvalitě, jakou považujeme za přijatelnou.
Je v pořádku držet ve velkochovech slepice produkující vajíčka? Většina společnosti si myslí, že ano, slepičí vajíčka konzumuje a využívá k běžné spotřebě. Koneckonců, jde o domestikovaný živočišný druh, který je na péči člověka bezprostředně závislý. Co se nyní mění? Většina společnosti si zároveň uvědomuje, že to zvíře, které produkuje vajíčka, má i své fyzické a psychické potřeby, které zkrátka v klecích nedokáže naplnit. Jejich zrušení je proto kompromisem, kdy člověk dál dostává to, o co má zájem, zároveň ale poskytuje daným zvířatům o poznání lepší životní podmínky.
Klecové chovy slepic skončí v roce 2027. Poslanci ANO to nepodpořili, Babišovi navzdory
Premiér Andrej Babiš (ANO) v minulosti několikrát deklaroval, že je proti klecovým chovům slepic a bude se o týrání zvířat zajímat. Když ve Sněmovně došlo ke klíčovému hlasování o zákazu klecových chovů, nikdo z poslanců ANO ale pro nebyl. I přes jejich odpor Sněmovna nakonec schválila zákaz klecových chovů nosnic od roku 2027.
Je v pořádku držet v cirkusech zvířata? Dle současného směřování diskuse ve společnosti ano, ale ne ta divoká. Neexistuje zkrátka dost dobrý důvod pro to, aby byl medvěd, tygr nebo slon celoživotně přesouván z místa na místo za účelem veřejného vystupování a vydělávání peněz.
Jsem přesvědčená, že ochrana zvířat (tedy snaha o zajištění co nejlepšího postavení a podmínek společného soužití s námi) nejde proti svobodě člověka. Ač na to někdy zapomínáme, člověk je na této planetě spolu se zvířaty. Partnerství je to, pravda, velmi nevyrovnané. Ale právě proto, jak velkou převahu nad zvířaty máme, nesmíme zapomenout na zodpovědnost, jakou to zároveň přináší. Poslanecká sněmovna svým hlasováním posunula tuto společnost směrem k vyspělému vnímání svobody. Výrok současného předsedy Senátu, že „svoboda bez odpovědnosti není svobodou, nýbrž svévolí“ zde platí dvojnásob.
