Vladimir Putin hraje hokej Zdroj: Profimedia.cz
Hokejové finále Rusko vs. Uganda. Běžkyně z KLDR s červenými šátečky kolem krku. A plavci Indové. Ne, to není progresivní pohádka korektně zahrnující multikulturalismus, nýbrž ruská alternativa (anti)olympiády. Federace totiž obnovuje Světové hry přátelství. A pozor: Zve k nim i Ukrajinu. Zkrátka Rusko, jak ho známe. Rusko, co láme rekordy. A to nejen ty sankční, ale i tragikomediální. A teď tedy i sportovní.
Připomíná to trochu pohádku o Karkulce, kdy se vlk – říkejme mu Rusko – převleče za něžnou a láskyplnou babičku, uspořádá si mezinárodní sportovní akci a pak tam všechny sežere. Ptám se: Jaký psychopat by do olympiády z Wishe šel? Prozatím se hovoří o Bělorusku, Brazílii, Číně, Indii, Jižní Africe, Íránu či KLDR.
ČTĚTE VÍCE: Podivná ukrajinsko-polská roztržka. Jako krize manželů v jinak harmonickém vztahu
Ruský ministr sportu Oleg Matycin už oznámil konkrétní podobu celého podniku, zatím se spekuluje o září 2024, tedy po olympijských hrách v Paříži, ale termín se může ještě hýbat až k zimě. Mimochodem skvělá propaganda. Federace velkoryse nabídla spřízněným zemím, že na hry mohou dorazit jejich špičkoví sportovci. Sportovci vyčerpaní a otrávení po olympiádě. A Rusko konečně ovládne první příčky všech disciplín, Kreml se bude bít do prsou a hlásat: „Podívejte, o jakou kvalitu jste přišli.“
V budoucnu by se podle Matycina měly podobné hry konat pravidelně. „Navrhujeme zintenzivnit pořádání soutěží v podobném formátu a zvát partnerské země,“ uvedl šéf resortu v oficiálním prohlášení na webu Kremlu. A jedním dechem s laskavostí Rusku vlastní přizval i Ukrajince. Navíc slíbil, že jim zajistí bezpečnost během celého jejich pobytu v zemi. Asi neví, že ukrajinské úřady v dubnu letošního roku oficiálně zakázaly svým sportovcům účast na mezinárodních závodech, kde startují Rusové a Bělorusové. Asi neví, že jeho rakety ničí domy ukrajinských sportovců a ruští vojáci zabíjejí jejich rodiny. Ptám se: Jako vážně?
Hry přátelství poprvé organizoval Sovětský svaz společně s dalšími osmi zeměmi v roce 1984 na Rusy oblíbeném Centrálním stadionu Vladimira Lenina (dnes Lužniki). Stalo se tak poté, co devět zemí „socialistického tábora“ – SSSR, Bulharsko, Maďarsko, východní Německo, Severní Korea, Mongolsko, Polsko, Československo a Kuba – v roce 1984 bojkotovalo olympijské hry v Los Angeles.
Soutěžilo se ve všech olympijských sportech kromě fotbalu a synchronizovaného plavání a také ve třech v té době neolympijských sportech – sambo, stolním tenisu a tenisu. Celkem se soutěže zúčastnilo 2 300 sportovců ze 49 zemí. Na prvním místě v neoficiálním medailovém pořadí se umístil tým SSSR. Aha! A právě tyto hry krajně připomínala i akce z loňského března: přehlídka špičkových ruských sportovců, které Putin z propagandistických důvodů poslal s medailemi na hrudi před 200 tisíc diváků právě na Lužniki.
... a ta částka souhlasí
Za „vzdorolympiádu“ utratí federace 8,3 miliardy rublů. Částka je uvedena v návrhu dekretu prezidenta Vladimira Putina, který připravilo ruské ministerstvo sportu. Z federálního a regionálního rozpočtu je plánováno přidělení 3,3 miliardy rublů, zbývající prostředky budou pokryty z „jiných zdrojů“. Ptám se: Jakých?
Jak zaplatí nejvíce sankcionovaná země částku téměř dvou miliard korun? Od loňského rozpoutání invaze na Ukrajinu se Rusko stalo předmětem přes 13 000 omezení. To je více, než mají Írán, Kuba a Severní Korea dohromady. Pomohlo snad, že v systému státního kapitalismu se po začátku války hospodářská politika Ruska začala místo technologického rozvoje soustředit na opouštění dolaru a přechod k platbám v čínských jüanech? Zafungovalo omezení pohybu kapitálu a militarizace rozpočtových výdajů? Jako by sankce zemi paradoxně posílily. Jak se stalo, že ekonomika zůstala nad vodou a panika ustoupila?
Anebo pomáhá vztah Moskvy s jejím klíčovým – zbývajícím – spojencem Čínou, který se stále více podobá ekonomické závislosti? Podle čínských celních statistik vzrostl obchod mezi oběma zeměmi téměř o třetinu, Rusko je druhým největším čínským dodavatelem ropy a čtvrtým největším dodavatelem LNG. Kreml je permanentně pod tlakem, aby udržel tento svazek. Navíc strategie industrializace a návratu k zastaralé technologii nikdy neměla velký úspěch. Právě hospodářskou politiku postavenou na obchodu se surovinami praktikovalo Rusko v minulém století a v 90. letech za to zaplatilo vysokou cenu. Nyní se ptám: Zopakuje Rusko tuto chybu?
Je tu spousta otázek, ale ta zásadní zní: Proč tohle všechno? Protože Rusko bude konečně šťastné. Bez dopingových testů, s vlastními symboly a dobrým pocitem z rádoby navráceného lesku a slávy. Bude ukojené vlastními pravidly. Ostatně jako vždy. Anebo ne?
