Čísla hospitalizovaných přestávají být tématem. (Ilustrační foto) Zdroj: Getty Images
Epidemie koronaviru začíná ustupovat, vláda masivně rozvolňuje a značná část společnosti má pocit, že je celá ta dvouletá anabáze s covidem za námi. Lze to vidět například v hromadné dopravě, kde lidé stále častěji odkládají ochranu dýchacích cest. Jenže je tomu skutečně tak? Lidé znovu zapomínají na hospitalizované. Pacientů vyžadujících intenzivní péči přitom stále přibývá.
Je už takový evergreen celých dvou let pandemie, kdy si vždy vybíráme čísla, která se nám zrovna hodí. Možná to souvisí s únavou z celkově nepříjemné situace. Občas si nechceme připustit, že je situace ve skutečnosti horší, než jak by se nám líbilo.
Právě počty hospitalizovaných jsou nejzářivějším příkladem této naší vnitřní manipulace s čísly. Česko má za sebou již šest různých vln nemoci COVID-19. Přestože se navzájem lišily podle jednotlivých mutací koronaviru či míry proočkovanosti a promořenosti společnosti, všechny mají značně podobný průběh, který se odráží i ve vyjádření politiků, v novinových článcích i v mínění veřejnosti.
Nejdříve začne nastupovat vlna přírůstků nakažených a samozřejmě trvá několik týdnů, než se to projeví nárůstem počtu pacientů v nemocnicích. V těchto momentech zaznívá pokaždé skoro to stejné a je jedno, jestli se to týkalo podzimní vlny 2020, vlny mutace delta na podzim 2021, či poslední omikronové vlny počátkem letošního roku.
„Čísla nově nakažených nejsou tak podstatná jako počty hospitalizovaných, to je hlavní údaj, který musíme sledovat,“ dá se parafrázovat vyjádření, které provází nástup každé vlny. Důvodem je zřejmě snaha nevyvolávat paniku, protože samotná čísla nakažených přece nic neznamenají, pokud máme prázdné nemocnice.
Víme, že přibývá pacientů na JIP?
Jenže historie ukazuje, že tento narativ „důležití jsou hospitalizovaní“ zmizí z mediálního prostoru v momentě, kdy vlna nakažených přejde přes svůj vrchol. Rázem ve společnosti zavládne optimismus, že covid končí a lidé začínají znovu vesele žít a sundávat respirátory.
Kdybychom si však právě v této chvíli vzpomněli na své nedávné argumenty o hospitalizovaných, možná bychom se tak neradovali a zjistili, že situace ještě není tak růžová. Neměli bychom tedy s tou radostí počkat až na moment, kdy se začnou vyprazdňovat také jednotky intenzivní péče?
V českých nemocnicích leží s covidem stále skoro 4 000 pacientů. Přestože jich od minulého týdne lehce ubylo, nadále se navyšuje ještě mnohem důležitější číslo, tedy počet pacientů na JIP. Těch bylo ve středu asi o 20 více než před týdnem. Dohromady jich je přes 260.
Je tedy potřeba si říci, jestli skutečně patří počty hospitalizovaných mezi hlavní ukazatele i v momentě, kdy klesají počty nakažených? Současná atmosféra ve společnosti a vládní rozvolňování tomu neodpovídají.
