KOMENTÁŘ: Hurá, do očí bijící nesmysl se blíží ke konci. Sbohem, tisícovko fanoušků

Samozřejmě, že během pandemie není ze všeho nejdůležitější starat se o to, aby si na sport mohlo vyrazit co nejvíce lidí. Ale…

To, čemu čelil zejména fotbal od konce listopadu, bylo nehorázné. Počty pozitivně testovaných letěly prudce nahoru, a tak ještě minulá vláda konala. V případě sportu velmi nešťastně.

Na stadion můžou jen ti, co jsou očkovaní nebo v poslední době prodělali covid. Ok. A tribuny – venkovní i vnitřní – obsadí maximálně 1000 diváků. Chtěli říct 10 procent kapacity, ne? To je nějaká chyba. Nebyla a více než dva měsíce tak žije sport v absurditě. Naštěstí to končí. Pozdě, ale přece. Nicméně napřed k tomu dosluhujícímu nesmyslu, který neměl hlavu, patu ani nic mezi tím. Tento omyl byl do očí bijící.

Rozhodnutí se upeklo narychlo a podle toho to vypadalo. A právem se nejvíce mohli zlobit fanoušci fotbalové Slavie Praha. Jejich domovem je největší tuzemský stadion Eden s 19 370 místy k sezení. Když tam přijde pouze tisícovka lidí, vypadá to, že „sešívaní“ hrají za zavřenými dveřmi. Zkrátka že v Edenu nikdo není.

A stejná tisícovka diváků mohla dorazit na basketbal třeba do pražské haly Královka. Zaprvé jde o vnitřní prostor – jak už jsme se v době pandemické naučili, právě na uzavřených místech je riziko nákazy daleko větší než venku na fotbalovém stadionu. Ale to je vedlejší. Hlavním problémem bylo, že když do Královky přijde ona tisícovka, sedačky jsou téměř kompletně obsazené, dá se říct hlava na hlavě. Protože její kapacita je 1300 míst.

Nejvíce trpěl fotbal a hokej

Sportů jako házená, volejbal, florbal či basketbal se omezení vlastně vůbec nedotklo, neboť návštěva vyšší než deset stovek je spíše vzácná. Ale fotbal s hokejem zejména na některých destinacích skandálně trpěly.

Je nutno zopakovat, že nařízení zcela postrádalo smysl. Kdyby byla kapacita snížena procentuálně, důvody ke stížnostem by prakticky neexistovaly. Jenže nad paušálním přístupem šlo jen kroutit hlavou. Ano, třeba fotbalový Hradec Králové či Pardubice nemusely zuřit, protože hrají v azylech – jeden tým v Mladé Boleslavi, druhý ve vršovickém Ďolíčku. A tisícový limit pokryl snad všechny lidi, kteří se chtěli na jejich zápasy osobně podívat.

Ale třeba zmiňovaná Slavia by při dlouhodobé formě přitáhla 12 000 fanoušků a více. Fotbalisté aspoň měli to štěstí, že od poloviny prosince až do tohoto víkendu absolvovali zimní pauzu a pohledem na nelogicky vyprázdněné tribuny trpěli jen pár týdnů.

Nicméně třeba hokejové Dynamo Pardubice je zvyklé na vyprodaný stadion, i když se mu nedaří, což není případ aktuální sezony, kdy je třetí. Muselo tedy dva a půl měsíce sledovat, jak potenciální peníze za vstupenky mizí oknem, zatímco menší sporty v menších halách klidně mohly přivítat „narvaný“ barák.

Od března snad vyprodáno

K tomu ještě jedna libůstka. Na zápasech se často stávalo, že pořadatelé pro tisícovku otevřeli jen jednu tribunu, čili se těch pár lidí nemohlo rozptýlit, aby bylo riziko nákazy omezeno na minimum, jak si přála vláda, když 25. listopadu bouchla do stolu.

Navíc se dlouho zdálo, že ani kluby a organizace dostatečně nelobují za to, aby narychlo upečené nařízení dostalo trochu rozumu. Zejména přístup Ligové fotbalové asociace se zdál extrémně pasivní, jako by jí snad tragický stav vyhovoval.

Nakonec přece jen přišlo vítězství. Ve čtvrtek se setkali zástupci Národní sportovní agentury s lidmi z ministerstva zdravotnictví a Národního institutu pro zvládání pandemie. Na schůzce došlo k dohodě o postupném návratu diváků na sportovní akce. Pokud nenastane nečekaný zásah vlády, od 18. února se může naplnit 50 procent kapacity. A od března by měla existovat možnost, aby bylo vyprodáno.

Hurá, ještě, aby ne. Vždyť už od 9. února, na základě středečního rozhodnutí kabinetu Petra Fialy, mohou do hledišť i lidé bez covidových certifikátů, podobně jako tomu bude v restauracích a jiných volnočasových aktivitách.