Sledovali jsme to všichni, alespoň tak nějak z dálky. Každý nějak věděl, že se Amber Heardová vykálela do postele Johnnyho Deppa a že Depp zase sám na sobě prováděl drogové pokusy, kterými v podstatě do reality přeměnil svůj skvělý film Z Pekla. Každopádně skončil jeden z nejsledovanějších soudů historie, vyhrál Johnny, což my normální chlapi samozřejmě kvitujeme – ostatně neznám ani žádné normální ženy, které by fandily Amber Heardové. Češi stojí za Deppem. A hnutí #metoo v této souvislosti hoří.
Zásadní otázka zní: může tenhle obří soud něco celkově udělat s hyperkorektní západní společností? Anebo naopak plíživá revoluce nekončí a dorazí i k nám? Nebo už dávno dorazila?
Nechme už lejn a drog a slz a hereckých výkonů (při nichž se ukázalo, že má Johnny Depp prostě daleko větší talent než Amber Heardová, která přehrávala jako ochotníci v kulturním domě v Sokolově, co to přehnali s vodkou na trému – a jak víme, po vodce se pláče).
Do nekonečných internetových emocí a podpory silných žen a velkohubých prohlášení a obvinění promluvilo… právo. A zkazilo skvělý příběh o zlém násilnickém Willy Wonkovi z továrny na čokoládu.
Soud obrazně zeslabil zvuk Amber na „mute“, nedal na všechny ty scénky rádoby týrané ženy a jen konstatoval, že naprostí magoři jsou oba dva a týrali se navzájem. Rozhodně nešlo o sexuální zneužívání z Deppovy strany.
Johnny vyhrál, Amber za pomluvu o znásilňování (které vyškrtlo Johnnyho Deppa na šest let z filmu a z veřejného života) platí odškodné.
Skvělá zpráva je, že i když kauza byla mohutně sledovaná po celé Americe a tlak na soudce byl značný, nerozhodla společenská poptávka, ale právo. Sice to trvalo šest let, ale Depp je očištěn.
Z toho se může pominout třeba britský levicový The Guardian, jehož komentátorka Moira Doneganová nejprve po ránu, jako každý den, vstala ze své palandy, proklela všechny muže světa a pak napsala: „Soud se změnil ve veřejné orgie misogynie. Zatímco většina toho jedu je formálně namířena proti Amber Heard, je těžké se zbavit dojmu, že je skutečně namířena i proti všem ženám – a zejména těm z nás, které mluvily o genderovém zneužívání a sexuálním násilí během vrcholného období #metoo. Nacházíme se ve chvíli prudkého antifeministického odporu.“
Už Margaret Thatcherová, někdejší britská premiérka, správně říkala: „Feministky jsou ženy, které by chtěly něco dostat, aniž by pro to musely cokoli udělat…“
Citujme ale dál Doneganovou: „Jedna žena se stala symbolem hnutí, které mnozí vnímají se strachem a nenávistí, a je za to potrestána. Tímto způsobem je Heardová stále v násilnickém vztahu. Ale teď to není jen s Deppem, ale s celou zemí.“
Wow!
Celá země znásilnila Amber Heardovou! Vykálí se za trest Amber Heardová všem občanům do jejich postelí?
Pardon, ale tenhle pohled, v Británii či USA rozhodně ne ojedinělý, je snad ještě slabší než latentně homosexuální komiksový hrdina Aquaman – v podstatě jediný film, ve kterém Amber Heard (špatně) hrála.
Když jsem se o kauze na chodbě v redakci bavil s kolegyní, která ji dlouhodobě sleduje, říkala mi: „Dnešní svět je vlastně hrozně jednoduchý. Já bych tě mohla zničit. Stačilo by zasít obvinění a zbytek by už udělal společenský tlak.“ Přesně to se stalo Deppovi. Silná slova, slabá fakta.
Ale to je fuk. Dnešnímu světu vládnou rychlé internetové emoce. Mít jasno hned. V rámci korektních norem bublin a bublinek říkat a dělat to, co se má.
Česká společnost se méně přetvařuje
Depp odepsaný, šest let mimo hru. Společenské ponížení. Vyškrtávání, rušení pozvánek. Kvůli velkohubé hysterce. Kolik takových slavných mužů dneska je? Spousta… Jen do Karlových Varů Deppa rádi pozvali i v době americké nenávisti.
I v této souvislosti se ptejme: Může se jednou tohle všechno stát v Česku?
Různé formy sexuálního nátlaku prý na pracovišti zažilo až 82 procent Češek. Škoda, že průzkumy neuvádějí i to, kolikrát ženy daly jasně najevo nevoli a kolikrát nevzdorovaly.
Protože, jak říká sexuolog Petr Weiss: „U nás prostě nejsou ženy psychicky emancipované. Tady pochválí kolega kolegyni pěkné nohy a ona je potěšena. V Americe by z toho udělala skandál. Myslím si, že se česká společnost méně přetvařuje, a tak je to znát i v této oblasti.“ A dodal: „Nehodnotím, co je lepší, nevím to, ale některé zveřejněné případy sexuálního obtěžování v USA mi přijdou hysterické.“
Můžeme diskutovat o hraně lichotek. Co je pochvala a co ponížení? České ženy jsou celkově odolnější (děkujeme a někdy to přeháníme, pardon). A většinou si vědí s „přestřelením“ rady, prostě muže pošlou tam, kam slunce nesvítí, a rozhodně to nedávají k soudu.
Opět se tak ukazuje, že Češky jsou pravděpodobně nejlepší ženy na světě. Ostatně, jak jsem již napsal na začátku textu, já vážně neznám žádnou ženu či dívku v mém okolí, která by ve sporu fandila Amber.
A sexuální násilí? To je samozřejmě prasárna – jak ale ukázal případ Amber, snadno zneužitelná prasárna. V Česku zatím nic takového nemáme, což neznamená, že to nepřijde. Stejně jako jiné hysterické střípky #metoo. Třeba jak si tehdy Serena Williamsová stěžovala poté, co jí vzal rozhodčí fiftýn, že to vlastně byl sexismus (a americká média to seriózně řešila).
Shodou okolností se tento týden pokusil o sebevraždu údajný sexuální predátor Dominik Feri, který asi vážně neoplývá úplně čistým svědomím. Důkazů je příliš. A nikdo, opravdu NIKDO neříká, že sexuální násilí a obtěžování není reálný problém. Chlapi dokážou být nechutná prasata. Jen současná hysterická americká společnost z vážného problému udělala přepálenou parodickou frašku, kdy se lidé seriózně omlouvají, že před třiceti lety sáhli céčkové herečce na koleno.
Feri, ale třeba i Jan Cimický… To jsou přesně příklady, které před soud patří. Česko si zatím v rámci rychle chladnoucí kampaně #metoo počíná bravurně, racionálně. Buďme na sebe pyšní a nenechme si nakálet do postelí.
