Síkela o energetické bezpečnosti
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) pracuje na spuštění zvláštního tarifu na elektřinu a plyn. Můžeme jej nazývat sociální, ale rozhodně ne úsporný, jak se ho snaží prezentovat vláda. Na tom, že stát bude několika desítkami miliard podporovat plýtvání drahou energií, totiž není úsporného vůbec nic. A podobně jako u snížení spotřební daně na benzín a naftu i zde kabinet Petra Fialy (ODS) odsouvá na vedlejší kolej morální aspekt svého ryze politického rozhodování.
Pětikoaliční kabinet pod vedením Petra Fialy se rozhodl, že vedle pětitisícového příspěvku pro rodiny s dětmi a snížení spotřební daně na benzín a naftu přijde s dalším opatřením, které má ulehčit peněženkám Čechů. Tentokrát si vzala na paškál ceny elektřiny a plynu, které za poslední rok vzrostly o stovky procent a již se propisují i do účtů vystavovaných tuzemským domácnostem.
Řešení, které vzešlo z pera ministra průmyslu a obchodu Síkely, bude znamenat zlevnění obou klíčových energetických komodit prý v řádu 15 až 20 procent. Bohužel i v tomto případě jde o řešení ryze politické, neboť nemá žádné ekonomické opodstatnění. Vláda tvrdí, že jde o úsporný sociální tarif, který bude znamenat de facto zastropování ceny elektřiny a plynu do určitého odběru.
Nejlepším regulátorem spotřeby je cena
Přívlastek „sociální“ je možná na místě, „úsporný“ nikoli. Vláda může tisíckrát opakovat, že chce tarifem motivovat k nižší spotřebě energií, realita ale bude zcela opačná. Kabinet totiž svým tarifem zlevní domácnostem určitý objem odebrané energie, za energii nad rámec této kvóty domácnost zaplatí cenu tržní. Proč by to mělo někoho motivovat k úsporám? Koupíte si snad méně rohlíků, pokud na ně dostanete slevu? Spíše ne.
Nejefektivnějším regulačním nástrojem spotřeby jakéhokoli zboží je jeho cena. Ta podává spotřebitelům informaci o tom, jak je které zboží drahé (nebo levné), výrobcům pak říká, jakého zboží mají vyrábět více a jakého naopak méně. Sociálním tarifem vláda českým domácnostem říká: „O nic se nestarejte, energií klidně plýtvejte, my to za vás zaplatíme.“ A už podruhé tak naruší cenotvorbu, jejímž výsledkem bude zakonzervování statusu quo, aniž by měl kdokoli nutkání přemýšlet nad tím, zda by dokázal s elektřinou a plynem nakládat lépe.
Navíc to všechno zaplatí daňový poplatník, který s největší pravděpodobností v současné době ještě plní povinnou školní docházku, neboť vláda bude rozdíl mezi tržní a regulovanou cenou hradit obchodníkům na dluh. Podle Síkely půjde o částku mezi 16 a 24 miliardami korun. A to za předpokladu, že platnost tarifu bude trvat jen jeden rok.
Bez Putina, i když s Putinem
Na celé věci je pikantní, když jiný člen vlády, Marian Jurečka (KDU-ČSL), nabádá Čechy k úsporám, protože „každá uspořená kilowatthodina bez Putina nebo vyrobená z obnovitelného zdroje na střeše je suprová“. Je suprové, když si je kabinet takového banálního faktu vědom, není suprové, když od snižování závislosti na Putinovi odrazuje nesmyslným zlevňováním komodity, kterou Česko od Putina kupuje.
Není to ale poprvé, kdy je vláda svými výroky v rozporu se svými činy. Podle stejného scénáře postupovala už v momentě, kdy rozhodla o snížení spotřební daně na pohonné hmoty o 1,50 koruny. Tím rovněž odrazuje od snížení spotřeby a nahrává Kremlu. Lacinější benzín a nafta totiž znamená větší objem odebrané ropy, včetně ropy z Ruska, a přísun peněz pro financování válečného běsnění na Ukrajině. Vladimir Putin děkuje.