Jurečka nebude rezignovat
V tuzemské politice může vzniknout kauza prakticky z čehokoli. Ze setkání dvou politicky exponovaných osob v restauraci nebo i z vánočního večírku. Rovněž je pro naše poměry typické, že namísto aby politici zaujali jasné stanovisko a postavili se k věci čelem, vidíme zběsilý argumentační break dance a slýcháme často i několik verzí příběhu, jež se podle potřeby kreativně mění. Večírková eskapáda Mariana Jurečky z těchto zajetých kolejí bohužel nijak nevybočuje. Odhalila však zajímavou věc: že ti, kteří rozhodují o našich životech a peněženkách, nejsou často schopni rozhodnout sami o sobě a svojí politické budoucnosti.
Slavil, když slavit neměl. Lhal, nebo přinejmenším dvakrát upravoval svou verzi o tom, jak to vlastně bylo. Nasypal si popel na hlavu. Nakonec nabídl rezignaci. Zhruba tak nějak vypadá chronologie událostí. Co ale fakticky znamená, že nabídnete rezignaci? V podstatě to není nic jiného než přehození vlastní odpovědnosti na někoho cizího – v tomto případě na stranické kolegy z KDU-ČSL a také na premiéra Fialu.
ČTĚTE TAKÉ KOMENTÁŘ: Jurečkův mejdan, Dvořákovo euro a premiérova číše bolehlavu
Nejde o žádný projev sebereflexe, jak by se mohlo zdát. Je to čirý projev alibismu. „Tak se, milí lidovci a milý pane premiére, o mně poraďte a pak mi dejte vědět, co mám teda dělat. Rozlouskněte tuhle složitou otázku za mě. Vlastně to pak budete vy, kdo ponese odpovědnost za to, že jsem zůstal. Já jsem rafinovaně odpinknul míček na vaši stranu hřiště a hodil břímě rozhodování na vás.“
Přitom je to vlastně úplně jednoduché. Jestli Jurečka zásadně pochybil, má sbalit kufry. Má-li pocit, že zásadně nepochybil, nechť se omluví a přestane už konečně celou věc rozmazávat. Dvě celkem prosté varianty, z nichž každá je méně škodlivá, než tančit na svém vlastním mediálním hrobě a demonstrativně nabízet hlavu na stříbrném podnose. Zvláště, když je evidentní, že to není ani v nejmenším myšleno vážně.
Nabízet rezignaci totiž v podstatě znamená, že se neumíte rozhodnout sám, že se k věcem, jež se staly, neumíte postavit jako chlap. Pohodlně odpinknout politickou odpovědnost na straníky nebo na předsedu vlády je samozřejmě snazší než říct: „Zavřete oči, odcházím,“ případně „dejte mi už pokoj, zůstávám“. Je to neschopnost nést si sám následky svého jednání, protože takhle jste v tom maléru vykoupali ještě premiéra i stranické gremium.
Můžeme to považovat za smutnou ukázku fungování současné politiky: člověk, jemuž nedělá problém rozhodovat o životní úrovni důchodců nebo o tom, za jakých podmínek půjde do důchodu generace dnešních čtyřicátníků, má přitom velký problém rozhodovat sám o sobě a převzít za svoje činy odpovědnost. Politik je tu od toho, aby rozhodoval o věcech veřejných. Kdo má rozhodovat o věcech veřejných, musí být v prvé řadě schopen rozhodnout o svých vlastních věcech. Ne přehazovat odpovědnost na ostatní politické aktéry a ještě se u toho tvářit málem jako mučedník.
Premiér Fiala se Jurečky zastal. Podívejte se na video.
