Jak rozumět inflaci
Meziroční míra inflace se v červenci dostala na 17,5 procenta. Byla tak zase o něco vyšší než v červnu. Zdá se tedy, že tempo růstu cen v Česku neustále zrychluje. Jenže čísla, která se opírají o rok staré údaje, zastarávají. Pro získání přesnějšího obrazu o vývoji inflace je nutné pozornost zaměřit jinam.
Vypadá to hrozivě. Takhle vysokou inflaci v tuzemských končinách nemůže pamatovat nikdo, kdo se narodil po roce 1993. Míra růstu cenové hladiny je téměř nejvyšší v historii samostatné České republiky a podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) za červenec se zdá, že to nejhorší stále nemáme za sebou. Vždyť v červenci ceny meziročně stouply o 17,5 procenta, což je o 0,3 procentního bodu více než v červnu.
Přestože jde o statistiku přesnou, pro účely zjištění, zda inflace pořád stoupá, nebo se vydala směrem opačným, jde zároveň o statistiku zastaralou. V tomto případě se totiž musíme dívat na vývoj inflace meziměsíční, která popisuje změny cen z měsíce na měsíc. A zde již třetí měsíc v řadě můžeme pozorovat, že inflace brzdí, tedy že začala klesat. Pozor, znamená to ale pouze, že ceny rostou pomalejším tempem, nikoli že se snižují.
Jako když přibíráte na váze
Chápu, že to může znít nesrozumitelně a příliš abstraktně. Pojďme si tedy situaci zjednodušit příkladem člověka, který před rokem začal tloustnout. Loni v červenci jsme ho postavili na váhu a zjistili, že váží rovný metrák. Letos v červenci měl o 17,5 kilogramu více. Jeho míra „hmotnostní inflace“ tedy dosáhla 17,5 procenta. A jeho meziroční přírůstek na hmotnosti se za poslední rok neustále zvyšuje, a tak bychom mu mohli spílat, že se svou nadváhou nic nedělá, když stále tloustne.
Jenže tlouštík by na svou obhajobu mohl říct, že se mu hmotnost daří dostávat pod kontrolu, protože už tři měsíce v řadě přibírá stále méně. Zatímco například v lednu to bylo hrozivých 4,4 kilogramu (meziměsíční inflace v lednu dosáhla 4,4 procenta), v květnu to bylo 1,8 a v červenci dokonce jen 1,3 kilogramu. Přírůstky hmotnosti (cen) se tedy měsíc co měsíc snižují, přestože meziroční data ukazují opak. A v tom právě spočívá ošidnost meziročního porovnávání.
Jak se tedy bude vyvíjet meziroční inflace ve zbytku letošního roku? Dočkáme se oné dvacítky? Variant je několik a která nastane, bude záležet opět na vývoji inflace meziměsíční. Pro začátek je si třeba uvědomit, na jaké úrovni se cenová hladina zastavila v prosinci 2021. Měří se pomocí indexu spotřebitelských cen, jehož hodnota v prosinci loňského roku činila 119,3. Jde o údaj, který říká, že ceny v daném měsíci byly na 119,3 procenta nějakého základního období, kterým ČSÚ rozumí rok 2015.
Od října deflace?
Hodnota indexu spotřebitelských cen v červenci 2022 činila 136,8. Ceny tedy v dosavadním průběhu roku stouply o 14,67 procenta (protože 136,8 je o 14,67 procenta více než 119,3). Pokud by ceny i ve zbývajících měsících roku zvyšovaly červencovým tempem, tedy o 1,3 procenta měsíčně, úroveň indexu spotřebitelských cen by do konce letošního roku vzrostla na 145,9. V prosinci 2022 by tak meziroční míra inflace dosáhla 22,3 procenta.
Pokud by se ale dařilo meziměsíční inflaci ve zbytku roku každý měsíc snižovat o půl procentního bodu (jako mezi červnem a červencem), pak by hodnota indexu spotřebitelských cen letos v prosinci dosáhla 135,43 a meziroční míra inflace by činila přibližně 13,5 procenta. Jenže i tak by meziroční inflace nějakou dobu stoupala. Například v srpnu by dosáhla 17,7, v září 17,8 procenta a teprve v říjnu bychom se dočkali zlomu, kdy by klesla na 16,4 procenta. Znovu připomínám, že to vše jen za předpokladu, že se meziměsíční inflace bude snižovat o půl procentního bodu každý měsíc, a tedy říjnem počínaje bychom zde měli meziměsíční deflaci čili pokles cen.
Neopakujme 50 let staré chyby
Jenže mnohem pravděpodobnější je scénář, že ceny z měsíce na měsíc budou stoupat. Jejich růst sice bude tlumen zlevňováním pohonných hmot, jenže stále bude přibývat domácností, kterým dodavatelé zdraží elektřinu a plyn. Velmi pravděpodobně či téměř jistě se tak dostaneme k meziroční inflaci začínající dvojkou. Teprve až se vyčerpají všechny cenové šoky, ať už přicházející z poptávkové nebo nabídkové (nákladové či dovezené) strany, začne se inflace i v meziročním vyjádření stabilizovat a poté navracet směrem k normálním hodnotám.
S ní se k normálním hodnotám vrátí i některé ceny, zdaleka ale ne všechny. Jejich růst se totiž už stihl promítnout do inflačních očekávání zaměstnanců, zaměstnavatelů, dodavatelů či odběratelů. A ti všichni budou chtít dopad inflace kompenzovat, což nelze jinak než prostřednictvím vyšších mezd, ale i cen. Všechno zlé je ale pro něco dobré. Každá taková epizoda zpravidla vyústí v efektivnější nakládání se zdroji a ve zvýšení produktivity práce. A ta, jak známo, vede i k vyšším mzdám. Z inflačního šoku se vzpamatujeme, stejně jako západní ekonomiky v 70. letech. Jde jen o to nezopakovat chyby, kterých se tehdejší vlády na začátku cenové krize dopouštěly. O to tvrdší by pak muselo být skutečné řešení.
