Konec Benziny: Prohlédněte si fotogalerii z historie tankování

Historie čerpacích stanic na českém území

Polská skupina PKN Orlen, majoritní vlastník holdingu Unipetrol, hodlá do konce letošního roku svým jménem označit na 90 procent stávajících čerpacích stanic Benzina. Ve druhé polovině letošního roku chce Orlen přejmenovat zhruba tři stovky stanic, na konci roku by měl provozovat ve své síti čítající 436 čerpacích stanic již 370 pod svojí značkou. Pohled do historie tankování v Čechách přináší v této souvislosti nostalgické pocity.

Benzin je pravděpodobně nejdůležitějším ropným produktem. Poněkud paradoxní prvenství v jeho výrobě připadlo roku 1830 Britu Clintonovi a německému chemiku Reichenbachovi – ani jeden z nich totiž netušil, k čemu by jejich objev mohl být dobrý. Vše nabralo obrátky až s vynálezem spalovacího motoru a s jeho následnými aplikacemi do prvních samohybů.

K TÉMATU: MAPA: Ceny benzinu a nafty rostou. Podívejte se, kde můžete natankovat nejvýhodněji

Za první republiky existovala poměrně hustá síť čerpacích stanic různých druhů a značek. Zdroj: tiskový servis Benzina, a.s.

Pro „šťávu“ do lékárny

Věděli jste, že benzin se u nás zpočátku neprodával na litry, nýbrž na kilogramy a k sehnání byl hlavně v lékárnách? Rostoucí poptávka po palivu už během prvního desetiletí 20. století zapříčinila rychlý růst cen a chemičtí inženýři hledali ekonomicky výhodnější alternativu výrobní procedury dovolující vyrábět benzin i z těžších ropných frakcí. Tak byla v roce 1910 objevena technologie krakování využitelná pro benzinová i naftová paliva.

Běsnění první světové války a následná ekonomická krize přinesly další levnou alternativu: lihobenzinové směsi s užitím lihu vyráběného z brambor a cukrové třtiny. Typickým příkladem paliva rozšířeného ve 20. letech byla směs zvaná Dynalkol, sestávající z 50 procent lihu, 30 procent benzinu a 20 proent benzolu. Lihobenzinové směsi až do začátku 30. let obnášely celou pětinu všech spotřebovaných paliv a jejich užívání zcela ustalo až v páté dekádě.

Fenoménem doby se staly takzvané garáže, tedy prostory, kde bylo možné nejen parkovat, ale také tankovat vozidla a provádět běžný servis. Zdroj: tiskový servis Benzina, a.s.

Na čele čerpadlářského pokroku

Rok 1927 přinesl zásadní obrat v klasifikaci benzinu: Jeho kvalita se nově začala měřit oktanovým číslem. Nejrozšířenější benzin byl 60oktanový, třeba společnost Fanto ale nabízela i 70oktanový.

Tím jsme se dotkli dalšího zajímavého tématu, kterým je rozvoj samotných distribučních míst jednotlivých paliv. V roce 1923 instalovala firma Bratři Zikmundové (BZ) na náměstí Republiky v Praze svoji první čerpací stanici a během následujících šesti let už provozovala na celém území Československa neuvěřitelných 600 čerpadel.

Součástí služeb byl i prodej dodnes vyhlášených maziv Mogul, nemrznoucích směsí nebo autokosmetiky. Pomalými, ale jistými kroky se firma BZ vypracovala v největšího distributora pohonných hmot na trhu – v roce 1938 provozovala už 1 093 čerpacích stanic a disponovala rozsáhlým servisním zázemím. Dalšími silnými hráči na trhu byly Fanto, Kralupol a Naftaspol, která později fúzovala do Vacuum Oil Company, tuzemské pobočky slavné Rockefellerovy značky. Ze zahraničních společností se u nás prosadila například Standard Oil Company, později známá jako Esso.

Státní čerpací stanice z 50. let Zdroj: ČTK

Socialistický monopol

Zlom nastal po roce 1945, kdy byly původní soukromé společnosti distribuující pohonné hmoty a oleje znárodněny a sloučeny do jediné, státem řízené obchodní sítě. Všechny rafinerie a největší distribuční společnosti postupně přešly pod státní správu reprezentovanou národním podnikem Ramo (Rafinerie minerálních olejů), který se v roce 1951 transformoval v Benzinol. Rozhodnutím ministerstva chemického průmyslu z roku 1952 ale došlo k nahrazení Benzinolu podnikem Chema.

Čerpání benzinu začátkem 60. let Zdroj: ČTK

Přejmenovávací a reorganizační eskapády (podobně jako v jiných odvětvích) v petrochemickém průmyslu však překotně pokračovaly a v 60. letech nakonec vyústily ve zřízení všeobjímajícího gigantu s názvem Benzina – známé jméno se ale poprvé objevilo už v roce 1953 v souvislosti se zásobovacím závodem Roudnice. Benzina také následně převzala původní logo Benzinolu.

V rámci federalizace Československa byla v roce 1969 distribuční síť s pohonnými hmotami rozdělena. Zatímco v Čechách a na Moravě si státní podnik udržel označení Benzina, na Slovensku byla obnovena značka Benzinol.

Pod zříceninou hradu Přímda u hranic se západním Německem byla v roce 1964 dána do provozu tato čerpací stanice Benziny. Zdroj: ČTK

Po listopadu 1989 přešla Benzina v rámci privatizace do soukromých rukou a později byla začleněna do holdingové struktury Unipetrolu. Od roku 2018 je Benzina součástí polské skupiny PKN Orlen, která vedle České republiky působí také na trzích v domovském Polsku, dále v Litvě a také v Německu, Rakousku a Maďarsku. Polská petrochemická skupina nyní přistupuje ke sjednocení názvů svých čerpacích stanic ve všech těchto zemích.

Takto vypadala síť čerpacích stanic v Československu v roce 1954. Zdroj: tiskový servis Benzina, a.s.

Ruční pohon žil dlouho

Rozvoj sítě státních čerpacích stanic byl zprvu jen pozvolný, ještě v 50. letech zůstávala třetina čerpadel v rukou drobných živnostníků. Teprve v roce 1965 byla ruční čerpadla vymýcena a přešlo se výhradně na elektrický pohon. Komfort odběru paliva se dál zvyšoval od poloviny 70. let, kdy se začalo se zaváděním samoobslužného prodeje.

Do sortimentu tehdy pronikl 96oktanový benzin Super, který doplnil 91oktanový Speciál, teoreticky bylo k dostání i 20 druhů olejů a dalších maziv. Jinak ale běžné vybavení čerpadel zahrnovalo všehovšudy kompresor na vzduch do pneumatik – pokud zrovna fungoval.

Z hlediska zpracovatelského byl potom klíčový rok 1955, kdy jsme přešli výhradně na sovětskou ropu, a zejména rok 1963, kdy byl zprovozněn ropovod Družba ústící v Litvínově. Na konci roku 1995 přitekla do Kralup nad Vltavou první ropa z bavorského Ingolstadtu.