Odpustí Britové princi Harrymu? Podle experta to má háček. Promluvil i o diagnóze Karla III.

Král Karel III. nedávno oznámil, že trpí závažným onemocněním – rakovinou. Jak to probíhá v Buckinghamském paláci od okamžiku, kdy se panovník dozví takovou diagnózu?
Obvykle se svolá velká schůzka hlavních zaměstnanců paláce, kteří mají za úkol seznámit naprosto veškerý personál s tím, co se děje a pravděpodobně bude dít. Dělo se to i třeba u zdánlivě nedůležité věci, jako byl třeba odchod prince Philipa, otce současného krále, do důchodu. Tehdy se zaměstnanci napřed trošku vyděsili, protože všichni dostali z vnitřního systému paláce zprávu, že bude důležité oznámení a musí se dostavit do práce. Je jedno, jakou roli tito zaměstnanci v Buckinghamském paláci zastávají. Napřed se to dozví ti, kteří se starají o vztahy s tiskem, později i zaměstnanci, kteří mají co do činění s návštěvníky chodícími do královských rezidencí. Jelikož se vídají s veřejností více než tiskové oddělení, tak musí mít brzy k dispozici oficiální verzi zprávy, kterou mohou dále prezentovat.

Většinou se novinářům a veřejnosti k ničemu příliš nevyjadřují. Tak by to mělo fungovat. Je ale otázkou, do jaké míry je informovanost zaměstnanců detailní, čili zda ví kompletní zdravotní stav krále, nebo jen ví, že má rakovinu a budou informováni dál. Nedovedu si ale představit, že by celý personál královské rodiny byl o tomto plně informován.

Osobně jsem byl poměrně překvapen, že Buckinghamský palác konkrétně oznámil, jakou nemocí král trpí. Není to neobvyklé?
Je to velice nestandardní. Kdybychom hledali nějaký precedent v historii britské královské rodiny, tak ho nenajdeme. Veřejnost se obvykle tyhle věci dozvídala až například po uzdravení panovníka, ale spíš bylo jen řečeno, že se třeba necítí dobře, a proto teď nebude chvíli na veřejnosti.

Což byl vlastně případ prince Philipa, když už byl v podstatně vysokém věku...
Přesně tak. Informovanost tam byla, ale jen velice vágní. Královská rodina se víceméně ještě do 90. let minulého století snažila udržet takový statut těch ne úplně dotknutelných. Jsou tu, vykonávají svoji službu, ale jejich soukromí je jejich soukromí. Samozřejmě, že s rozvojem médií a sociálních sítí se to začalo rapidně měnit. Nejvíce se to ukázalo po smrti princezny Diany, tehdy se přístup paláce k veřejnosti hodně změnil. Myslím, že ač to mohlo být pro královskou rodinu poměrně dramatické, tak ve vztahu k veřejnosti se to změnilo výrazně k lepšímu. Královská rodina začala být ohledně spousty témat otevřenější. Ale taková otevřenost, jako vidíme dnes u nemoci krále, ta je určitě nezvyklá.

Čili se v minulosti poučili, ale teď přesto překvapili?
Určitě. Dnes už třeba víme, že královna Alžběta II. zemřela na rakovinu kostní dřeně, ale ve chvíli, kdy zemřela, oficiální zpráva z paláce byla, že zemřela na stáří, což bylo vzhledem k vysokému věku královny logické. Bylo to tak i na úmrtním listu. Mimochodem, stejně tak i její otec, král Jiří VI., zemřel na rakovinu, měl za sebou i operaci, kdy mu vyoperovali plíci. Královnina sestra Margaret zemřela na komplikace s rakovinou a mrtvicemi. Královna matka (Alžběta, matka Alžběty II. a manželka Jiřího VI.; pozn. red) měla pravděpodobně problémy s rakovinou střev, ale tato informace se dostala na veřejnost až relativně nedávno.

ČTĚTE TAKÉ: Král Karel III. se po diagnóze rakoviny objevil v práci. Vzkazy lidí ho dohnaly k slzám

Zdravotních problémů v královské rodině bylo pochopitelně více, ale tou dobou, začátkem nového tisíciletí, se ještě pořád udržovala zvyklost z 20. století příliš neinformovat. Dnešní zprávy, že král podstupuje operaci kvůli zvětšené prostatě, byla velmi zarážející, ale v pozitivním slova smyslu.

Jakto?
Zvolil se totiž přístup, že se jeho nemoc využila jako apel na prevenci mužů před rakovinou prostaty.  Kampaně k prevenci ve Velké Británii jsou obvyklým tématem. Například na poště dávají takové razítko, že na dopise vám může stát, ať si muži nechají zkontrolovat prostatu nebo ať si ženy zajdou na mamograf. Může se tak stát, že vám někdo pošle vánoční přání a na obálce máte takovou zprávu. Přiznám se, že když se mi stalo poprvé, tak jsem se trošku vyděsil. Pak jsem pochopil, že jde o celonárodní kampaň. Myslím, že právě tato otevřenost o zdravotním stavu ze strany panovníka je osvěžující záležitost, protože za prvé to může využít k prevenční kampani, a za druhé, když je veřejnost více informována, tak se lépe předchází spekulacím. Kdyby se král dlouho neukázal na veřejnosti s vysvětlením, že má jen závažnější chřipku, tak se veřejnost může domnívat, že se mlží a monarchie může být v ohrožení.

PODÍVEJTE SE: Král Karel III. opět pracuje

Nedávno jsem hovořil s politologem Matějem Trávníčkem, který žije ve Spojeném království. Před nástupem krále Karla III. na trůn říkal, že dovede britskou monarchii do 21. století a celkově ji zmodernizuje, například i zvýšeným zájmem o zelenou politiku. S ohledem i na zveřejnění jeho nemoci, daří se mu to? Je to jeden z důsledků?
Ano. S tímto názorem vlastně souzním ve všech bodech, protože, když se debatovalo, zda by nebylo výhodnější Karla přeskočit a udělat králem rovnou prince Williama, tak pro mě to vždy bylo citlivé téma. Přeskakování panovníků v Británii se prostě neděje. I kdyby byli ve špatném zdravotním stavu, tak se historicky nepřeskakují, takže jsem to osobně nečekal. Navíc je Karlovým hlavním úkolem převést monarchii do současnosti, protože královna Alžběta II. byla spíše ztělesněním tradiční monarchie ani ne tak z 20., jako spíš z 19. století. Některé zvyklosti, které se u dvora dodržovaly, vycházely ještě od jejích prarodičů. Kdyby rovnou přišel král William, který by byl jasným panovníkem pro 21. století, tak by propast mezi nimi byla příliš výrazná. A to i přesto, že královna měla s Williamem velmi dobré vztahy a na mnoho věcí měli podobný názor. Propast by tam ale byla a rolí krále Karla je ji překlenout.

Je ale otázka, jak dlouho ta role bude trvat, protože na trůn nastoupil v 74 letech a navíc se nyní ozývají tyto vážné zdravotní problémy…
Ale i kdyby byl na trůnu na krátkou dobu, tak tu propast překlenout zvládne. I kdyby byl králem jen ten rok, v což ale nevěřím. Každopádně, na prince z Walesu je už teď vyšší tlak než dříve, může ten čas využít, aby se ještě více zaběhl v tom, co od něj veřejnost očekává. Už dnes vidíme, že připraven je, protože svého otce často na mnoha událostech zastupuje a vede si velmi dobře. To překlenovací období je důležité i pro něj.

Nechci nic přivolávat, ale je ve hře, že by král Karel III. byl kvůli nemoci či vysokému věku nucen abdikovat? V Evropě tak panovníci činí, například nedávno dánská královna Markéta II.
Je pravda, že se ta otázka nabízí. Abdikujících panovníků je celá řada a tlak může být i kvůli lednové abdikaci dánské panovnice. Ale tradičně je role panovníka na celý život. Ač nám to ve 21. století může připadat zvláštní, především nevěřícím, tak role panovníka je od Boha, krále korunuje arcibiskup atd. Jde o tradiční roli, která je vnímána jako zavazující. A v Británii je abdikace považována jako porušení závazku, který dal panovník nejen Bohu, ale i lidem. Z mého pohledu tak abdikace ve Velké Británii nepřipadá v úvahu.

A to ani kvůli vážným zdravotním důvodům?
Pro takový případ existuje koncept regentství. Ten naposledy fungoval na začátku 19. století, když se král Jiří III. potýkal se závažným onemocněním. Dnes víme, že šlo o nervovou poruchu, tehdy se hovořilo, že se zbláznil. Přezdívalo se mu “Šílený král Jiří”. Všechny funkce za něj vykonával tehdejší princ z Walesu, jeho syn a pozdější král Jiří IV. Mimochodem, to byl velmi kontroverzní panovník, který byl do sebe hodně zahleděn a záleželo mu snad jen na budování nových paláců, které nechával často strhávat a přestavovat, za což vydal obrovské jmění. Mimo to se oženil s katoličkou, což muselo být v té době posléze anulováno, měl mnoho milenek, svoji pozdější manželku pak dokonce ani nevpustil na korunovaci, I když bušila na dveře Westminsterského opatství. To byl poslední regent Spojeného království.

V Británii je abdikace považována jako porušení závazku, který dal panovník nejen Bohu, ale i lidem. Z mého pohledu tak abdikace ve Velké Británii nepřipadá v úvahu.

Později se o abdikaci hovořilo třeba v případě královny Viktorie, vládnoucí v 19. století, když zemřel její milovaný muž princ Albert. Stáhla se z veřejného života a svoji funkci nevykonávala. Lidé se ptali, kde je královna a dokonce někdo na Buckinghamský palác dal ceduli s nápisem “K pronájmu, majitel nevyužívá”.

Paradoxem je, že královna Viktorie po smrti manžela nakonec vládla dalších asi 40 let…
Ano, akorát tím způsobem, že byla v ústraní třeba na zámku Windsor, ale ani tam abdikace nepřišla. Ani kvůli žalu, ani kvůli pozdějším zdravotním problémům. Prostě nepřicházela v úvahu.

Abdikace ovšem přišla v případě krále Eduarda VIII. v roce 1936. Byť nešlo o zdravotní důvody…
Pořád se o tom mluví jako o abdikační krizi. Panovník abdikoval a nastoupil jeho bratr Jiří VI. Ten byl sice už tehdy vnímán jako velmi kvalitní, ale Eduardovi VIII. všichni zazlívali, že se svého závazku vzdal. Z dnešního pohledu je to velice dobře, protože je otázkou, jakým směrem by se pod jeho vedením Velká Británie ubírala.

PODÍVEJTE SE: Král Karel III. oznámil, že má rakovinu

Kvůli jeho sympatiím k nacismu a Adolfu Hitlerovi?
S nacisty byl v určitém kontaktu, nechal se jimi hostit v Berlíně a setkal se s Hitlerem, ale jestli s nimi sympatizoval, je otázkou. Tehdy byl ale hlavní problém, že se oženil s již dvakrát rozvedenou Američankou. Vnímání bylo, že své osobní pohodlí, aby byl se ženou svého života, upřednostnil před svým státem. Je brán jako velmi negativní postava a navíc značně změnil královskou rodinu. Najednou se z jeho mladšího bratra, který měl vést pohodlný život, stal král a z jeho dcer následnice trůnu. Ale myslím, že pro zemi šlo o změnu k lepšímu. Pro královskou rodinu to však bylo komplikovanější.

Nyní však tedy abdikace nepřichází v úvahu ani po konci dánské královny?
Královna Markéta II. sice abdikovala ze zdravotních důvodů, což by mohlo otevírat cestu, ale nemyslím si, že se to v Británii stane. V Nizozemsku před lety abdikovala královna Beatrix, ale tam jde o zvyklost, neboť její matka i babička rovněž abdikovaly poté, co byly na trůnu každá zhruba 30 let. Předpokládám, že se k tomu časem uchýlí i nynější nizozemský král Vilém Alexandr. Španělský král Juan Carlos před lety abdikoval ne kvůli zdraví, ale kvůli skandálům s milenkami, s daněním královské rodiny, účtům mimo zemi, a tak Španělé museli odstranit tohoto kontroverzního panovníka a přinést čerstvý vzduch v osobě Filipa VI., což se ukazuje jako velice dobrý krok. Srovnávat s nimi abdikaci v Británii se možná nabízí, ale tradice jsou naprosto odlišné.

Kdyby tedy v Británii přišlo na institut regentství, stal by se jím korunní princ William?
Podle zvyklosti ano a je to logické, ale na rozhodování se podílí i parlament a vláda. Je vysoce pravděpodobné, že by se jím stal princ William, ale nelze to potvrdit na 100 procent.

Když shrneme první rok krále Karla III. na trůnu, co říkáte na jeho kroky?
Spoustu kroků, třeba u přechodu královských rezidencí na zelený provoz, nevidíme. Určitě je ale propagován králem. Informovanost k veřejnosti také ukazuje, že chce, aby monarchie byla otevřenější. Pak je tu jeho přístup k lidem. Nechci říct, že královna Alžběta II. byla nelidská ke svým poddaným, ale nešlo očekávat, že by se při procházení městy zdravila s občany. Pořád to bylo velmi formální. Málokdy si s někým podala ruku a neexistovalo, aby se s někým vyfotila. Karel III. s tím naopak nemá problém. Je sice z generace, která běžně není příliš otevřená sociálním sítím, ale on je v tomto výjimkou. Jeho účty samozřejmě spravují královští zaměstnanci, král si rozhodně neprojíždí na mobilu videa na Instagramu či Tik Toku. Je ale mnohem více otevřenější, nemá problém zavtipkovat a být bezprostřední. Nedávno někdo upekl koláč s jeho portrétem – měl velké uši i nos. Následně byl tento koláč ukázán královně Camille, Karlově manželce, která se tomu začala smát se slovy, že opravdu vypadá jako král. Karel III. zkrátka svůj úkol převést monarchii do 21. století dobře zvládá.

Co naopak nezvládá?
Když došlo na korunovaci a byly zveřejněny oficiální fotky královské rodiny z Buckinghamského paláce, tak se odborníci, ale i laici shodli na tom, že nejužší královská rodina, která Karla III. obklopuje, se skládá z velmi starých členů. Někteří jsou starší než sám král. Ten přitom už dříve propagoval trend zeštíhlování pracujících členů rodiny, aby zůstali jen vybraní. Těm je ale poměrně dost let. Je otázka, zda až nastoupí na trůn princ William, zda se bude moci opřít o někoho podobně starého či mladšího. Někteří takoví sice jsou, ale dnes jsou částečně odstřižení. Mluvím o Williamových bratrancích a sestřenicích. Někteří byli odstřiženi z rozhodnutí rodičů, protože pro ně chtěli relativně normální život na poměry královské rodiny, ale u jiných to bylo z rozhodnutí krále Karla.

Kdo třeba?
Třeba Williamovy sestřenice, princezny Beatrice a Eugenie, měly ambice být pracujícími členy královské rodiny, ale velmi jim ublížily skandály jejich otce, prince Andrewa. Ty by přitom mohly být ženami, o které by se William v budoucnu mohl opřít, protože úkolů bude mít mnoho a bude potřebovat ansámbl, který se místo něj ukáže na různých charitativních a dalších akcích, když přijde třeba politická krize, kterou bude muset panovník řešit. Určitě se bude moci opřít o své děti, například o nejstaršího syna George. Ten ale, pokud ještě bude monarchie a dočká se královského trůnu, bude v tomto mít ještě těžší situaci. Král Karel III. každopádně nechce, aby veřejnost vnímala britskou královskou rodinu jako nikdy nekončící řadu vyžírků. Na druhou stranu, věk současných pracujících členů je problematický.

Král Karel III. každopádně nechce, aby veřejnost vnímala britskou královskou rodinu jako nikdy nekončící řadu vyžírků. Na druhou stranu, věk současných pracujících členů je problematický.

O koho by se případně mohl princ George do budoucna opřít?
To je právě otázka. William pořád bude mít své tety a strýce. Princezna Anna je dnes zdaleka nejaktivnější členkou královské rodiny, aktivní je také třeba princ Edward, který byl i několikrát v České republice. Jejich děti už ale tolik ne. I právě princezna Anna zmínila, že do budoucna vnímá věk pracujících členů jako problematický. Může se sice omezit počet členů, ale to znamená I snížení počtu aktivit. Veřejnost pak nemusí mít pocit, že je s nimi vlastně spojená a mohou se začít ptát, zda královskou rodinu ještě potřebují.

A myslíte, že takový moment může v nadcházejících letech nastat?
Nemyslím si to. Britská královská rodina může být kritizována veřejností, samozřejmě v mnoha případech i oprávněně. Jindy to jsou spíš výkřiky do tmy od pár jedinců. Není to nálada země. Myslím, že pohřeb královny Alžběty a poté korunovace krále Karla ukázaly, jak silnou podporu monarchie u Britů stále má. Navíc se ukázalo už v minulosti, že britská veřejnost má velkou schopnost odpouštět excesy královské rodiny. Kdyby ale začala zasahovat do fungování států a příliš se vyjadřovat, potom by kritické hlasy byly intenzivnější. To po nich nikdo nechce. Britská monarchie si musí uvědomovat, že stojí na jednom konkrétním člověku. Vnesu do toho ještě svůj osobní pohled. Já jsem v Británii monarchista, ale v Česku nikoliv. U nás byla linie panovníků přetržená a nedává smysl na ni znovu navazovat, protože jsme už úplně jinde. Britové ji mají kontinuálně. Volená hlava státu navíc reprezentuje nejen svoji zemi, ale sama sebe. Když prezident či premiér udělá skandál, zničí svoji reputaci, ale pak nastoupí jiný a může to napravit. Když pověst zničí panovník, tak to dopadne na celou královskou rodinu. Jeden takový silný skandál může vest I ke konci monarchie.

Když jsme u toho odpouštění Britů směrem ke členům královské rodiny, vzali už kompletně na milost královnu Camillu? Neboť její vztah s Karlem III. sebou rovněž nese kontroverze.
Převážně ano. Myslím, že s jeho nástupem na trůn Camilla pochopila, co od ní veřejnost očekává. My navíc známe příběh Karla a jeho exmanželky princezny Diany jako pohádkový, ve kterém je Camilla ta zlá čarodějnice. Když se na to ale podíváme z jiného úhlu pohledu, tak Karel se zamiloval do Camilly, chtěl si ji vzít, ale rodina mu řekla rezolutní „Ne!“.. Tady byla zničená ta pohádka. Obětmi v ní byli Karel i Diana, ale z mého pohledu si nejvíce vytrpěla právě Camilla. Ta navíc později veřejnosti dokázala, že král je po jejím boku silnější a sebevědomější. Ale je tu jedna velmi zajímavá otázka.

Jaká?
Jak by monarchie vypadala, kdyby Karel přece jen vydržel s Dianou? Sice jen spekuluji, ale je otázkou, zda by se problémy v jejich manželství čím dál více projevovaly, jak by je řešila média a zda by to obecně monarchii pomohlo. Osobně si myslím, že by nebyla tak stabilní, jako je dnes. A také je dobré se ptát, který ten příběh vlastně vnímat jako pohádku.

Myslím, že veřejnost by byla ochotná Harrymu odpustit, u Meghan by to bylo značně komplikovanější.

Jsou tu ale další členové s většími či menšími škraloupy. Co takový princ Harry nebo Andrew? Odpustili by jim Britové?
Andrewovi asi ne. Harry se rozhádal se svojí rodinou, ale komu se tohle nikdy nestalo? Vždycky si to mohou vysvětlit, cesta tam je. I když se Harry s manželkou Meghan s královskou rodinou rozhádali dost intenzivně. Myslím, že veřejnost by byla ochotná Harrymu odpustit, u Meghan by to bylo značně komplikovanější. Tam spíš odpuštění nepřijde, protože je vnímána jako spouštěč celého rozkolu.

A co princ Andrew?
Ten se dostal do kontaktu s nevhodnými lidmi jako Jeffrey Epstein a ocitl se uprostřed silných kontroverzí zneužívání, využívání politických konexí a dalších věcí. To je příliš velká nálož pro královskou rodinu. Mám za to, že sama královna Alžběta II. mu odpustila a dokonce ho začala znovu brát na různé akce, byť na nich seděl v pozadí. Dnes je to pořád bratr panovníka a jestli královská rodina má jít příkladem, tak odpuštění je potřeba. Nelze ale očekávat, že ho vezmou zcela na milost. To by veřejnost asi nezkousla. Sice se i nadále bude nejspíš objevovat na různých akcích, ale lidé jsou k němu chladnější, i když byl dříve považován za okouzlujícího a zřejmě nejoblíbenějšího syna královny.