Zajímá vás, jak se kurýrovalo v období baroka? Věděli jste, že lékárníci neboli apatykáři vyráběli medikamenty z mořských korálů, zvířecích ostatků či lidské krve? Využívali také techniky pouštění žilou, přikládali pijavice a velice originálním způsobem pomáhali lidem, na kterých parazitovaly tasemnice. Vítejte na skutečně magickém místě – v barokní lékárně U bílého jednorožce v Klatovech.
Specifická vůně, dobové zařízení a spousta lahviček, nádob a nástrojů vás upoutají na první pohled. Není se čemu divit, historie lékárny sahá až do poloviny 17. století, kdy ji provozoval Jezuitský řád. Po jeho zrušení zařízení odkoupil pro svou živnost tehdejší klatovský lékárník.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Velkolepé i s bohatou historií. Masarykovo zdymadlo chtěli zničit nacisté, ale stojí dodnes
Lékárna U Bílého jednorožce svůj název odvozuje od pověstného rohu, který ční nad vchodem. Ten měl lékárník podle legendy dokonce pilovat do jednotlivých medikamentů.
„Třeba ještě v 18. století lidé věřili, že roh skutečně pochází z bájného zvířete. Měl to být všelék, všehoj. Ale my víme, že bohužel není z jednorožce, ale je to zub kytovce, narvala jednorohého. Říká se mu také někdy mořský jednorožec,“ uvádí realitu na pravou míru Martina Salvová, zdejší průvodkyně.
Léky se vyráběly z čeho se dalo
A nejen z rybích zubů. Léky se vyráběly zkrátka z toho, co příroda dala. Ať už to létalo, běhalo, plazilo se nebo lezlo. Lékárníci, kterým se tehdy říkalo apatykáři, uměli využít všechno. „Zub pilouna mořského, kopyto z jelena. Kančí zuby, paroží, drápy, klepeta z raků a krabů,“ vyjmenovává průvodkyně různé části zvířat, které se zpracovávaly, a vzápětí dodává metody, jakými se přísady upravovaly do přijatelné formy. „Tavením, lisováním, vařením, rozpouštěním a dalšími procesy.“
Apatykáři také hojně využívali mořské korály. V lékárně můžete vidět jeden mrtvý mořský korál a hned za ním namleté. Ty se používaly k léčbě pacientů s nedostatkem vápníku.
Léky z lidských tkání
Léky se vyráběly dokonce i z lidských ostatků nebo krve. „Sušená lidská krev, tzv. mumium, byla ceněná. Proti krvácení, na horečky, dýchání, prostě na všechno. Nebo třeba krev čerstvá, a to zejména panovnická. Když se popravovala nějaká královna, král, tak nejen chudina, ale i šlechta zachytávala krev a pila,“ vypráví v pořadu Prima Česko průvodkyně Martina Salvová.
Nabízí se pochopitelně i otázka, jestli podobné léky na nemoci skutečně fungovaly. Odpověď si asi umíte domyslet. „Ta víra hrála nejdůležitější roli. Oni opravdu věřili, že když je to lék například z rohu bájného jednorožce nebo egyptské mumie, tak že to opravdu má ten účinek,“ vykládá dále průvodkyně.
Na poličkách lékárny můžete vidět i sušenou krev z kozla, barvivo košinela, což jsou sušení broučci, a v další z lahviček se válí čtyřmetrová tasemnice. „Byla vypuzena z dvouleté holčičky před 150 lety. Tehdy na to neměli léky jako dnes. Takže musela pít oleje, dávaly se klystýry, musela jíst a pít odvary z jedovatých bylin,“ popisuje tehdejší léčebné metody Martina Salvová.
První pomoc – pijavice
Jediným živým obyvatelem lékárny jsou pijavice, které se v minulosti také využívaly k léčení, jak připomíná Martina Salvová: „Až do 2. světové války nebyla antibiotika. Pijavice občas pomohly vyčistit nějaké záněty dásní, třeba vředy. A když jich bylo více, tak dovedly i snížit krevní tlak.“
Novověcí lékárníci byli i tak trochu lékaři. Ovládali spoustu technik jako třeba pouštění žilou. Mysleli si, že se po tom pacientům uleví. „My tady máme právě na to instrumenty, třeba z roku 1779. Věřilo se, že když se nasekne správný bod a nechá se odtéct zhruba půl litru krve, že to skutečně pomůže,“ říká průvodkyně.
Lékárna oficiálně přestala fungovat v roce 1966, kdy se z ní stalo muzeum. Prý se ale i teď čas od času stává, že sem přijdou lidé, kteří požadují léky na předpis. V takovém případě jim prý průvodkyně říká, že mají pouze 57 let zpoždění.
