Leopold nepřišel z hospody, ale z pekla

Moje třetí štěněcí dočaska byla rozdávána v hospodě za pivo. Po pár dnech jsem došla k přesvědčení, že nepřijel z hospody, ale dorazil z pekla…

Moje třetí štěněcí dočaska byla rozdávána v hospodě za pivo.
Po pár dnech jsem došla k přesvědčení, že nepřijel z hospody, ale dorazil z pekla…

Jméno: Leopold, mimino, NE!, NEEEEEEEEEEEE, panebože, slez z toho županu
Věk: cca 6 měsíců
Nález: nabízen v hospodě za pivo
Popis: satan, učůraná koroptev

27. 2.

Ráno jsme začali něžně. Dostala jsem jednu dobře mířenou obrovskou tlapou na tvář, což mě mělo zřejmě probudit, načež jsem jako správná dočasná teta jemným hlasem zašveholila, že si teda fakt rychle vezmu tepláčky, kontaktní čočky nestihneme, to je jasný, tak kde mám brýle nebo půjdeme poslepu, ale to dáme. Mimino se na mě podívalo a obšťastnilo mě příjemným zvukem ččččččččččččččččččč, což znamená, že už netřeba pospíchat. Na chodbě proběhl krátký rozhovor, že prostě jde na té červené malé šňůře, protože si ničeho neváží, musí se pořád vodit sám a to navíjecí krásný šedý vodítko to nepřežilo a nejdřív ho musím opravit prostě. Po návratu domů následovala bitka s Mazánkem, tady jsme pořád ve stavu oba živí, ale dávám tomu tak dva dny a Mimino dostane po čenichu. Moje ranní patnáctiminutovka v duchu „ty prostě zhubneš, Minaříková“ proběhla ve stylu nekousej tu podložku, nech mi ty ruce, nelez na mě, proč mě koušeš do břicha, neseď mi na hlavě a poté jsem se odvážila do sprchy. Než jsem vylezla, mimino mi připravilo dvě louže, rozkousaný prostírání, balíček kapesníků, roztrhaný a roztahaný čistící ubrousky a vyhrabanej koš. Musí se mu nechat, že toho za 10 minut stihne opravdu hodně.

27. 2.

Nevím přesně, co mimino dělalo v noci, ale ráno na mě vykoukla hlava, ze které bylo jasně cítit, že se tady někde čůralo. Taková voňavá hlava se nejvíc hodí, když je velká zima, a když se máte jít v pátek poprvé představit na veterinu. Jasně totiž ukazuje, že jste čistotný, voňavý a zkušený dočaskář. 

Jakmile hlava vykoukne, musíte bez hnutí zaměřit, kde vám leží tepláky a tričko. Důležitá je hlavně logistika celé té ranní záležitosti a rychlost. Nemám svetr, nemám čepici, mám jednu kontaktní čočku, nevidím, zmrznu a taky bych si odskočila, ale zatím jsem neslyšela svůj oblíbený zvuk ččččččččččččč, takže jedeme dál. Mimino se v baráku nese, protože kdyby to udělal na chodbě, je celá tahle akce pohřebná. Důležitý je totiž co? Důležitý je to stihnout, aby se člověk stihl venku radovat, pustit ohňostroj a bouchnout konfety. Sice jsem zachránila jednu louži z padesáti, ale prostě byla oslava a bez oslavy není venkovního čůrání. Pocit, když jste to všechno stihli, ale sáhnete do kapsy a tam není piškot, bych nikomu nepřála. To je oslava poloviční. Tak zase zítra, zítra už to dáme, jak to má bejt.

3. 3.

Cestou na veterinu mi mimino poblil auto a domů si odnesl antibiotika, protože je samozřejmě lepší počůrat celej byt pod záminkou „já mám zánět ne asi, takže mi nemůžeš říct ani prd, haha“. Nově se navíc včera naučil vyskočit na postel, pochopil, že se tam nemá škrábat, ale musí hodit skok vysoký a daleký, takže už se před ním nikam neschováme a Mazánek si definitivně sbalila tělo a hlavu Pierra (chápej plyšovej medvěd na dva kusy) a odešla bydlet do pokoje.

5. 3.

Včera mě nečekaně navštívil Olí, dostala jsem pořádnou mokrou pusu a ještě láhev bílého vína, protože Oliver byl už tehdy má nejhodnější dočáska a jasně vycítil, že tohle je to jediný, co teď opravdu potřebuju. Tu láhev vína si jasně zasloužim a ve chvíli, kdy mimino odjede, vypiju ji celou a potom budu tak dva dny spát. Takovej je plán. Včera se totiž na mimino byli podívat zájemci a v pátek bych se ho mohla zbavit. Před návštěvou proběhla rozprava mezi čtyřma očima, že hele chovej se slušně a dělej hodnýho, maj barák a ještě psího kámoše a já mám zase láhev vína, takže chápeš. Mimino to jasně pochopil a jen co zájemci usedli, rozjel koncert „všechny vás tu vokoušu“ a přeskakoval od tkaniček na mikině zájemkyně ke svetru její sestry a mikině druhé sestry, aby se zase vrátil ke tkaničkám. Mazánek se od včerejška modlí v pokoji, kde stále bydlí, za uzdravení močového měchýře smraďocha a už se vidí na gauči a při klidných procházkách po bytě. Já se modlim taky a přísahala bych, že když jsem včera otevřela lednici, ta láhev bílého na mě promlouvala „pááátek, páááátek‘“

7. 3.

Dnes večer se dozvím verdikt lékařů, jestli se zítra shledám s tou lahví vína v lednici, se kterou na sebe každý den mrkáme, zatímco místo ní vytahuju džus anebo vytáhneme další podložky, který tu ležej jen tak, protože co kdyby se mimino náhodou trefilo. Skore je milion louží ku dvěma na podložku plus tři podložky nepřežily, protože mimino si myslí, že je to na hraní. Že je to na hraní si mimino myslí o všem a myslí si to i ve chvílích, kdy mi visí na županu a jasně slyší „to si ze mě děláš prdel, slez ty jeden smraďochu, já tě zabiju, nech mě beeeeejt“ a tak. Naše rozhovory s miminem visícím na županu jsou vždy milé a noblesní. Dnes jsem to vyšperkovala k dokonalosti, mimino visící na županu se dozvědělo „ježišimarja, tak si ten župan třeba sežer, mně už je to všecko jedno‘“ při čemž jsem ze sebe sundala župan i s miminem, věnovala mu i svoji bačkoru a teď si tu osvíceně s klidem v duši dopíjím svou druhou ranní kávu, protože první mi mimino vypil (chápej sápal se po něm, líznul si, strčil do mě, kafe se vylilo a zase šel viset na župan) a zatímco on si čte ranní tisk (chápej rozcupované noviny po celém pokoji), já tiše přemýšlím, jestli do té zkumavky nemám raději načůrat já, aby ten zítřek byl jistej.

8. 3.

Naposledy se podívejte do těch očí naprostého anděla a zatlačte slzu. Leopold zítra odchází domů. Já brečim taky, protože pánovi se na veterině zřejmě nelíbilo, a aby mi to dal dostatečně najevo, cestou zpět, někde na křižovatce u druhého semaforu od Ivetu, mi posral auto. Že mi posral auto (chápej vytlačil exkrement, ale to slovo má zvuk) jsem poznala asi za 5 sekund, co to vytlačil, ale bylo nutné nějak dojet. Mezitím na zadním sedadle probíhala taková ta klasika, jako že já se ti v tom ještě pořádně vyválim a roztlapu to a tak. Po zaparkování a posvícení si jsem spatřila něco, co jasně znamenalo, že moje auto, mezitím, co jsem řídila a byla otočená k volantu, navštívila nějaká kráva. Žádné malé puf a duha a mililinkatej bobík se nekonal. Vyndat z auta posraného Leopolda, deky a všechno ostatní vyžadovalo velkou logistiku. Prostě taková rozlučková párty. Leopolde, budeš mi fakt strašně chybět …

………………………………………………………..

Mazánek mi po spolubydlení s miminem zakázala dočaskovat štěňata a pekelník si v novém domově spokojeně roste do velikosti maxipsa Fíka vedle dalšího psího satanskýho kámoše. Novým majitelům gratulujeme.

Dočasky De De

Tagy: