Jak se změnilo létání po 11. září
Po 11. září 2001 se změnila celá řada pravidel pro cestování letadlem. Například cestující se už do kokpitu nepodívají. Piloti ho mohou opustit jen v jediném případě. Tipnete si kdy?
Jan Tůma se v sedmi letech rozhodl, že se stane pilotem. Tehdy ho při jedné cestě letadlem pozval kapitán do kokpitu, a prý tak rozhodl o jeho budoucím povolání. „Když jsem to viděl v sedmi letech z výšky 10 kilometrů, byl jsem jako malý kluk zcela ztracený. Řekl jsem si: „Jo, tohle chci dělat.“ Ale to bylo ještě před 11. zářím,“ vzpomíná instruktor CATC (Czech Aviation Training Centre) a pilot Jan Tůma.
Dnes už návštěvy pilotní kabiny nepřipadají v úvahu. To je jeden nejvýraznějších rozdílů proti době před teroristickým útokem na Dvojčata. „Dvacet let zpátky, před rokem 2001 nebo přesněji 11. zářím 2001, stačilo zaťukat, otevřely se dveře a stevard mohl vejít a obsloužit posádku,“ vysvětluje vedoucí výcviku kabinových posádek CATC Richard Kubelka, člen palubního personálu od roku 1997 do roku 2005.
Tůma ho doplňuje, že nebylo výjimkou, že si za letu udělal takzvaný den otevřených dveří: „Do kokpitu se podívalo jedno dítě, následovalo druhé, třetí, čtvrté. A potom i další cestující.“
Kdy mohou piloti ven z kabiny?
Po 11. září 2001 existuje přesný postup, co všechno musí stevard udělat, než se do kokpitu dostane. „Volá se do pilotní kabiny. Oznamuje se důvod vstupu. Zadává se autorizační bezpečnostní kód na klávesnici, probíhá vizuální kontrola pomocí bezpečnostní kamery. Pohled na kameru má letová posádka, která odmyká dveře zevnitř. Poslední krok, tedy zda dojde k otevření kabiny, záleží na letové posádce, přesněji řečeno na kapitánovi letu.“
Ani piloti se nesmí jen tak promenádovat po palubě. Kabinu mohou opustit jen v jediném případě – kvůli fyziologickým potřebám. A než vyjdou z kokpitu, musí stevard zjistit, zda je toaleta volná a situace bezpečná. „Zajistí, že se do předního prostoru dveří nikdo jiný nedostane,“ dodává Tůma.
Bezpečnostní dveře byly instalovány v roce 2003
Kubelka měl 11. září 2001 službu. „Přesně si pamatuju, co jsem dělal. Probudil jsem se v hotelovém pokoji v Ostravě někdy ve večerních hodinách po noční lince. Pustil jsem si televizi a přepínal kanály. Pouštěl jsem si jeden akční film, druhý akční film, třetí akční film. Všechny byly stejný. A pak mi došlo, že procházím zpravodajské kanály v České republice a dívám se na realitu,“ říká.
Do práce se vracel se smíšenými pocity. „V očích cestujících jsme viděli nevyřčené otázky: Co se stalo? Proč se to stalo? Nemůže se to stát i nám teď v letadle?“
Nejtěžší podle něj byly první dva roky po útoku, protože kokpity stále neměly pancéřové dveře. „Chyběl klíčový bezpečnostní prvek na palubě letadla, který přišel na pořad dne až od listopadu 2003,“ upřesňuje Kubelka.
Jak zpacifikovat agresivního cestujícího?
Změnil se i způsob, kterým se školí posádky. Třeba letušky si zkouší, jak zpacifikovat nepřizpůsobivého a agresivního cestujícího. Ale jak se to dělá a co se používá za taktiky, patří k tajným informacím. „Nicméně mohu prozradit, že prosazujeme, aby to palubní personál nikdy nedělal sám, ale vždycky si vybral minimálně čtyři fyzicky zdatné cestující. Protože letový personál musí zajistit bezpečnost všech cestujících,“ říká Kubelka.
A do sporů se rozhodně nepouštějí piloti. „Nesmíme se vůbec zúčastňovat jakýchkoliv konfliktů. Pokud by na palubě letadla byla situace nezvladatelná, přistaneme na nejbližším vhodném letišti,“ říká Tůma.
Jedním z dalších bezpečnostních opatření je pozice takzvaného air marshalla – česky bezpečnostního doprovodu letadla. Ten cestuje zcela inkognito mezi běžnými pasažéry a neví o něm ani posádka. Ale je vyškolen, aby jí v případě konfliktu na palubě pomohl.
