Lidé se během práce z domova dostávali do stresu hlavně kvůli skloubení pracovního a osobního života. Zdroj: Profimedia.cz
Home office patřil během koronavirové pandemie k poměrně oblíbeným zaměstnaneckým benefitům. Alespoň zpočátku. První studie také ukázaly, že lidé z domova pracují lépe. Jenže s odstupem času se ukazuje, že je to pravda jen částečně.
Epidemie koronaviru pomalu odeznívá a lidé se vrací na svá běžná pracoviště. Zdá se, že éra home officů definitivně končí a zůstane maximálně v nějaké hybridní formě, kdy lidé budou zčásti pracovat ze své kanceláře, zčásti z domova. A v souvislosti s tím se objevují první rozsáhlejší studie, které mapují, jak byl rok strávený v domácích podmínkách produktivní.
Z prvních průzkumů na toto téma, které se opíraly spíše o měkká data, vyplývalo, že produktivita práce zaměstnanců na home officu byla vyšší, než když svou činnost vykonávali přímo na pracovišti. Do jisté míry to mohlo být ovlivněno jednak subjektivním názorem samotných respondentů, jednak i tím, že si málokdo dovedl představit, že půjde o dlouhodobější záležitost.
Méně odvedené práce za hodinu
Prestižní časopis The Economist ovšem odkazuje na aktuální studii, která produktivitu mapovala za využití tvrdých dat na vzorku více než 10 tisíc zaměstnanců v jedné nadnárodní technologické společnosti, a to v období mezi dubnem 2019 a srpnem 2020. Při výzkumu byl použit software, který monitoroval aktivitu zaměstnanců na jejich počítačích během pracovní doby. A ukázalo se, že s produktivitou práce při home officu to není tak jednoznačné, jak se zprvu mohlo zdát.
Prvním zjištěním je, že zaměstnanci se na home officu neulévali. Počet odpracovaných hodin u nich vzrostl o 30 procent v porovnání s dobou před propuknutím pandemie, včetně navýšení objemu pracovního času nad rámec jejich běžné pracovní doby. Jenže větší intenzita práce se nepromítla do vyšší produktivity.
„To vysvětluje výsledky dřívějších průzkumů, kdy zaměstnanci i zaměstnavatelé hlásili, že byli stejně produktivní jako dříve,“ uvádí The Economist. Pokud ale vezmeme v potaz „čistší“ měřítko produktivity, tedy objem nějakého výstupu za odpracovanou hodinu, pak studie ukázala její pokles asi o 20 procent.
On-line mítinky zdržují
Ale ani to podle vědců, kteří studii zpracovali, není důkaz, že by se lidé v domácím prostředí hůře soustředili na práci nebo prokrastinovali. „Vědci byli schopni rozlišit, kolik času zaměstnanci strávili takzvanou spoluprací a kolik hodin pracovali na svých úkolech. Spolupráci definovali jako vyřizování e-mailů, telefonátů nebo on-line meetingů, jejichž objem v důsledku práce z domova narostl,“ píše The Economist.
A nabízí hned vysvětlení. Pokud manažeři nemají své zaměstnance na pracovišti, mohou cítit větší potřebu je „kontrolovat“ právě pomocí nejrůznějších prostředků pro vzdálenou komunikaci. Další možností je i pocit jakéhosi černého svědomí samotných vedoucích pracovníků, kteří svou vlastní nepřítomnost na pracovišti kompenzují svoláváním častějších on-line porad a podobně.
Vědci se ale přiklánějí spíše k názoru, že větší potřeba vzdálené komunikace vyplynula z obtížnější koordinace práce v týmu. Zároveň se na nižší produktivitě mohl projevit efekt méně častých školení nebo obecně nižšího využití synergických efektů, které mohou plynout z přítomnosti celého kolektivu na pracovišti.
The Economist současně připomíná, že i tuto studii bude nutné ověřit pomocí dalších výzkumů. Za její největší slabinu lze totiž považovat fakt, že skončila v srpnu loňského roku. Přestože vědci chování zaměstnanců zkoumali více než rok, těžko mohli postihnout, zda a případně v jaké míře se lidé na home officu naučili svůj čas využívat produktivněji. A platí to i pro práci manažerů, kteří si mohli uvědomit, že obírat členy svého týmu o čas na on-line poradách není nutné tak často.
Méně kontaktů, více stresu
Jiný výzkum, který provedla personální agentura Grafton Recruitment na vzorku více než tisícovky českých zaměstnanců, se zaměřoval na míru pociťovaného stresu při práci z domova. Dotazování probíhalo letos na jaře. Ukázalo se, že stres v práci zažívá 86 procent zaměstnanců, ale jen necelá pětina ho považuje za častý a vyčerpávající. Občas je v práci ve stresu 52 procent zaměstnanců a 16 procent uvedlo, že jde spíše o stres pozitivní. Oproti loňsku tedy nejde o žádné zásadní výkyvy.
Téměř dvě pětiny respondentů ovšem uvedly, že zažívají nárůst stresu v osobním životě. Jde zejména o pracovníky, kteří se po propuknutí pandemie přesunuli na home office. „Chybí jim přímá sociální interakce a často bojují se smazáváním hranic mezi pracovním a osobním životem. Vedle práce často řeší péči o děti, a proto se v mnoha případech cítí i více vytíženi,“ sdělil ČTK ředitel Grafton Recruitment a GI Group Martin Malo.
Na větší pracovní vytížení v porovnání s předpandemickým obdobím si stěžuje asi třetina pracovníků. Nejčastěji lidé z oboru podnikových služeb, větší množství práce a vytížení pak zmínilo také 41 procent pracovníků z oblasti informačních technologií, a to zejména kvůli rychle postupující digitalizaci, zavádění nových technologií a nutnosti IT podpory vzdáleně pracujících zaměstnanců. Čtvrtina dotázaných vidí problém i ve snížené efektivnosti komunikace v důsledku práce z domova.
