Méně chodíme do hospody a přišli jsme o kamarády. Jak pandemie změnila život mladým?

Méně chodíme do hospody, jsme leniví, méně cestujeme, rozpadl se nám vztah, máme psychické problémy a přišli jsme o kamarády. Několik mladých Čechů popsalo, co se u nich změnilo během téměř dvou let pandemie koronaviru.

„Méně chodím do hospody. Dříve jsme se tam s přáteli scházeli celkem pravidelně, ale když se zavřely restaurace, tak jsme se s kamarády začali scházet u někoho z nás doma. Nakoupíme si společně alkohol a občerstvení, vyjde nás to levněji a máme pohodu. Vídáme se ale méně než dřív,“ popsala CNN Prima NEWS třiadvacetiletá studentka Jana.

„Chodím méně do hospody, i přesto ale více piju. Dám si občas i sám doma pivo, to jsem dříve nedělal,“ přidal se osmadvacetiletý Pavel. Dvaadvacetiletá Veronika si zase posteskla, že do hospody nemá s kým chodit, protože spousta jejích kamarádů je neočkovaných.

Podobně jsou na tom mladí lidé třeba i s navštěvováním společenských nebo kulturních akcí. Méně tak chodí třeba do divadla nebo do kina. „Dřív jsem se na nové filmy vždycky těšila do kina. Během pandemie jsme si s přítelem ale začali platit Netflix. Tam teď nejdeme po nějakém čase většinu nových filmů, takže do kina jdeme pouze výjimečně,“ doplnila změny v životech mladých čtyřiadvacetiletá Karolína. Někteří její vrstevníci to ale mají přesně naopak, do kina jdou raději kdykoliv mohou, obávají se totiž, že se zase zavřou.

Oblíbeným trendem se také stalo nakupování přes internet. Lidé si oblíbili objednávat téměř všeho, na co si vzpomenou. Domů jim chodí balíky s oblečením, elektronikou, drogerií, ale například i tašky s potravinami nebo kurýři s obědem.

Lenost a problémy s váhou: Zformoval se mi špíček

Mladí si také všimli, že během dvou let pandemie koronaviru zlenivěli a zpohodlněli. Někteří dokonce přibrali na váze. „Bez pohybu se mi nějaký ten špíček zformoval,“ zjistil sedmadvacetiletý Josef. Podobně je na tom i třiadvacetiletá Lenka. „Na začátku pandemie jsem byla motivovaná, a tak jsem začala běhat. Teď už ale jen víc jím a piju,“ přiznává sebekriticky.

Někteří vyměnili fitness centra za běh v přírodě. „Během pandemie jsem začala běhat, dřív jsem spíš chodila do fitka. Ale když je zavřeli, nic jiného nezbývalo. A vlastně je běhání příjemnější, není tam tolik lidí a člověk může být venku v přírodě,“ zhodnotila jednu ze změn pozitivně Hana.

Pohodlnějšímu životnímu stylu přispěla jak distanční výuka, tak i možnost práce z domova. Například Jan si chválí, že díky homeofficům může pracovat odkudkoliv, jeho přítelkyně si zase zvykla na on-line výuku, protože studuje dálkově vysokou školu. „Teď si už ani nedokážu představit, že bych měla trávit víkendy ve škole. Přednášky si mohu pustit odkudkoliv,“ chválí si.

Někteří si díky většímu množství volného času našli v životě řád. „I když jsem si myslela, že se mi nějaké změny životního stylu vyhnou, opak byl pravdou. Přišlo to tak nějak samovolně, dva roky tomu zkrátka nahrály. Začalo to tím, že jsem musela být častěji na homeoffice, a tím pádem i zavřená doma u počítače. Velmi brzy jsem pochopila, že mi chybí pohyb a taky nějaká psychická očista. I když nejsme zrovna sportovní nadšenec, zařadit sport do mé rutiny bylo nevyhnutelné. Začala jsem proto velmi opatrně běhat. Zjistila jsem, že mi to vyčistí hlavu a endorfiny po sportu byly k nezaplacení,“ popsala Denisa a dodala, že díky pandemii navíc začala jíst teplá jídla a přidala i pravidelnou frekvenci.

Nevím, co se sebou

I když práce či studium z domova mladým většinou vyhovuje, přiznávají, že jim chybí sociální kontakt. Méně o sebe navíc pečují, nemají důvod se každý den oblíkat a parádit mezi lidi. Navíc se jim v práci či ve škole rozpadá kolektiv.

Mnoho mladých si tak stěžuje na svůj psychický stav. „Pandemie omezila můj sociální život. Méně cvičím a jsem více nervózní,“ posteskl si devětadvacetiletý Tomáš. „Začala jsem se v sobě hrabat do hloubky, a i když jsem neřešila nějakou akutní tíživou situaci, začala jsem chodit i k psychologovi,“ přiznává Denisa. Anna se zase během pandemie zastavila a začala o sobě více přemýšlet. Chybí jí ale společnost. „Nevím, co se sebou,“ shrnula. Uvažuje tak, že si schůzku u psychologa také sjedná.

Někteří museli také oželet cestování. Nemohli se tak podívat na vysněná místa a spoustu svých cestovních plánů buď úplně zrušili, nebo odložili.

S kamarády už si nemáme, co říct

Mnoho mladých v anketě CNN Prima NEWS přiznalo, že jim pandemie zkazila vztahy. Někteří se rozešli se svými partnery. Ať už proto, že se vídali například kvůli distanční výuce málo, nebo na sobě byli naopak neustále „nalepení“, až si začali lézt na nervy.

Jiní přišli o kamarády, se kterými se přestali pravidelně vídat. „Méně věřím lidem a víc piju. Také mám méně přátel, ale jsou mi víc na blízku než dřív,“ popsal třiadvacetiletý Marek. „Rozešli se naše cesty a už si nemáme, co říct. Nebo se ani nesnažíme o to, abychom se viděli,“ přidala se stejně stará Kateřina.

Ne všichni to vidí negativně. Pro někoho byla pandemie změnou k lepšímu. „Během pandemie se změnilo akorát to, že mám víc dětí,“ směje se šestadvacetiletá Marta.