Parkinsonovou nemocí, závažným neurodegenerativním onemocněním, trpí v Česku více než 50 tisíc lidí. Nedá se zcela vyléčit, ale existují způsoby, jak výrazně zmírnit její projevy. Pomáhají i technologie, jednou z nich je hluboká mozková stimulace (DBS). Moderní metoda stimuluje jádra hluboko v mozku a výrazně potlačuje ztuhlost, zpomalení i třes. V Česku je dostupná už více než 25 let a pomohla přes tisíc pacientům, včetně paní Blanky. Ačkoliv zákrok hradí pojišťovna, řada potřebných o něm neví.
Každý rok lékaři v Česku diagnostikují až 1500 nových případů Parkinsonovy choroby. V současné době jí v Česku trpí zhruba 50 tisíc pacientů. Ačkoliv nemoc, jejíž světový den připadá na 11. dubna, zasahuje nejčastěji osoby ve věku mezi 50 až 60 lety, stále častěji se s ní potýkají i mladší ročníky.
ČTĚTE TAKÉ: Blogerka Marika čelí agresivní rakovině. Češi ji v boji podpořili, za den poslali miliony
To byl případ i paní Blanky, u níž „Parkinson“ propukl v 37 letech. Do diagnózy vedla naprosto normální život, poté se jí však otočil vzhůru nohama. „Byl to obrovský šok, nechtěla jsem tomu věřit a ani to nikomu říct, dlouho jsem na to byla sama. Nemoc jsem tajila i před svou rodinou a blízkými přáteli. Dnes už vím, že bych se takhle nezachovala,“ vzpomínala.
Nemoc se u ní projevila třesem rukou, bolestí ramene, přičemž se objevovaly i další zdravotní komplikace, které se před návštěvou lékaře snažila sama překonat. „Dlouho jsem nemohla název nemoci vůbec vyslovit. Jednou jsem na své složce viděla označení G20, a tak jsem jí začala říkat stejně. Pomáhalo mi to se od toho aspoň trochu odpoutat,“ pokračovala Blanka.
Nemoc není zcela vyléčitelná
Příčinou vzniku Parkinsonovy nemoci je postupné odumírání buněk, které produkují dopamin. Právě ten zajišťuje správný přenos signálů mezi nervovými buňkami. Nemoc se projeví až tehdy, kdy dojde ke ztrátě 60 až 80 procent dopaminových buněk.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Boj o život nemocné Madlenky. Kostní dřeň daruje rekordní množství Čechů, hledá se shoda
Typickými projevy nemoci jsou zejména snížená pohyblivost a poruchy chůze („šouravá“ chůze s krátkými kroky), svalová ztuhlost a u některých pacientů třes i v klidovém režimu – jako v případě Blanky. V nejpokročilejších fázích nemoci mohou pacienta trápit i jiné, nemotorické příznaky, jako poruchy vnímání či spánku. Nemoc však zasahuje i psychiku.
„Parkinson“ není zcela vyléčitelný, současná medicína dokáže pouze mírnit jeho projevy. I přesto však se může pacient při úspěšné léčbě vrátit do života a často i do práce. Standardní léčbou jsou farmaka: pacientům se nasadí léky, které v mozku nahradí chybějící dopamin.
Postupný rozvoj nemoci ale často snižuje jejich účinnost, což vede k nutnosti navýšit dávky, aby se dosáhlo stejného účinku. To pak může vést k nadužívání léků i nárůstu vedlejších účinků. Vedle farmakologické léčby však existuje moderní alternativa: hluboká mozková stimulace.
Léky nahradila stimulace
Zhruba tři roky se potíže Blanky stupňovaly. I z toho důvodu jí lékař doporučil zákrok pomocí hluboké mozkové stimulace, ale k operaci se nějakou dobu odhodlávala.
„Nejdřív jsem nechtěla o operaci ani slyšet, ale pan doktor tehdy odpověděl: ‚Ono si tělo řekne samo…‘ Moje tělo si opravdu řeklo. Byl rok 2017, léky přestaly účinkovat a já fungovala zhruba tři hodiny denně. Tehdy jsem už operaci vnímala jako jedinou možnou cestu,“ vzpomínala.
Před zákrokem však potřebovala udělat ještě jednu věc, kdyby se stalo cokoliv a operace nedopadla, i když neměla žádný důvod k obavám. „O mé nemoci v té době pořád nikdo nevěděl, ale já se potřebovala svým způsobem rozloučit pro případ, že by to nevyšlo. Chtěla jsem vidět všechny své blízké na jednom místě, užít si společný čas,“ pokračovala.
Pro nejbližší rodinu a přátele uspořádala vernisáž obrazů. Pozvala také svého oblíbeného zpěváka. Operace však dopadla skvěle. Po zákroku mohla vysadit většinu léků a začala zase fungovat v podstatě jako před nemocí.
ČTĚTE TAKÉ: Pohybem proti roztroušené skleróze. Pacienti budou sportovat celý týden, přidat se může každý
„Byla to ohromná úleva. Před tím jsem měla třeba jen hodinu, a to nevíte, jestli se máte vysprchovat, zalít kytky, zamést podlahu nebo připravit svačinu do školy. Teď jsem najednou měla v podstatě celý den,“ podotkla si.
Zákrok musí být precizní
Hluboká mozková stimulace v Česku funguje více než 25 let, první operace touto metodou proběhla 26. března 1998 v pražské Nemocnici Na Homolce. Terapie využívá elektrické impulzy ke stimulaci mozkových jader hluboko v mozku, aniž by způsobovala nevratné poškození mozkové tkáně.
„Zákrok musí být velmi precizní. Lékaři musí vytipovat mozková jádra o velikosti zrnka rýže a v nich najít ideální polohu pro umístění stimulace. Pokud jsou elektrody zavedeny správně, efekt se projeví okamžitě po zapnutí neurostimulátoru. Dojde ke zrychlení pohybů, vymizí třes a pacient může končetiny ovládat stejně jako po užití potřebné dávky léků,“ líčil Robert Jech, přednosta Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Podotkl, že neurostimulace působí neustále, 24 hodin denně. „Zatímco mezi dávkami léků musí být nezbytné pauzy, kdy se stav nemocného obvykle zhoršuje, neurostimulace udržuje pacienta v dobré formě po celou dobu. Projevuje se to nejen na jeho fyzických schopnostech, ale také na psychice a náladě,“ pokračoval Jech.
Mezi hlavní výhody hluboké mozkové stimulace patří:
- Snížení třesu a zlepšení motorické kontroly.
- Redukce potřeby farmakologické léčby.
- Zvýšení kvality života pacientů.
Klasické DBS systémy poskytují kontinuální stimulaci, která je pevně nastavena podle individuálních potřeb pacienta. Existuje také nový přístup, známý jako adaptivní hluboká mozková stimulace (aDBS), který využívá reálné biologické zpětné vazby z mozku ke změně stimulačních parametrů v reálném čase.
Adaptivní DBS monitoruje mozkovou aktivitu prostřednictvím implantovaných elektrod a přizpůsobuje úroveň stimulace na základě konkrétního stavu pacienta. Pražské centrum (Neurologická klinika 1. LF UK ve VFN Praha) bylo jedním z prvních na světě, kde byla tato adaptivní stimulace komerčně spuštěna.
Tento systém využívá biomarkery, zejména alfa-beta signály, které jsou spojeny s příznaky Parkinsonovy nemoci. Zvýšená aktivita v tomto frekvenčním pásmu koreluje s motorickými symptomy, jako je třes a rigidita. Adaptivní DBS na základě detekce těchto signálů dynamicky upravuje stimulační parametry, čímž se optimalizuje terapie, snižuje nadměrná stimulace a minimalizují se vedlejší účinky.
ČTĚTE TAKÉ: Bylinky jako naděje v boji proti Alzheimerově chorobě. Nový lék ukázal slibné výsledky
Celkem už samotná metoda pomohla zlepšit kvalitu života u více než jednoho tisíce pacientů v Česku. Každoročně ji u nás podstoupí přibližně 60 jedinců, kteří musí splnit specifická kritéria.
Nemoc se dotkne celé rodiny
Parkinsonova nemoc ovlivňuje nejen pacienta, ale zasahuje i jeho okolí. Pacient v pokročilém stádiu nemoci totiž obvykle vyžaduje trvalou péči. Blízcí příbuzní často musí alespoň zčásti omezit vlastní práci, aby mohli o pacienta pečovat.
„Nemoc jednoho člověka doslova obrátí naruby život partnerů nemocných i celé rodiny. Je také náročná na psychiku, zasahuje i nálady pacienta, které pak přenáší na své blízké. Ti jsou často vyčerpaní, frustrovaní. Řešení, které projevy nemoci zmírní nebo dokonce odstraní, zlepší a usnadní život hned několika lidem,“ dodal Jech.
Blanka dnes žije díky operaci téměř stejně jako dřív, pracuje na zkrácený úvazek, ve volném čase maluje a vystavuje. Přehodnotila život, s manželem neřeší hlouposti, netrápí se věcmi, které stejně nezmění. Je vděčná lékařům z Homolky, kteří ji vrátili zpátky do života.
Vedle pražské Nemocnice Na Homolce poskytují léčbu touto metodou ještě dvě další specializovaná centra v Brně a Olomouci. Další informace o nemoci naleznou nejen pacienti na stránkách projektu Jak na Parkinsona.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Tuberkulóza v Česku. Lékaři čelí agresivním pacientům i milionovým dluhům, volají po změně
