Chceme eutanázii v Česku?
Více než 20 let může každý dospělý Čech sepsat své dříve vyslovené přání (DVP) – souhlas či nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb pro situaci, kdy se dostane do stavu, v němž tak již nebude moci učinit. Z nejnovějšího průzkumu agentury Ipsos však vyplynulo, že o tomto institutu ví minimum občanů, navíc se s ním pojí několik komplikací. S některými by mohl pomoci vznik centrálního registru, díky němuž by přání byla snadno dohledatelná. Inspiraci mohou odborníci najít v Dánsku.
Tématu závěru života se 1. dubna věnovala konference na půdě Senátu. Vedle řešení otázky eutanazie, asistovaného sebeusmrcení a paliativní péče se diskutovalo také o dříve vysloveném přání (DVP). Tento medicínsko-právní a etický institut byl Českou republikou přijat v roce 2001, přesto o něm veřejnost mnohdy nemá ponětí.
ČTĚTE TAKÉ: Zoufalý otec bojuje o život dcery. Mladá Noelia chce eutanazii, proces rozdělil společnost
To potvrdil i nejnovější průzkum pro platformu Smrtelník. Pojem „dříve vyslovené přání“ zná jen 29 procent Čechů, zejména pak vysokoškolsky vzdělaní lidé (37 procent) a mladí, ať už ve věku od 18 do 24 let (33 procent) nebo od 25 do 34 let (35 procent).
Jak lze tento institut definovat? „Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, v němž nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit,“ vysvětlila na konferenci Helena Van Beersel Krejčíková z katedry zdravotnického práva PF UK a CEBMO & Cochrane v Dánsku.
Zjednodušeně řečeno se jedná o další nástroj, který v medicínském právu umožňuje pacientovi naplňovat jeho osobní svobodu formou neposkytnutí zdravotní péče. Typickou podobou DVP je například nesouhlas s resuscitací, s napojením na dýchací přístroje či zavedením sondy do žaludku. Tato přání bývají nejčastěji spojována se snahou zabránit umělému prodlužování života.
K přání zdravotníci nemívají přístup
Institut je zahrnut v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, zákonu o zdravotních službách a podmínkách pro jejich poskytování (včetně připravované novely) i v občanském zákoníku.
Počítá se s ním i v návrhu zákona o paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanazii, který již v roce 2020 předložila senátorka Věra Procházková (ANO), byl však vládou odmítnut. Znovu jej chce senátorka předložit po letošních volbách.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Diagnóza od stolu? Stát při posuzování invalidity přitvrzuje, tvrdí experti. Úřady nesouhlasí
V současné době se s DVP pojí několik komplikací. Jednou z nich je zákonné ustanovení, že „poskytovatel bude na dříve vyslovené přání brát zřetel v okamžiku, má-li ho k dispozici“. „V praxi však zdravotník nemá přání nutně k dispozici: Nemusí být součástí zdravotní dokumentace. Případně, může být součástí dokumentace, do níž poskytovatel nemá přístup,“ líčila Van Beersel Krejčíková.
Dnes musí mít DVP písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. „Součástí dříve vysloveného přání musí být také písemné poučení o důsledcích jeho rozhodnutí,“ uvedla k institutu Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP).
Tento problém by však mohlo vyřešit zavedení centrálního registru. Například ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) uvedl, že evidence dříve vyslovených přání patří mezi 20 digitalizačních projektů, na nichž ministerstvo v současné době pracuje.
Registr není samospásný
Zavedení registru však podle odborníků není samospásné, byť by v mnohém pacientům pomohlo. „Je zde obava, že registr jako takový nebude znamenat, že dříve vyslovené přání bude ve výsledku dodržováno,“ konstatovala Van Beersel Krejčíková. Institut má dle jejích slov velmi komplikovanou povahu.
„Víme, že zdravotníci naráží na to, kdy přání vůbec pacientem nebyla formulována, sepsána nebo nejsou k dispozici – zde může registr pomoci. Ale jsou zde další důvody,” pokračovala. Zdravotník například může váhat přání dodržet z toho důvodu, že je formulováno natolik vágně, že se nedá na danou konkrétní situaci aplikovat. „Případně jsou pochybnosti zdravotníků o tom, jestli byl pacient předem dostatečně informován nebo zda si uvědomuje důsledky svého rozhodnutí,“ líčila.
DVP navíc může být navázáno na roli zástupce, který má za pacienta „dorozhodnout“ o následné péči. „Tito zástupci však často neví, že zástupci vůbec jsou a na svou roli nejsou připraveni. Právní úprava je pak příliš složitá a paralyzuje systém v tom smyslu, že neposkytuje dostatečnou důvěru v institut jako takový,“ podotkla Van Beersel Krejčíková. Tedy, zdravotníci se mnohdy obávají přání pacientů dodržet kvůli obavám z právních postihů.
Inspirace Dánskem
V zavedení centrálního registru DVP by se odborníci v České republice mohli inspirovat v zahraničí, například v Dánsku, kde Van Beersel Krejčíková působí. Přiblížila, jak systém funguje.
„Jedná se o velmi jednoduchý registr. Lidé se do něj dostanou prostřednictvím dánského zdravotního portálu občana, kde mají možnost zaškrtnout jednu až čtyři možnosti. Pro vysvětlení, v Dánsku je dříve vyslovené přání velmi limitováno. Ve třech případech ze čtyř se jedná o nesouhlas s život prodlužující léčbou v konkrétních situacích,“ líčila.
První možnost se týká pacienta ve chvíli, kdy bezprostředně umírá. „Tedy je v terminálním stádiu a prognóza života je maximálně šest měsíců. Další možnost: Pacient je natolik závislý na péči jiné osoby, že odmítá dál v tomto stavu fungovat – a není žádná naděje na zlepšení. Třetí se týká toho, že pacientovi by sice mohl být prodloužen život, ale kvalita následného života je pro něj nepředstavitelná,“ vysvětlovala Van Beersel Krejčíková s tím, že čtvrtý případ je lehce atypický a zpravidla se týká psychiatrických pacientů.
„Člověk si v elektronickém systému zaškrtnete jednu až čtyři možnosti a má sepsané dříve vyslovené přání. U osob starších 60 let je navíc možnost týkající se odmítnutí resuscitace – pro ně je v případě tohoto přání nutné přihlášení v registru, aby jejich DVP bylo skutečně platné. Zdravotník má následně povinnost se ve chvíli, kdy se rozhoduje o nasazení život prodlužující léčby, do registru podívat a zjistit, co si pacient přál,“ doplnila.
Pro ty, kteří nechtějí využít elektronický systém, existuje totožná verze v podobě „plakátku“. „Je to to samé, navíc je zde však možnost toho, aby pacientovo DVP bylo podpořeno určitými skupinami blízkých osob – až v dané chvíli se jeho přání aktivuje,“ popsala Van Beersel Krejčíková.
ČTĚTE TAKÉ: Psychická péče v Česku je tragicky nedostupná, kritizoval Prymula. Poradil, jak zlepšit imunitu
Jinak řečeno: Člověk sepíše své přání s tím, že bude platné až za předpokladu, že s ním bude souhlasit i jeho rodina, opatrovník nebo člověk, který ho v daný moment bude zastupovat. „Jde o kombinaci mého dříve vysloveného přání a dodatečného souhlasu. Domnívám se, že by tento nástroj mohl vyřešit některé praktické problémy v případě, kdy je rodina zásadně proti přání pacienta,“ dodala.
Chystá se „zaškrtávací systém“
Toho, že je dříve vyslovené přání v praxi minimálně využíváno, si jsou odborníci vědomi. Proto je podle nich zapotřebí systémové řešení.
„Jít cestou edukace, ať už formou NZIP (Národní zdravotnický informační portál, pozn. red.), personalizovaných záležitostí, budování důvěry. Je to o paliativních týmech, vytvoření registru tak, aby byl dostupný a poté – jelikož jsem právník a legislativec – zjednodušení právní úpravy tak, aby i poskytovatelé zdravotních služeb měli jistotu,“ vzkázala na konferenci Vladimíra Těšitelová, zástupkyně ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Uvedla, že „dánský model registru je úžasný“. „V novele zákona o elektronizaci zdravotnictví, je to podobné, jedná se o registr oprávnění, kdy pacient bude mít právo určit za sebe třetí osobu. Budou tam jednotlivé agendy a role. Tvůrci slibují, že se bude jednat o zaškrtávací systém, kterému říkám ‚semafor‘. Tedy, bude dávat zelenou ať už pro nahlížení do zdravotnické dokumentace, výkonu práv pacientů a tak dále,“ doplnila.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Jak změnit „nastavení“ mozku v každém věku? Stačí jediná věc, líčí lékařský reportér
