Nehody
Vrtulník se záchranáři narazil v Turecku kvůli mlze do budovy nemocnice. Čtyři mrtví
Více informací
Německo
Podezřelý z atentátu v Magdeburku hrozil útoky už dříve. Úřady ho za nebezpečného neoznačily
Více informací
Partie
Klaus: Pavel podepsal šílený rozpočet. S Fialovou vládou je naprosto propojený
Více informací
Partie
Zeman nebývale ostře o Fialovi: Zoufalý politik a lhář, který uráží inteligenci občanů
Více informací
USA
Americká palba do vlastních řad: Dva piloty sestřelil omylem křižník. Armáda chybu přiznala
Více informací
Německo
Na podezřelého z útoku v Magdeburku vydali zatykač. Čelí obvinění z pěti vražd, je ve vazbě
Více informací
Sport
Usyk zůstává králem boxerské těžké váhy. Neporažený šampion udolal Furyho na body
Více informací
CNN Prima News ■ Zprávy Reportáž

Mrtvé sousedy okusovali psi, líčí uprchlíci z Mariupolu. Do Česka teď utekli přes Rusko

Život v Mariupolu dokumentují bloggeři, mezi nimi i skupina chlapců.
Véčka uprchlíků z Mariupolu v Ostravě. V minulých dnech se jim z města podařilo utéct přes Rusko a Bělorusko. V médiích nechtějí prozradit identitu, bojí se ruské pomsty na příbuzných.
Véčka uprchlíků z Mariupolu v Ostravě. V minulých dnech se jim z města podařilo utéct přes Rusko a Bělorusko. V médiích nechtějí prozradit identitu, bojí se ruské pomsty na příbuzných.
Z Mariupolu i dalších měst pod ruskou okupantskou správou se podle tlumočníka Pavla Magery z uprchlického centra v Ostravě utíká do České republiky přes Rusko a Bělorusko. 9 Zobrazit galerii

Z Mariupolu uprchli přes Ruskou federaci a Bělorusko. „Bojíme se říct jména. Nefoťte nás,“ žádají nás v ostravském uprchlickém centru dvě mladé rodiny. Domlouváme se, že alespoň zveřejníme jejich prsty tvořící symbol „véčka“. Victory! Vítězství! Z odhalení totožnosti v médiích mají obavy, ruští okupanti se mohou mstít na příbuzných.

Ruce dospělých i dětí se několikrát zvedají do výšky, tahle „véčka“ znamenají vzdor. Nesouhlas s násilím, které spáchalo Rusko v jejich městě. Vítězství je však zatím nejisté. „Chceme věřit, že Mariupol bude opět ukrajinský, ale nikdo neví, jestli se to opravdu stane,“ uvažuje jeden ze dvou mladých otců. Jejich nevěsty jsou sestry, oba páry už vychovávají po jednom předškolákovi.

V pozadí za „véčky“ jsou kresby dětí, které vznikají v uprchlickém centru v Ostravě. Většinou jsou to ukrajinské vlajky, děti migrantů ale kreslí i květiny a často také tátu s mámou.

Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami
Trosky oceláren Azovstal po obsazení ruskými jednotkami 31 Zobrazit galerii

Různé tváře pekla

Z Mariupolu si obě rodiny přivážejí strašné vzpomínky. Na zabité sousedy mezi paneláky, věčný hlad, totální beznaděj a panický strach z ruských okupantů. S útěkem napřed váhali, pak už byl nemožný. Přístavní město u Azovského moře se jim tak podařilo opustit až na sklonku léta. Přes Rusko a Bělorusko, v uprchlickém centru se potkáváme náhodou.

Když si našinec povzdechne, že něco „bylo peklo“, prožil asi nepříjemnou situaci. Málokdy šlo o život, v Česku je to spíš fráze. Na Ukrajině se ale odehrávalo či odehrává reálné peklo, které symbolizují například názvy měst jako Buča, Irpiň, Izjum, Charkov nebo Mariupol. „Napřed jsme prožili tři měsíce bombardování a ostřelování, pak okupaci,“ vypráví jedna z mariupolských matek. Město invazi odolávalo od 24. února do 20. května, od té doby ho drží Rusové. Ptáme se na osud obětí z divadla, což je příběh, který obletěl svět. Podle různých zpráv v troskách zahynulo několik desítek až stovek lidí.

„Divadlo, jasně, o tom ví všichni, celá Evropa. Stejný příběh jsme ale prožívali všichni, v úplně každém domě v Mariupolu,“ odpovídají uprchlíci. Válka odhadem zničila či vážně poškodila 80 až 95 procent zástavby. „Měli jsme vlastně velké štěstí,“ říká jeden z otců. „Všude kolem nás zničené paneláky. Ten náš sice také přišel o střechu, ale pořád se v něm dalo bydlet.“

Některé sousedy snědli psi

Během tříměsíčního dobývání Mariupolu ale obě rodiny žily pouze ve sklepích pod bytovkami. I s malými dětmi. „Bylo strašné, kolik známých a sousedů zahynulo pod ruskými bombami,“ vyprávějí. Stejně děsivé byly první dny až týdny ruské okupace, když invazní armáda 20. května Mariupol dobyla. „Jedna sousedka se třeba vydala zkontrolovat příbuzné v nedalekém baráku, ze zálohy ji ale zastřelil ruský snajpr,“ vypráví svědkyně.

Do očí obou matek se linou slzy. Nejvíc pláčou, když vzpomínají, jak mezi domy leželi mrtví sousedé, které nebylo možno řádně pohřbít. Těla okusovali psi a svědci z Mariupolu teď doslova říkají: „Některé z těch mrtvých prostě snědli psi.“ Právě byla vyslovena hrůza, která zní v 21. století úplně nepravděpodobně.

„I my jsme si mysleli, že něco takového není v 21. století možné zažít. Ale stalo se to,“ kroutí hlavou jeden z otců na útěku. Podle Kyjeva v bojích zemřelo 22 tisíc civilních obyvatel města, 40 tisíc jich Rusové odvlekli na jimi kontrolovaná území a 100 tisíc uteklo na Ukrajinu nebo na Západ. Ruská strana operuje s úplně jinými, mírnějšími čísly a chlubí se rychlou obnovou rozstříleného bojiště.

Fotka může být rozsudkem smrti

I v pekle se dá zažít určitá úleva. „Nejhorší byly ty tři měsíce bombardování a ostřelování. Když přišli ruští vojáci, svým způsobem se nám ulevilo. Skončil alespoň ten každodenní strach, koho zase zabíjí ruské bomby,“ vypráví uprchlíci. Do Mariupolu ale s vojskem vtrhl nový druh teroru.

„Mazali jsme a mazali,“ vyprávějí oba muži, kteří prošli ruským filtračním táborem. Těsně před příchodem okupantů se totiž rychle zbavovali snímků v mobilních telefonech a počítačích, které dokumentovaly zničené město. „Nemáme jedinou fotku těch trosek,“ litují a mávají vyčištěnými mobily. Stávalo se totiž, že když okupanti našli „nevhodný snímek“, civilistu zatkli a vyvezli do Ruska na neznámé místo, nebo dokonce na místě zastřelili.

Stejným prohřeškem byla služba v ukrajinském vojsku. Ani jednoho z uprchlíků ale Kyjev nestačil zmobilizovat a po „filtraci“ se tak mohli volně pohybovat po Mariupolu. Od té doby obě rodiny usilovně přemýšlely, jak ze zničeného města co nejdříve uprchnout. Jeden z otců vypráví: „Opět jsme měli velké štěstí, že nám zůstalo jedno pojízdné auto. Při náletech byly skoro všechny vozy v okolí zničené. Auta zaparkovaná za námi, před námi, prostě všude, ale to naše mělo jen pár škrábanců.“

Cestu domů si nechtějí uzavřít

Čekalo se na vhodnou příležitost. Mariupol se stal z pohledu Moskvy součástí Ruska, takže na východ byla cesta víceméně otevřená. „Když se nám podařilo sehnat dostatek pohonných hmot, tak jsme z Mariupolu prostě odjeli. Větší problém nebyl ani na rusko-běloruských hranicích. Za pět dnů jsme dojeli od Azovského moře až do Ostravy,“ vyprávějí.

Ukrajinský voják na frontové linii u Kupjansku
Ukrajinští vojáci plavící se na člunu přes řeku Dněpr nedaleko frontové linie
Ukrajinští vojáci z útočné brigády Burevij během cvičení na severu země
Cvičení vojáků 128. zakarpatské brigády, léto 2023 21 Zobrazit galerii

Obě rodiny teď s napětím sledují ukrajinskou ofenzivu směrem na Cherson a k Černému moři. „K osvobození Mariupolu je pořád daleko. Bojíme se ruských okupantů, aby se za náš útěk nepomstili příbuzným, třeba našim babičkám.“ A zároveň předpokládají, že se někdo z nich za nejbližšími příbuznými určitě brzy vypraví. „Nechceme si zavírat cestu domů, ani když město zůstane pod ruskou správou. Máme tam pořád nějaký majetek, který lze prodat,“ přemýšlejí. Trh s nemovitostmi už se nějakým způsobem opět rozjel i v Mariupolu.

V uprchlickém centru si zrovna vyřizují pojištění automobilu. Muži mají obrovskou radost, že dostali zajímavou pracovní nabídku. V Mariupolu se živili jako svářeči, těch je v průmyslové Ostravě velký nedostatek. „Do práce se moc těšíme,“ říkají a dodávají, že nechtějí být přítěží pro Českou republiku. Beznadějné místo u Azovského moře ale potřebovali nutně opustit. „Už jen kvůli těm malým dětem, doma je pro ně nulová perspektiva. Zatím.“

Véčka pro Českou republiku

Coby svářeči vydělávali slušné peníze už na Ukrajině. Obě rodiny žily svým způsobem západním konformním životem, všichni nosí značkové oblečení. „Mariupol čelil ostřelování z ruské strany už od roku 2014. Prezidentu Zelenskému proto vyčítám, že obraně našeho města nikdy nevěnoval potřebnou pozornost. A to ani deset dnů před vypuknutím války, když Rusko uznalo separatistické republiky a okamžitě se zesílily i útoky směrem k Mariupolu,“ kritizuje ukrajinského prezidenta jeden z uprchlíků.

„Nejsou jediní, kdo teď přes Rusko a Bělorusko utíká z Mariupolu do České republiky. Tyhle dvě rodiny mě ale okouzlily, všichni jsou strašně pozitivní a nadšení z přijetí u nás,“ pochvaluje si Pavel Mager z ostravského uprchlického centra, který tady tlumočí už od konce února. Dokumentujeme další vítězná „véčka“, s pomocí prstů je teď tvoří dospělí i děti z obou rodin. Jsou to „véčka“ k povzbuzení ukrajinské armády, je to ale i vděk České republice, která válečné oběti přijala a dala jim práci i ubytování.

K tématu

K tématu

Tagy:
válka pes rodina Ostrava Ukrajina Bělorusko uprchlík Česko Rusko Azovské moře Mariupol

Návrhy pro vás

Populární témata

Jak zhubnout Nejlepší filmy 2023 Nejlepší horory TV program Změna času Partie Počasí Kdy budou volby Mafia Auto – katalog 7 pádů Honzy Dědka Partička Svařené víno Tatarák podle Pohlreicha Filmy od Marvelu Aloe vera Pěstování lichořeřišnice Výpočet ascendentu Tvarohové knedlíky Nejlepší palačinky Švestkový koláč
O FTV Prima Management Volná místa Press Reklama Castingy a výzvy HbbTV Kontakty Podmínky užívání Zpracování osobních údajů Cookies Nápověda Vlastník FTV Prima spol. s r.o. Redakce Nastavení soukromí
App Store Google Play
© FTV Prima spol. s r.o.