Válka na Ukrajině (14.9.2022 7:00)
Na titulce nejčtenějšího ruského deníku Komsomolskaja pravda je fotka usmívajícího se se Afričana. „Ve vesničce Rogačevo v Kalužské oblasti se objevil neobvyklý starosta,“ hlásá pouták. A válka, případně debakl v Charkovské oblasti? Když se nedaří, jako by zkrátka neexistovala.
Za jiné konstelace by mohl článek o africkém starostovi vykreslovat hrůzy okupace ruského venkova Severoatlantickou aliancí. Komsomolka je papírovým pilířem ruské propagandy a svou roli plní svědomitě. V tomto případě je to pouze milý článek o tom, jak obec nějakých sto kilometrů od Moskvy řídí chlápek ze západní Afriky a dokonce – a to je na ruské poměry k nevíře! – přiměl místní úředníky udělat štěrkovou cestu a pouliční osvětlení.
Na titulce nejčtenějšího ruského deníku Komsomolskaja pravda je fotka usmívajícího se se Afričana. Ve vesničce Rogačevo v Kalužské oblasti se objevil neobvyklý starosta, hlásá pouták. Zdroj: Jiří Just
Titulky předchozích dnů jsou také rozkošné: Kolik stojí pod Moskvou postavit dům, anebo oznámení, že i ruští senioři teď mohou brát hypotéky. A kde je válka? Hluboko vzadu. Na čtvrté stránce.
Rusko proti Ukrajině válčí bezmála sedm měsíců, nedá se ale říct, že by válku nějak prožívalo. Stovky kilometrů vzdálený konflikt v Moskvě připomínají portréty v boji vyznamenaných ruských vojáků. Visí na billboardech podél silnic, anebo jsou jejich tváře nalepené v metru. Sem tam se mihne „zetko“.
Na východ od Moskvy, v ruských regionech, válku berou vážněji. Právě odtud, z depresivních a ekonomicky zaostalých oblastí, se tradičně rekrutují profesionální vojáci. Touha zvítězit ve válce je pro lidi z ruských regionů silnější a dá se i říct, že existenčně důležitější.
Když před týdnem ukrajinské síly zahájily na severovýchodě země úspěšnou protiofenzivu a vyhnaly ruskou armádu z Charkovské oblasti, vznikl dojem, že jsme svědky zásadního obratu v konfliktu.
O debaklu se mlčí
Záměrně píšu my, v Česku, případně na Západě. V Rusku si toho vědomi nejsou.
O debaklu v Charkovské oblasti převážná většina ruské společnosti neví. Pro ruskou válku na Ukrajině platí zásadní pravidlo: Buď ruská armáda vítězí, nebo se o válce mlčí.
Oficiální místa neúspěch odbyla prohlášením, že „za účelem dosažení ohlášených cílů zvláštní vojenské operace osvobozování Donbasu bylo přijato rozhodnutí o přeskupení ruských vojsk v okolí Balakliji a Izjumu, aby mohla být posílena vojska v oblasti Doněcku“.
Ruská propaganda zároveň přidala dodatečné vysvětlení: Ruská armáda čelila tlaku Severoatlantické aliance. Proti Rusům bojují alianční vojáci převlečení za ukrajinské bojovníky.
Stejně vždycky vyhrajeme
Případně se objevují připodobnění k událostem z minulosti. Ruští propagandisté vzpomínají Brusilovovu ofenzívu z léta 1916, které předcházel významný ústup ruské armády na východní frontě. Anebo krvavý neúspěch na charkovském bojišti Rudé armády během druhé světové války, který posléze skončil vítězstvím SSSR.
Na sociálních sítích se sice objevuje kritika ruské armády ze strany různých blogerů i vojenských expertů. Je to ale kritika pro fajnšmekry. Pro lidi, kteří se o válku opravdu zajímají. Takových je v Rusku menšina.
Tato menšina byla nespokojena s březnovým stažením ruských jednotek od Kyjeva a z Černihivské oblasti, i s potopením vlajkové lodi Černomořské flotily křižníku Moskva. Na společenské náladě v zemi se to nijak neodrazilo.
V Rusku neexistuje žádná veřejná diskuze o válce, jejím vývoji nebo o její cílech. V zemi nepůsobí žádná vlivná hnutí, která by požadovala na frontě přitvrdit nebo naopak boje zastavit.
Plané naděje
Válka není v Rusku politické téma. Je to téma jednosměrně ideologické, potažmo propagandistické. Přičemž je řízené ze shora.
Po ruském debaklu na charkovském bojišti česká média začala hledat trhliny v ruské propagandě. S nadějí se očekávalo, že ruská armáda začne prchat a zastaví se až na Uralu. S nadějí se vyhlíží příznaky začátku konce celého Putinova režimu.
Ruské jednotky se vzdávají u Chersonu. Krymský most zavřou, aby muži nemohli opustit poloostrov a pěkně narukovali do armády. Propagandista Solovjov vyzval k popravám ruských důstojníků. Putinovo okolí začíná chlastat. Na samotného ruského vůdce byl spáchán atentát.
Třeba nakonec ani ty svetry nebudou potřeba.
Jsou to plané naděje. A z větší části fejky. Bohužel.
Rusy už válka moc nezajímá
Málo kdo tuší, co se opravdu odehrává v Putinově okolí. Jak sám pán Kremlu vnímá skutečnost, že jeho tzv. denacifikace Ukrajiny zařadila zpátečku. Jeho propaganda však Rusy neúnavně krmí přesvědčením, že Rusko zvítězí.
Deziluze z války proto v ruské společnosti nepanuje. Stejně tak ani nadšení. Tu válku, kterou Rusko tam někde daleko vede proti Ukrajině, už Rusové vnímají jako všednodenní událost.
Jak ukazuje průzkum nezávislé sociologické agentury Levada Centr, pokud v březnu považovalo tzv. zvláštní vojenskou operaci proti Ukrajině za nejdůležitější událost měsíce 75 procent respondentů, v červenci takový význam válečné operaci dávalo pouze 32 procent Rusů.
Ruského konzervativního vojenského experta Vladislava Šurygina jsem se do své připravované knihy o Rusku zeptal, proč se Rusové tak sžili s válkou.
„Je to jako s pandemií covidu. Někdo měl koronavirus s těžkým průběhem, někdo s lehkým. Náš organismus si ale nakonec na viry zvykl a ví jak na ně reagovat. Má už přirozenou imunitu. Ruská společnost si vypěstovala přirozenou imunitu vůči válce.
Je to vidět i na aktuálním konfliktu. Během prvního měsíce ukrajinské války byla většina ruské společnosti v šoku. Dokonce i ti, kteří všechno plně podporovali a chápali. Panoval strach, že se operace nepovede. Vznikla hrozná obava o vlastní stát. Všichni chápali, že prohraná válka znamená krach státnosti. Pak se ruská společnost s válkou sžila, imunita začala fungovat,“ vysvětluje Šurygin.
