Putinovy „zázračné“ zbraně: Místo Terminátorů fiaska a hrozby, které svět neviděl

Vladimir Putin před ukrajinskou protiofenzivou tvrdil, že Rusko je se svými superzbraněmi mnoho let před Západem. Jaká je skutečnost? Nesvědčí poslední selhání jeho armády spíš o tom, že doopravdy žádným zázračným arzenálem nedisponuje? Kapitán František Krejčíř z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, co jsou zač všechny ty opěvované zbraně, které Kreml tak rád spojuje se soudným dnem.

Putin na nedávném fóru Armija 2022 řekl: Mnohé slibné prototypy ruských zbraní jsou roky a desetiletí před těmi zahraničními. Mluvil pravdu, nebo blufoval?
Je potřeba říct, že Putin své extrémně supermoderní zbraně soudného dne zmiňuje každý rok. A to už dlouhou dobu. Rád opakuje především jakousi svatou pětici: mezikontinentální raketu Sarmat, hypersonické střely Kinžál, hypersonický kluzák Avangard, tank Armata a autonomní torpédo Poseidon. Je pochopitelně celá řada dalších zbraní, o nichž se též mluví. Některé z nich prý mají speciální schopnosti. Mohou lépe překonávat protiraketovou obranu, efektivněji zasahovat taktické cíle. Jen si nemůžeme být jisti tím, zda všechno, co Putin tvrdí, je vážně pravda. Jedna věc je, že o něčem mluví. Druhá, že uváděné schopnosti mohou být jen zbožným přáním. Nebo že se daný zbraňový systém vůbec nedostane do výzbroje.

Buďme konkrétnější.
Začněme třeba čtyřiadvacetimetrovým torpédem soudného dne Poseidon, které má disponovat obrovsky ničivou silou. Údajně ho řídí umělá inteligence, takže je to vlastně autonomní ponorka. Prý je díky svému originálnímu pohonu velmi obtížně detekovatelný, oceánem se může nenápadně dostat kamkoliv na vzdálenost 10 tisíc kilometrů. Svojí termonukleární bojovou hlavicí umí vyvolat gigantickou radioaktivní tsunami, která během pár minut zvládne zlikvidovat pobřežní velká města i infrastrukturu vzdálenou kilometry od moře. Děsivé, že? Vodní nosiče jsou samozřejmě zajímavé – oceán je obrovský, hledat v něm něco je nesnadné; proto se do rozvoje podvodních dronů vkládají obrovské prostředky. Ale… Co všechno je ohledně Poseidona pravda a co jen propaganda? To lze jen tipovat.

Co druhá ruská zbraň ze svaté pětice – tank T-14 Armata?
Tento tank je vybaven několika pokročilými systémy pasivní i aktivní ochrany před kumulativními i podkaliberními střelami, měl by vynikat též nejvýkonnějším tankovým kanónem na světě. Kvůli němu probíhá v Evropě několik velkých výzkumných projektů, které mají za cíl proti těmto domněle existujícím technologiím najít protiopatření. Rusové tvrdí, že je Armata do armády zaváděna už od roku 2014.

A je?
Zatím se zdá, že továrnu, která měla zajišťovat sériovou výrobu, jaksi nikdo nepostavil. Možná se peníze na její zhotovení ukradly, možná prostě nejsou; kdo ví. Na Putinových vojenských přehlídkách se každopádně už pět šest let dokola objevuje několik stejných prototypů. Zavádění do výzbroje je tedy zjevně stále v nedohlednu. Na dálku lze jen spekulovat – třeba s tím Rusové mají nějaké konstrukční problémy, třeba je na vině cena; vždyť jeden tenhle tank přijde na 3,7 milionu dolarů.

Takže je to zatím hrozba spíš na papíře?
Je to jako s tím Poseidonem – na dálku to těžko posoudíme. Pravdou je, že Ruská federace dává do svého zbrojního průmyslu tak obrovské částky, že bychom za to očekávali opravdu velký výkon. Zatím ovšem – alespoň co se týče Armaty – nevidíme žádný výsledek.

Je to podobné i u opěvovaných mezikontinentálních raket Sarmat?
Sarmat je pokračováním dřívějších mezikontinentálních balistických raket, které jsou schopné nést až deset tun nákladu, tedy několik jaderných hlavic. V podstatě jde o přímého následovníka velmi podobné rakety SS-18 Satan, rovněž s mezikontinentálním dosahem. Rusové tuhle raketu po dvaceti letech pouze vylepšili. Je to jen pravidelný upgrade jednoho typu.

Takže žádná ultranovinka, jak tvrdí ruská propaganda.
Ruská moc dává do výzkumu balistických raket velké peníze už přes 70 let. Technologické základy kdysi ukradli nacistům, od té doby je neustále vylepšují. V případě Sarmatu tedy sice prodloužili dolet a výkon, pořád je to ale v zásadě dvousettunová raketa, která může kamkoliv včetně oběžné dráhy donést desetitunový náklad. Ve výsledku je stejně nejdůležitější to, co se na tento nosič přidělá.

František Krejčíř (40)

Hodnost: kapitán
Expert z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany.
Působí na Katedře zbraní a munice.

Co to může být?
Třeba další položka ze svaté pětice – Avangard. Podle Putina jde o střelu, která letí až sedmadvacetkrát rychleji než zvuk. Vládce Kremlu ji popsal jako technologický průlom srovnatelný se sovětským vypuštěním prvního satelitu z roku 1957. Avangard je hypersonický kluzák schopný manévrovat, což je velmi nebezpečné. Pokud balistická střela nese obyčejné jaderné hlavice, lze prostor jejich dopadu na základě trajektorie letu dopočítat. V případě spojení Sarmatu a Avangardu se to nedá – zbraň dokáže v atmosféře měnit směr a při tom vypouštět několik samostatných návratových těles. Zkáza tak může být šířena ve větším prostoru, neznámými směry. Ale upřímně: Ani tohle není nic převratně nového – prvním podobným významným projektem byly americké raketoplány, které rovněž klouzaly atmosférou a brzdily z první kosmické rychlosti. A pak, zase ta stejná připomínka: Existuje Avangard vůbec?

Co myslíte vy?
Já ještě neviděl, jak by měl vypadat. Na veřejnost se dostaly jen nicneříkající obrázky. To je málo.

Z Putinovy svaté pětice zbývají hypersonické střely Kinžál. I u nich máte pochybnosti?
U Kinžálu se mluví o tom, jaký je to slavný výdobytek. Přitom je to jenom raketa Iskander přidělaná na stíhačku. V zadní části rakety je navíc přechodový kužel s aerodynamickými plochami, které při výstřelu odpadnou – a máme znovu standardní, taktickou raketu Iskander, s dostřelem 500 kilometrů. Zajímavé na tom je, že za nosiče slouží nadzvukové letouny. A pokud je Kinžál vypouštěn z MiGu-31, tak tenhle mimořádný letoun dokáže raketě už při startu udělit rychlost Mach 2,8. Jelikož ji odpaluje ve dvacetikilometrové výšce, tak má raketa rázem dostřel 1500 kilometrů místo běžných 500 kilometrů. Navíc díky tomuto způsobu vypuštění je možné, že funkce motoru byla optimalizována.

Jak?
Například prodloužením doby funkce motoru, čímž by se zvýšila možnost manévrování ve vysokých vrstvách atmosféry. Má to své výhody. Jen jde o to, co chcete překonávat. Ukrajinskou protivzdušnou obranu vojsk? Pak Kinžálu není třeba, proti ní mohou být efektivní i daleko levnější či starší střely. Spíš to tedy vypadá, že když představitelé ruské moci Kinžál zmiňují, chtějí hlavně udělat dojem.

Putin v poslední době nechválil jen zmíněnou svatou pětici, velebil i údajný nový systém protiraketové obrany S-500. Může jít o něco převratného?
Zase jde o rozvinutí stávajícího modelu. V případě S-500 si nemyslím, že by se Rusové jen díky němu měli dostat o mnoho kroků před své nepřátele. A také – rozhodně nemám za to, že by ho už měli k dispozici.

Putin tvrdil, že už jej jednotky dostávají.
Hm, dostávají… To znamená, že jej v boji nebudou schopni používat ještě několik let.

Na zmíněném fóru Armija 2022 obdivoval kdeco, i nový model samopalu Kalašnikov PPK-20, který prý nenajde konkurenci ještě dvacet let. Tomu se dá věřit?
Zeptal-li byste se obecně, zda jsou ruské zbraně supermoderní a jestli v něčem překonávají ty západní, odpověděl bych určitě „ne“. A konkrétně v případě ručních zbraní? Je nesmysl, že by Rusové mohli někoho překonat o dvacet let. To by pan Putin musel vědět, jakými technologiemi budou za tuto dobu západní země oplývat. Vzhledem k jeho známým technologickým „dovednostem“, kvůli nimž příliš nepoužívá ani počítač, bych byl k takové možnosti skeptický. Podle mého je pro Putina slovo „technologie“ zázračná skříňka, z níž co chvíli něco vyndá, aniž by měl reálnou představu, o čem vůbec mluví.

Ani v případě toho kalašnikova?
Je to pouze samopal, na bojišti nepodstatná zbraň. Co se týče základní zbraně jednotlivce - útočné pušky, tak ta prochází pomalou evolucí. Zde je pravda, že NATO zrovna v této oblasti příliš překotně neinovovalo. To se ale mění, na obzoru jsou nové typy se sníženou hmotností a zmenšeným objemem munice, případně zvýšenou přesností a lepším účinkem střelby. Chválit samostatný samopal či pušku je z mého pohledu komické, zde není zas tak co vymýšlet. Důležitá by mohla být inovace spíš u systému řízení palby, zaměřovače, munice, tedy schopnosti zasahovat cíle na větší vzdálenosti. Ale o tom Putin nemluvil.

Člověku to nedá – když ho slyšíme mluvit o zázračných zbraních, na mysl přicházejí podobná slova Adolfa Hitlera z konce druhé světové války. Je tohle srovnání na místě?
Paralela je v tom, jak Putin mluví ke svému obyvatelstvu. Snaží se udržet Rusy v tom, aby byli i nadále válečně naladěni. Aby měli za to, že jejich technologicky vyspělé armády se ostatní bojí. Tady ale – obávám se – případnost srovnávání končí. Hitler přece svá slova pronášel ve chvíli neodvratného zániku nacistické říše ve světové válce. A v téhle fázi se současné Rusko – navzdory poslední ukrajinské protiofenzivě – ještě rozhodně nenalézá...

Jenže marná sláva – chvástavé řeči o ruských superzbraních působí kolikrát až komicky. Ať jde o hi-tech tank, kterého má Rusko ve výsledku jen osm kusů, o údajného Terminátora představujícího vrchol světové robotiky, jímž byl ve skutečnosti člověk oblečený do blikajícího kostýmu, nebo o robopsa nesoucího protitankovou střelu, z něhož se vyloupl maskovaný čínský výrobek z Aliexpressu.
Nechci říkat, jestli jsou ruské moderní zbraně komické, nebo ne; je to typ od typu. Musíme si však uvědomit jedno: Všechny v sobě mají spoustu elektroniky, pokročilá čidla, čipy. A většina z toho se dovážela ze Západu. Rusové možná mohou mít nějaké ty náhradní díly z Číny, jenže konkrétní čidla nezískají nikde jinde než u původního zdroje. Proto je podle mého vyloučeno, že by nyní dokázali jakkoli počty svých superzbraní zvyšovat. Třeba těch střel Kinžál mají prý padesát. I raket Iskander vyrobili nanejvýš dva tisíce. S každým vystřeleným Iskanderem/Kinžálem přichází o životně důležitou munici.

Dál ji nebudou schopni vyrábět.
Opakuji: Údajné „zázračné“ zbraňové systémy rozhodně nestojí na ruských technologiích. I proto je tak důležité, aby sankce fungovaly se vší důsledností. Určité sankce byly zavedeny už v roce 2014, součástky k výrobě zbraní však do Ruska neustále proudily přes prostředníky. To by bylo dobré pohlídat.

Už loni Putin tvrdil, že Rusko ke své obraně vyvíjí nové jaderné zbraně. Co si pod tím máme představit?
Těžko říct, třeba tím myslel Poseidon. Zbraní soudného dne může být případně i raketa na jaderný pohon, nic takového se však pravděpodobně v současné době nevyvíjí. A pokud přece jen ano, dost možná si to můžeme spojit se tři roky starou havárií v Archangelské oblasti, o níž se dost psalo... Jisté je, že Rusko se snaží vyvíjet nové jaderné zbraně neustále. Vždy, když je nějaká zavedena, armáda se podle toho přezbrojí. Jaderné střely nelze po desetiletí jen tak uchovávat někde ve skladu jako tanky a děla, tak to nefunguje, protože časem se snižuje jejich spolehlivost a bezpečnost, což je u tohoto typu zbraní to nejdůležitější. Musí se obměňovat. I proto mají Rusové třeba jaderné ponorkové střely prakticky nové, typ Bulava zaváděli relativně nedávno. A v rámci pozemních jaderných zbraní se například mobilní, padesátitunové střely momentálně označené Yars každých deset až patnáct let modernizují. Moskva tak od sovětského impéria disponuje už třetí generací.

Z toho mi vyplývá – nestřílející robopes a člověk ve směšném kostýmu humanoida je jedna věc, funkční jaderný arzenál druhá. Podceňovat ruské zbraně se navzdory všemu jmenovanému nemusí vyplatit.
To každopádně. Pořád platí, že Rusko má nejvíce jaderných hlavic na světě. V jaderném zbrojení navíc nastal jeden velký problém. Když byl svět bipolární, Sověti se s Američany vždy nějak dohodli. Rozpadem bipolárního světa jejich smlouvy pozbyly smyslu, už je ani neprodlužují, protože by to stejně nezahrnovalo další jaderné mocnosti Čínu, Indii apod. Pro světovou bezpečnost to není dobře. Dostat k jednomu stolu všechny velké hráče, aby se dohodli na omezení jaderných zbraní, teď prostě nejde.

Nežijeme tedy v o moc bezpečnějším světě, než jaký byl kolem nás třeba v 80. letech.
To se hrozně těžko srovnává. Počet jaderných zbraní se sice od studené války určitě nezvětšil, ale zase jimi vyhrožuje i maličká KLDR. Jakkoli ji osobně považuji za poněkud bezzubého teroristu – nemyslím, že by měla k dispozici dostatečně spolehlivý nosič... Technologie jdou každopádně pořád dál. A bez smluv mezi všemi držiteli jaderných zbraní to představuje velké riziko. Tím spíš, když si to zařadíte do kontextu. Jen si večer zapněte televizní zprávy. Hned uvidíte, co je člověk schopen udělat druhému člověku.

Tagy: