Aspoň, že se navzájem zahřejeme...
Aspoň, že se navzájem zahřejeme...
Barevnost podzimu už se překlápí do šedivé mrtvolnosti zimy. Vždycky se na podzim těším a říkám si: Sakra, proč se každý rok zdá toto roční období tak nekonečné? Pak je podzim v plném proudu a já slyším sama sebe mezi drkotajícími zuby procedit: Aha…
Barevnost podzimu už se překlápí do šedivé mrtvolnosti zimy. Vždycky se na podzim těším a říkám si: Sakra, proč se každý rok zdá toto roční období tak nekonečné? Pak je podzim v plném proudu a já slyším sama sebe mezi drkotajícími zuby procedit: Aha…
Brzká tma
Když jsem si plánovala den v práci před dvěma měsíci, bylo celkem jedno, jestli přijedu do kanclu v 10:00 a odjedu v 18:00. Proč? Protože když jsem přijela domů, bylo vždycky dost času, abych ze sebe oklepala nánosy korporátu, navlíkla tepláky a běžela se kochat se psy do sadu. A teď? Ráno musím vstávat o hodinu dřív, abych své psy měla vůbec možnost vidět za denního světla a vyvenčit je, aniž bych se musela bát, že nás ve tmě za vesnicí sejme divočák.
Večerní venčení
Psy pochopitelně po práci venčím taky, nicméně teď jen v místech obestoupených pouličními lampami. Po práci je to ale ještě fajn, i když je tma. Ale když doma konečně roztajete, pohodlně se uvelebíte na sedačce a víte, že máte všechno hotovo, přichází cca kolem 23. hodiny ten největší boj se sebou samým - přesvědčit sám sebe se znovu navléknout do deseti vrstev oblečení, znovu obléct i nohatou neohrabanou chrtici, při připínání třikrát minout kroužek obojku šíleného pitbulla a vyrazit do té nesnesitelné vlezlé podzimní zimy a mlhy pochodovat kolem baráku a přemlouvat psy, aby si to své odbyli co nejrychleji. Pejskaři, vy víte, o čem mluvím, že? Cítím s vámi všemi…
Venek vevnitř
Nicméně to, že je pod nulou, je pořád ta nejlepší varianta. Podzim je totiž zároveň plný dnů, kdy se nebrodíte zmrzlým bobky na louce, ale kdy na všechny ty bobky naprší a splynou se zemí a neupravené cesty jsou rozblácené tak, že se bojíte, abyste se psy nedopadli jako Atrey z Nekonečného příběhu se svým koněm. A když to máte konečně celí mokří za sebou (třikrát denně!), musíte ručníkem psy dostat do takového stavu, aby se znovu mohli válet na sedačce, aniž by z ní udělali pískoviště. Hank má ještě takový super zvyk, že se mokrý otírá o každou nábytkem nekrytou stěnu, takže už ty tak dost hnusné zdi jsou navíc celé zamatlané. A venek je zase o něco víc vevnitř.
Jaro a léto, myslíte na mě taky někdy? Zavoláte? Vrátíte se?
