Inflace nejvyšší za 30 let
Že Česká republika čelí třetí nejvyšší inflaci v Evropské unii, již dnes skoro nikoho nepřekvapí. Ceny u nás rostou tempem, které jsme takřka 30 let nezažili, reálné mzdy tuzemských zaměstnanců klesají. Vyšší inflace u nás než například v Německu má ale jeden nenápadný dopad, kterého si všimneme až ve chvíli, kdy k našim západním sousedům vyrazíme na nákupy.
Kupní síla koruny vůči euru se za poslední rok zvýšila asi o deset procent. Valnou část zařídila výrazně vyšší inflace v České republice v porovnání s eurozónou. Ačkoli to na první pohled vypadá jako logický nesmyl, pravý opak je pravdou. Takzvaný reálný kurs koruny vůči euru totiž právě díky rychlejšímu růstu cenové hladiny posiluje. Jak je to možné?
„Posilování či oslabování koruny jsme zvyklí posuzovat podle toho, jak se vyvíjí nominální kurs. Ten nám neřekne nic jiného, než kolik korun musíme zaplatit za jeden dolar, jedno euro, jednu libru, jednu chorvatskou kunu a tak dále. Skutečná kupní síla měny ale závisí na kursu reálném, u něhož vedle ceny koruny na devizovém trhu záleží také na tom, jak se vyvíjí cenové hladiny v porovnávaných zemích. Pokud je tedy míra inflace v Česku vyšší než například v Německu, koruna reálně sílí,“ vysvětlila pro CNN Prima NEWS Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické.
Záleží na cenách doma a venku
Zdánlivou záhadu si proto vysvětleme pomocí jednoduchého příkladu. Předpokládejme, že loni i letos euro stojí 25 korun. Dále předpokládejme, že nás běžný nákup v České republice v červnu 2021 vyšel na 2 500 korun, a identický soubor zboží jsme v Německu pořídili za 200 eur. Což v přepočtu činí rovných pět tisíc korun, tedy dvakrát více. „Abychom mohli pořídit jeden německý nákup, museli jsme vynaložit dva nákupy české. Neboli za stejný objem korun bychom v Německu koupili jen poloviční objem zboží než v České republice,“ dodala Hedija.
Během jednoho roku se ceny u nás zvýšily přibližně o 14 %, v Německu jen o sedm. „Na první pohled vidíme, že zboží na českém trhu zdražuje rychleji než na německém. Tím pádem se pro nás to německé stává dostupnější,“ vysvětlila dále ekonomka.
Podívejme se tedy, jak se změnily výdaje na nákupy v porovnávaných zemích. Co loni v Česku stálo 2,5 tisíce, je letos o 14 % dražší a stojí to 2 850 korun (2 500 × 1,14). Co loni v Německu stálo 200 eur, zdražilo o sedm procent a letos stojí 214 eur (200 × 1,07). Když německý nákup přepočítáme nominálním kursem 25 korun za euro, vyjde nám 5 350 korun. „Letos tím pádem už na pořízení jednoho německého nákupu nemusíme vynaložit dva nákupy české, ale jen 1,88 (5 350/2850, pozn. red.). Německé zboží tak v porovnání s českým zlevnilo, za jednu korunu letos pořídíme v Německu větší objem zboží,“ dodala Hedija.
Pomohl i nominální kurs
Na začátku jsme ale řekli, že kupní síla koruny se vůči euru zvýšila asi o desetinu, změna ze dvou českých nákupů za jeden německý na 1,88 českého za jeden německý však představuje zpevnění jen asi o šest procent. „Zbytek zařídilo posílení kursu nominálního. Před rokem stálo euro asi 25,40, nyní je to přibližně o 70 haléřů méně. Nominální kurs samozřejmě kupní sílu měny ovlivňuje, je to však jen jedna část. Tou druhou je právě tempo, jakým se mění ceny v porovnávaných zemích,“ vysvětlila Hedija.
Z uvedeného tedy nelze univerzálně vyvozovat závěr, že čím vyšší inflaci v Česku budeme mít, tím více kupní síla koruny poroste. „Z dlouhodobého hlediska se totiž nominální kursy přizpůsobují právě rozdílným mírám inflace. Jestliže máme inflaci o sedm procentních bodů vyšší než v eurozóně, existuje zde přirozený tlak na to, aby koruna vůči euru o sedm procent oslabila. Že se tak neděje, je důsledkem dalších faktorů, které nominální kurs ovlivňují. Jsou to zejména rozdíly v úrokových mírách v porovnávaných zemích, rizikovost zemí pro zahraniční investory, vývoj zahraničního obchodu, respektive platební bilance země, a v neposlední řadě také zásahy centrálních bank na devizovém trhu,“ uzavřela Hedija.
Koruna díky inflaci neposiluje poprvé
Právě v úrokových mírách panuje mezi Českou republikou a eurozónou propastný rozdíl. Zatímco základní úroková sazba České národní banky aktuálně činí 5,75 %, Evropská centrální banka má tu svou na nule, depozitní sazbu (určenou pro vklady bank u ECB) dokonce půl procenta v záporném teritoriu. Česká národní banka také od vypuknutí války na Ukrajině ve prospěch koruny již několikrát intervenovala, a bránila tak jejímu oslabování.
Česká koruna ale nezažívá tento druh reálného posilování poprvé. K naprosto stejnému jevu docházelo od počátku 90. let minulého století. Tehdy Česká národní banka zafixovala nominální kurs vůči americkému dolaru a německé marce. Tuzemská inflace ale několik let po sobě dosahovala dvouciferných hodnot, zatímco v Německu a USA se držela kolem dvou procent ročně. Výsledkem byl dramatický nárůst vnější kupní síly koruny, obrovský nárůst dovozů a rychle se zhoršující vnější rovnováha české ekonomiky. Neudržitelná situace vyústila v měnovou krizi v květnu 1997 a definitivní opuštění režimu fixního nominálního kursu.
