Nejtěžší momenty vládnutí královny Alžběty II.
Královna Alžběta II. se stala nejdéle vládnoucí panovnicí v historii britského impéria. Na trůně strávila více než 70 let. Bylo by téměř zázrakem, kdyby se jí za tu dobu vyhnuly události, které jí osobně přinesly bolest. Připomeňte si nejkritičtější okamžiky Jejího Veličenstva.
Jedno ze svých nejtěžších období Alžběta II. zažívala ještě před tím, než se stala královnou. A to v době, kdy ji na její roli systematicky připravoval její otec, král Jiří VI. Z druhé světové války totiž vyšel s podlomeným zdravím a navíc jako silný kuřák brzy vyslechl drtivou diagnózu: rakovina plic. Nepomohla ani operace v září 1951, při níž mu byla odstraněna levá plíce. Zemřel o necelý půlrok později, 6. února 1952, ve věku pouhých 56 let. A ve stejný den se panovnicí britského impéria stala Alžběta II.
Suezská krize 1956
Uplynuly jen čtyři roky a několik měsíců a Alžběta II. čelila první těžší zkoušce v roli královny. To když se Velká Británie vojensky angažovala v takzvané suezské krizi. Konflikt se týkal kontroly nad strategicky důležitým Suezským průplavem. Bezprostřední příčinou bylo znárodnění průplavu tehdejším egyptským prezidentem Gamálem Násirem. Ve společnosti, která průplav spravovala, měli do té doby podíly především francouzští a britští investoři.
Napětí stoupalo a schylovalo se k ozbrojené akci. Jenže Velká Británie a Francie se po boku Izraele, který zde sledoval především geopolitické zájmy, ocitly samy. Z vojenského řešení se stáhly i Spojené státy a podporu nemělo ani u obyvatel Velké Británie. Ta nakonec do konfliktu vstoupila. Tehdejší předseda britské vlády Anthony Eden čelil kritice, královna Alžběta II. jej však podpořila. Vzápětí se proti ní zvedla vlna nevole a veřejně ji kritizoval dokonce i Lord Altrincham. Podle něj byla královna „mimo“ a nebyla schopna vnímat politickou situaci. Británie se nakonec ze Suezu stáhla a konec krize vedl k Edenově rezignaci v lednu 1957.
První pláč na veřejnosti kvůli mrtvým dětem
Bylo 21. října 1966. Kolem čtvrt na deset ráno se na velšské městečko Aberfan severně od Cardiffu řítí lavina 150 tisíc tun zeminy, bahna a důlního odpadu. Zavalila základní školu Pantglas a několik farmářských budov a obytných domů. Ze školy se nevrátilo 116 dětí a pět učitelů. Dalších 23 lidí nalezlo smrt v ostatních budovách.
Celonárodní tragédie se dotkla i Alžběty. Ta řadu dní odmítala jet se na místo katastrofy podívat, a tak dorazil pouze její manžel princ Philip. Sama královna do Aberfanu přijela až osm dní po tragédii, aby mimo jiné promluvila s pozůstalými. Bylo to snad také poprvé, co Alžběta plakala na veřejnosti. Královna v roce 2002 podle některých zdrojů uvedla, že rozhodnutí nejet do Aberfanu okamžitě, ale až s několikadenním zpožděním, lituje vůbec nejvíce za dobu své vlády.
To nejhorší na celém neštěstí ale bylo, že se mu nejspíše dalo zabránit. Okolní doly na černé uhlí patřily společnosti National Coal Board, na kterou se už tři roky před tragédií obraceli různí důlní odborníci s obavami, že výsypky nejsou stabilní, a že si společnost neuvědomuje nebezpečí, pokud by dorazily četné deště nebo po tuhé zimě přišlo prudké oteplení. V lednu 1965 dokonce vznikla petice matek dětí, které do místní školy chodily. Vše bylo marné.
1992 není rokem, na který se budu ohlížet s potěšením
Před 30 lety si královna Alžběta II. prožila svůj „annus horribilis“. Tak se označuje rok, který byl doslova hrozný. Rok 1992 byl opravdu hrozný pro celou královskou rodinu. Navíc šlo o rok, v němž si Alžběta připomínala 40. výročí svého usednutí na britský trůn. „Rok 1992 není rokem, na který se budu ohlížet s nezředěným potěšením. Slovy jednoho z mých sympatičtějších korespondentů se ukázalo, že je to ‚annus horribilis‘,“ pronesla Alžběta ve svém projevu u příležitosti 40 let na trůně.
A není divu. Nejprve Alžbětin syn Andrew oznámil svůj záměr odejít od své manželky Sarah Fergusonové. Bulvár byl brzy plný fotografií jejího nového přítele, jak jí olizuje nohy. Pak jediná Alžbětina dcera princezna Anna odešla od svého manžela téměř po 20 letech trvání svazku. Na veřejnost také začaly unikat první zprávy o tom, že mezi Charlesem (nynějším králem Karlem III.) a Dianou to neklape. Diana následně otevřeně potvrdila, že je v manželství nešťastná, má potíže se stravováním a myslí na sebevraždu.
Smrt princezny Diany
Jenže právě princezna Diana svou zpovědí o manželství s následníkem trůnu krizi stupňovala, ale i rozšiřovala. Když nakonec Diana a Charles šli od sebe, zdálo se, že královská rodina je z nejhoršího venku. Pak ale přišla zpráva o smrti Lady Diany při autonehodě v Paříži koncem srpna 1997. Rázem se rozjely konspirační teorie, že za jejím skonem stojí právě britská královská rodina.
Věci nepomohlo ani dlouhé mlčení, které přicházelo z Buckinghamského paláce. Veřejnost Alžbětě II. zazlívala, že nedává najevo lítost nad celou událostí. Dalo by se říci, že se do určité míry zopakovala Alžbětina rezervovanost jako při velšské tragédii v roce 1966. Teprve když 5. září 1997 královna Dianu uctila svým projevem, situace se uklidnila.
Annus horribilis II.
Druhý „hrozný rok“ se zopakoval téměř 30 let po tom prvním. Královna Alžběta musela v roce 2021 ustát další dvě srdcervoucí krize. Tou první bylo vystoupení vnuka Harryho a jeho manželky Meghan v talkshow americké moderátorky Oprah Winfreyové. V rozhovoru padla i obvinění, že britská královská rodina je rasistická, nebo zazněla informace, že princ Harry se jako člen královské rodiny cítil vždy v pasti.
Královna Alžběta II. pózuje se svým manželem princem Philipem (1958). Zdroj: Getty Images
Krátce po odvysílání skandálního rozhovoru ale Alžbětu zasáhla mnohem silnější rána. Dne 9. dubna 2021 zemřela její celoživotní láska, princ Philip, vévoda z Edinburghu. Bez dvou měsíců mu bylo sto let. V manželství spolu strávili téměř 74 let. Od Philipovy smrti se výrazně zhoršovalo i zdraví samotné královny. Politolog a komentátor Alexander Tomský dokonce ve vysílání CNN Prima NEWS vyslovil přesvědčení, že Alžběta II. zemřela „na vdovství“.
