Výhružky novinářce
Strhující, kontroverzní a zčásti i úsměvný příběh přichystal život pro těhotnou novozélandskou novinářku Charlotte Bellisovou, které její rodná země kvůli přeplněným karanténním centrům nepovolila vstup na své území. Reportérka, která působila v Afghánistánu, proto musela poprosit o pomoc Tálibán.
„Když Tálibán vám – těhotné a neprovdané ženě – nabídne bezpečné útočiště, tak už opravdu víte, že se to všechno pořádně zpackalo,“ popsala Bellisová ve sloupku v listu The New Zealand Herald, který byl publikován v sobotu.
Novinářka se v textu pozastavila nad „brutální ironií“ osudu, jelikož to kdysi byla ona, kdo zpovídal příslušníky Tálibánu v souvislosti s potlačováním ženských práv, a najednou pokládá stejnou otázku své vlastní novozélandské vládě.
Afghánci v zoufalství prodávají vlastní ledviny. Z chudoby jim to ale nepomůže
Řada Afghánců se po loňském tálibánském převratu ocitla v bludném kruhu chudoby. Někteří pro přežití prodávají vlastní děti, jiní se rozhodli vzdát ledviny. Počet transplantací tohoto orgánu v zemi se rekordně zvýšil. Lidé dostanou za ledvinu v přepočtu někdy až 85 tisíc korun, pomůže jim to ale jen krátkodobě.
Bellisová pro katarskou stanici Al-Džazíra v Afghánistánu loni informovala o odchodu amerických vojsk. Když se ale vrátila zpět do Dauhá, zjistila, že neplánovaně otěhotněla, a to byl problém. „V Kataru je nezákonné být těhotná a neprovdaná. Jim, můj partner a fotograf pro The New York Times, byl v Kábulu a nemohl se odtamtud dostat,“ popsala začátek neuvěřitelného příběhu.
Z Kataru tedy musela pryč. Opakovaně se pokoušela dostat domů na Nový Zéland, úřady jí ale brzký návrat zamítly, jelikož se potýkají s přetlakem v karanténních centrech, kam musí jít každý občan po návratu ze zahraničí. Nakonec tedy se svým partnerem odletěla do jeho rodné Belgie. Ani tam ale Bellisová jako cizinka nemohla zůstat příliš dlouho. Jediné další místo, kde měla povolení k pobytu, byl Afghánistán a Tálibán novinářku přijal překvapivě s otevřenou náručí.
Bellisova ve své zpovědi píše o paradoxu, kdy se jí ujalo radikální hnutí, které obyčejně ženám nedovoluje ani řídit auto. Novinářka měla kontaktovat některé z významnějších představitelů Tálibánu, kteří jí poradili, jak se v zemi pohybovat. „Prostě říkej lidem, že jsi vdaná. A kdyby byly potíže, zavolej nám. Neměj strach,“ řekli členové Tálibánu novinářce. Celý příběh je o to bizarnější, že radikální hnutí obvykle proti novinářům brojí. Od loňského převratu v Kábulu měli radikálové několik žurnalistů zavraždit.
Nabídka azylu?
Novinářka tvrdí, že novozélandským úřadům zaslala už 59 dokumentů, ty jí ale v žádosti návratu zatím nevyhověly. Bellisová, která by měla porodit v květnu, se obává, že pokud zůstane v Afghánistánu, může to pro ni znamenat rozsudek smrti. Ne však kvůli bezpečnostní situaci v zemi, nýbrž z důvodu špatné porodní péče.
Poté, co o své tíživé situaci hovořila přímo s některými novozélandskými právníky a politiky, to ale vypadá, že by se její případ mohl začít hýbat správným směrem. Web Stuff dokonce informoval, že jedna nejmenovaná země už Bellisové nabídla azyl.
