starosta Buči Anatolij Fedoruk Zdroj: CNN Prima NEWS
Je starostou města, které se stalo symbolem barbarské války vedené Ruskem proti Ukrajině. Anatolij Fedoruk stojí v čele Buči, kde ruské jednotky doslova zmasakrovaly stovky nevinných lidí. Po jejich odchodu místní odkrývali masové hroby, mrtvoly obyvatel města ležely v ulicích.
Starosta města Buči, které se jen zvolna vyrovnává s tragédií ohromných rozměrů, navštívil Česko, aby popsal hrůzy napáchané ruskými vojsky a jednal o možnostech pomoci Ukrajině.
Můžete popsat aktuální situaci ve městě? Stále u vás umírají lidé v důsledku války?
Buča leží pár desítek kilometrů od Kyjeva, frontová linie je od nás už v tuto chvíli naštěstí hodně vzdálená. Ale bohužel to neznamená, že se můžeme cítit bezpečně. Po ruských jednotkách zůstalo ve městě i jeho okolí velké množství min, tak jako prakticky všude, kde se Rusové objevili. Lidí, kteří je umějí zneškodnit, je málo. Stále tak dochází k explozím, při nichž jsou lidé zraněni, nebo dokonce umírají. Rusové také neustále útočí raketami i ve vnitrozemí, cílí především na infrastrukturu, na vodárny, na rozvodny elektrické energie. Tam jsou přitom lidé, kteří se je snaží udržovat v chodu nebo opravovat. Ti bohužel patří mezi nejčastější oběti.
Můžeme se teď vrátit v čase? Kdy jste se poprvé dozvěděl o masovém zabíjení ve vašem městě?
Zprávy o vraždách obyvatel přicházely postupně z různých částí Buči, ale v podstatě nebylo možné si je ověřit. V okupovaném městě bylo velmi nebezpečné se pohybovat, museli jsme se ukrývat. Teprve, když Rusové odešli, postupně jsme objevovali tu hrůzu. Nikdy nezapomenu na to, když jsem viděl lidi doslova popravené na Jabloňské nebo Nádražní ulici. Na některých tělech byly zjevné známky mučení. To nelze pochopit.
Běsnění tanku v Mariupolu či hromada šrotu v Buči. Ikonické snímky ruské invaze
Od vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu uběhlo více než sedm měsíců. Novináři, vojáci i civilisté od té doby pořídili nespočet fotografií. Redakce CNN Prima NEWS vybrala několik snímků, které krvavou válku ilustrují.
Jak se s tou tragédií lidé srovnávají po více než půl roce? Jak jim může pomoci samospráva?
Ve městě působí psychologové a psychoteraupeti, kteří jsou placení ze státních prostředků, ale i z peněz nadací včetně těch zahraničních. Jsme za pomoc velmi vděční. V prvních týdnech a měsících bylo patrné, že lidé o hrůzách, které prožili, nechtěli mluvit. Uzavřeli se do sebe. Teď je úkolem odborníků, aby jim pomohli otřesné zážitky zpracovat a začít o nich mluvit. Je to důležité i pro dokumentaci všech zločinů, které Rusové napáchali. Chceme, aby byli dopadeni, souzeni a potrestáni za zvěrstva, která napáchali. Zlo musí být potrestáno, jinak se bude opakovat.
Věříte ve vítězství Ukrajiny?
Ano, bez jakýchkoli pochyb. Zvítězíme. Rusové se vrátí, odkud přišli.
Jsou ale i Ukrajinci, kteří se přidali na stranu Rusů na okupovaných územích. Jak se lidé z míst, kde Rusové napáchali tolik utrpení jako u vás, dívají právě na tyto spoluobčany?
To nejsou praví Ukrajinci. To nejsou vlastenci. Nikdo se zdravým rozumem nemůže dobrovolně spolupracovat s okupanty a pomáhat nastolovat tzv. ruský mír.
V Česku je mnoho lidí, kteří Ukrajině a Ukrajincům pomáhají. Je tu ale také množství lidí, kteří říkají: „To není náš problém, to není naše válka, netahejte nás do toho. Ať se uprchlíci vrátí odkud přišli, nechceme je živit, sami máme málo.“ Co byste jim vzkázal?
Do 24. února jsme byli v podstatě v podobné situaci. Na Ukrajině se sice bojovalo, ale bylo to v Luhansku, v Doněcku, tisíc kilometrů od nás. Podporovali jsme naše vojáky, ale bezprostředně se nás to nedotýkalo. Jenže teď je to jiné, válka není na východě Ukrajiny. Válka je v Evropě. A pokud my nezastavíme Rusy na naší hranici, můžou přijít až do Prahy. O tom jsem přesvědčený. Oni by to rádi zopakovali.
