Nový faktor strachu v Rusku: Válka spustila vlnu čistek a sebevražd, Putin se obrací proti svým
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Smrt úředníků v Rusku vyvolává otázky: Jde o náhodu, nebo o systém?
Putinova čistka: Kdo je další na řadě? Loajalita nestačí k přežití.
Korupce jako záminka? Skutečným cílem je kontrola a strach elit.
Vzestup „trenchokratů“: Nová generace loajálních, ale méně kvalifikovaných.
Hrozí kolaps? Ztráta odborníků může ohrozit fungování státu.
Budoucnost nejistá: Putin nemá zpátečku, elity se bojí.
V Rusku došlo v poslední době k podezřelým úmrtím podnikatelů, úředníků a členů elity. Objevují se tak spekulace, že ruský prezident Vladimir Putin provádí čistku ve své administrativě a zároveň se ukazuje, že loajalita už k přežití nestačí. Velkou roli v Putinově systému hraje strach. Nikdo totiž neví, kdo bude další na řadě. Dění shrnuje analýza webu Foreign Affairs.
Ve 20. letech 20. století byl bolševický ekonomický teoretik a miláček komunistické strany Nikolaj Bucharin jedním z nejbližších Stalinových spojenců. Jakmile si však Stalin upevnil moc, Bucharin zjistil, že není o nic méně zranitelný vůči diktátorově hněvu než kdokoli jiný. V roce 1937 byl obviněn ze spiknutí a následující rok popraven. Mezi dnešními elitami v Rusku se opakuje něco podobného, uvádí analýza webu Foreign Affairs.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Putin a Si Ťin-pching klábosili o nesmrtelnosti. Podle vědců to není úplně mimo
Bylo 7. července, když se ministr dopravy Roman Starovoit několik hodin po odvolání ruským prezidentem Vladimirem Putinem zastřelil. O několik dní dříve vypadl z okna bytového domu viceprezident ropné přepravní společnosti Transneft Andrej Badalov. Badalov byl jen posledním z řady vysokých úředníků v ropném a plynárenském sektoru, kteří byli od začátku Putinovy „speciální vojenské operace“ na Ukrajině v roce 2022 propuštěni nebo zemřeli za záhadných okolností. Podle nezávislého ruského deníku Novaja Gazeta došlo od února 2022 k 56 úmrtím úspěšných podnikatelů a úředníků za podivných okolností. Mnozí z nich vypadli z oken. Stále více lidí, kteří loajálně sloužili Putinovu systému, je pronásledováno, hlavně z důvodu korupce.
V roce 2024 bylo ministerstvo obrany zasaženo rozsáhlým potíráním korupce. V květnu téhož roku byl Sergej Šojgu, dlouholetý ministr obrany známý svou blízkostí k Putinovi, odvolán a jmenován do převážně ceremoniální funkce předsedy Bezpečnostní rady. Jeho zástupce Timur Ivanov měl méně štěstí: byl zatčen a v červenci odsouzen k 13 letům vězení – což je jeden z nejdelších trestů pro současného nebo bývalého vysokého ruského úředníka od konce studené války. Od té doby došlo k mnoha dalším zatčením, zejména regionálních funkcionářů na různých úrovních. Zdá se tak, že se Putinův režim obrací proti vlastním lidem a začíná je nahrazovat novou generací loajalistů, jejichž hlavní kvalifikací je zjevná věrnost vůdci a někdy i účast ve válce. Po více než třech a půl letech války a rostoucích ekonomických problémech ale není Putinovým cílem bojovat proti korupci. Jeho cílem je vyhnout se vnitřním hrozbám. A k tomu potřebuje proměnit elity ve vystrašenou a tudíž kontrolovatelnou třídu. Se smrtí Starovoita se mezi ruskými elitami objevil pocit, že nikdo není chráněn a že loajalita sama o sobě nestačí k přežití v systému. Stejně jako v Stalinově éře není jasné, kdo bude další na řadě.
Čtěte také
Starovoitova smrt však nebyla ojedinělým případem. V lednu vypadl z okna hotelu v Thajsku zástupce vedoucího správy Vladivostoku. Následující měsíc vypadl z okna své kanceláře vedoucí Federální antimonopolní služby v Republice Karélie. Později na jaře zemřel vysoký policejní důstojník a zaměstnanec vězeňského systému na následky zjevně sebevražedných střelných ran. A krátce před Starovoitovou sebevraždou byl vicehejtman Leningradské oblasti nalezen mrtvý se střelnou ranou ve venkovském domě. Podle listu Novaja Gazeta bylo jen v červnu a červenci zatčeno asi 140 středních a vysokých úředníků a správců, většinou na základě obvinění z korupce.
Odčerpávání státních prostředků souvisejících s válkou se pro Putina stalo příliš citlivým tématem. Potvrzují to nejen čistky mezi úředníky ministerstva obrany a Starovoitova smrt, ale také zatčení úředníků v Belgorodu a Brjansku, dvou dalších regionech sousedících s Ukrajinou. Ivanov, bohatý bývalý náměstek ministra obrany, který byl mimo jiné odpovědný za vojenské stavební projekty, dostal přísný trest odnětí svobody za údajné zpronevěření více než čtyř miliard rublů (miliardy korun) prostřednictvím zahraničních bankovních převodů. Nedávná zatčení však nesouvisí pouze s vojenskou korupcí; některá z nich se zdají být součástí širší čistky regionálních úředníků s vazbami na federální úrovni.
Všichni se bojí
Strach nehraje v životech obyčejných Rusů rozhodující roli. Většina veřejnosti se přizpůsobila současným okolnostem a nadále buď podporuje Putinův režim, nebo, aby se vyhnula problémům, předstírá, že jej podporuje. Pro politické šéfy, oligarchy, byrokraty a vedoucí pracovníky podniků, kteří tvoří ruskou elitu, je to však úplně jiná situace. Pro ně se strach stal vysoce účinným prostředkem kontroly. Problémem pro ně je, že své bohatství vlastní pouze tak dlouho, dokud jim to stát dovolí. Po více než třech a půl letech války Kreml naléhavě potřebuje další finanční prostředky – neformální příjmy od velkých podniků a „vlastenecké“ investice do odvětví, která jsou pro stát důležitá. V poslední době se zdá, že je vláda odhodlaná znárodnit veškerý soukromý majetek nebo společnosti, ke kterým se může snadno dostat. Dosud nejvýznamnějším případem bylo zabavení obrovského moskevského letiště Domodědovo v červnu 2025 s odůvodněním, že jeho majitelé měli zahraniční pasy nebo dvojí občanství. Takové flagrantní zabavování majetku státem vysílá jasný signál těm, kteří jsou v pokušení myslet si, že výsady ruského elitního statusu – peníze a podniky – patří výlučně jim.
Čtěte také
V Putinově systému se ukazuje, že připojení se k vládnoucí elitě je nebezpečné. Až do války existovaly různé patronátní sítě a mini-patroni mohli regulovat vztahy a chránit své vlastní vazaly před největším patronem: prezidentem. Velká část tohoto systému stále funguje, ale již nefunguje správně. Například bylo všeobecně známo, že Starovoit byl pod ochranou bratrů Rotenbergových, Borise a Arkadije, miliardářů, kteří byli od mládí blízcí Putinovi. Nakonec mu to však nepomohlo. Zdá se, že mini-patroni již nejsou schopni nebo ochotni chránit své vazaly.
Někdy byly ale útoky více politicky motivované. Například 20. srpna soud v Jekatěrinburgu uložil pokutu zástupkyni ředitele Prezidentského centra Borise Jelcina Ljudmile Telenové za sdílení starého příspěvku na Facebooku, který „diskreditoval ruské ozbrojené síly“. To signalizuje novou frontu proti zbývajícím liberálním prvkům ruské společnosti. V předchozích letech se ruské úřady většinou vyhýbaly útokům na Jelcina. Vlivné konzervativní síly blízké Kremlu se však dlouhodobě snaží pošpinit liberální odkaz a „vlasteneckým“ influencerům a kvaziveřejným organizacím bylo umožněno diskreditovat a zasahovat do činnosti Jelcinova centra. Soudní řízení proti Telenové, bývalé liberální novinářce, signalizuje, že tato kampaň přechází na formálnější právní a administrativní úroveň. Telenová na Facebooku sdílela protiválečné poselství, které před více než třemi lety napsala Jelcinova dcera Taťjana Jumaševová. Stát ale ví, že nemůže stíhat dceru prvního ruského prezidenta, a proto se místo toho rozhodl zmařit činnost Jelcinova centra a údajně prozápadních liberálů, kteří jej vedou. Spolu s rozsudkem proti Telenové byly činnosti centra z velké části zastaveny. A nezdá se, že by mělo význam, že předsedou správní rady centra je také šéf prezidentské administrativy Ruské federace Anton Vaino. Stejně jako v případě Starovoita se dnes nikdo v systému za nikoho nepostaví. Všichni se bojí.
Pro ruské elity plyne ze Starovoitova pádu další důležitá lekce. Putin použil strategii, při které jsou zapojovány stále vyšší úrovně vojenských, federálních a regionálních elit, jako vrstvy cibule. Není pochyb o tom, že vláda nyní odřezává vrstvy mnohem rychleji, což naznačuje, jak podezřívaví se od začátku „speciální vojenské operace“ stali nejvyšší představitelé a možná i samotný nejvyšší vůdce. Během čistek na konci 30. let rychle nastoupila nová generace mladých a ambiciózních politiků a úředníků, aby nahradila Stalinovy soudruhy. Rozsah toho, co se děje dnes, je samozřejmě nesrovnatelný s masovými čistkami dřívější doby. Ale jde o princip: Putin nyní dal najevo, že alespoň prozatím důvěřuje těm, kteří „chrání“ Rusko, a to pro tyto lidi znamená nové kariérní vyhlídky – včetně speciálních rekvalifikačních programů, pobídek k přizpůsobení se civilnímu životu a preferenčního přístupu ke vzdělání a zaměstnání.
Čtěte také
Ve fašistické Itálii se tento druh patronátu nad třídou válečníků nazýval trincerocrazia, „zákopová demokracie“, založená na Mussoliniho myšlence, že veteráni ze zákopů mají přirozené právo vládnout zemi. V případě Ruska Putin ale nemůže pomoci všem ruským veteránům, vzhledem k tomu, kolik jich je. Bude však schopen povýšit několik z nich a připravit je na vedoucí role v daleké budoucnosti. Vzestup těchto trenchokratů ale vyvolal další vlnu úzkosti u stávajících ruských elit. Systém již dal najevo členům svých nejvyšších vrstev, aby pečlivě sledovali své finanční transakce; nyní budou muset být ještě většími putinisty než sám Putin.
Schopnosti před věrností
V průběhu času může nahrazení ruské elity novou generací vojenských hrdinů snížit kvalitu regionální a federální byrokracie. V některých klíčových oblastech by to mohlo přímo ohrozit fungování státu. Příkladem mohou být finanční manažeři země. Pro mnoho západních pozorovatelů zůstává záhadou, jak se Rusku podařilo zůstat relativně solventní i přes mimořádný tlak tří a půl roku trvající války. Jednou z odpovědí jsou vysoce kvalifikovaní finanční a ekonomičtí úředníci Kremlu a vedoucí představitelé ruské centrální banky. Tyto instituce totiž stále vedou bývalí liberálové, jako je ministr financí Anton Siluanov a guvernérka centrální banky Elvira Nabiullinaová. Putinův systém by se již dávno zhroutil, nebýt zbytků tržní ekonomiky, včetně adaptabilních malých a středních podniků, a kompetentní měnové a rozpočtové politiky.
Ruští finanční technokraté zatím nebyli propuštěni, protože Putin si zřejmě uvědomuje, že je potřebuje. Pokud se však systém bude i nadále zhoršovat, možná se stanou také obětními beránky. Dopady zhoršující se odbornosti se již projevily v jiných oblastech, i když problémy, kterým Rusko musí čelit, jsou mnohem složitější než dříve: nedostatek lékařů, učitelů a řidičů veřejné dopravy; kolabující rozpočty měst a regionů; zpomalení výroby v továrnách; a demografický úpadek. Prozatím jsou členové nové vojenské elity přidělováni na nevýznamné pozice, jako je například zástupce starosty pro mládež a vlasteneckou výchovu. Situace by se však mohla změnit, pokud by začali zastávat důležitější administrativní funkce.
V každém případě si stávající elity již nemohou být jisty svým postavením. Smířily se s radikálností režimu a možná si tím podepsaly vlastní rozsudek. Mnozí členové Putinovy aristokracie nadále doufají, že po skončení nepřátelských akcí se vše stane, pokud ne jiným, tak alespoň mírnějším. Počítají mimo jiné se zrušením zákonů o „zahraničních agentech“ a „nežádoucích organizacích“ a s ukončením postupující nacionalizace soukromého sektoru. Ale obecnější ponaučení z nedávných čistek je zcela jiné: Putin nemá zpátečku.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Fico se v Užhorodě setkal se Zelenským. Jednání bylo smysluplné, shrnul ukrajinský prezident
vaclav.cerny@iprima.cz
