Bez půllitru čepovaného si českou pivní kulturu nelze vůbec představit. Vláda ale většinu hospodských vylekala prosincovým zákazem rozlévání alkoholu ve výdejních okénkách, takže točené pivo je rázem nedostatkovým zbožím. Někteří výčepní proto začali kelímky s točeným pivem uzavírat víčkem a balit do papírových sáčků. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Spisovatel a milovník chmelového moku Bohumil Hrabal svého času napsal i tohle překrásné vyznání čepovanému pivu: „To pivo s parádní pěnou! To není pěna, to je šlehaná smetana, to je chladivý pudink, to je sám parádní gól!“ Konzumace dobře načepovaného piva je v Čechách i na Moravě považována za jistý druh obřadu, zato pití piva z láhví, plechu či plastu jen za pouhou rutinu.
Nemáme, čepované je zakázané
„Čepované? Blázníte? To mám zakázané, a nebudu kvůli vám riskovat pokutu tři miliony,“ vysvětluje číšnice ve výdejním okénku restauračního řetězce Kozlovna, v tomto případě jde o Kozlovnu Zlatý časy v Hlučíně u Ostravy. Za zády jí svítí stříbrné pivní tanky a pípa je naleštěná jak zrcadlo, slečna je však neoblomná. „Ne, žádný kelímkáč nebude. Pivo točíme jedině do dvoulitrových petek, ty jsou povolené.“
Ve čtrnáctitisícovém Hlučíně obejdeme v pondělí po Vánocích snad všechna výdejní okénka, do půllitrového kelímku nám ale vůbec nikde nenatočí. A v deset kilometrů vzdálené třistatisícové Ostravě to není o mnoho lepší.
„Čepovat nesmíme, kupte si pivo v petce,“ nabízí výčepní v oblíbeném pivním baru Minikino u ostravského Masarykova náměstí. A nutí nám několik druhů balených pivních speciálů z malých pivovarů. Pípa je zatažená i v nedalekém pivním klubu Dock, i tady se před hospodou pije z petek. A podobně dopadneme i v dalších výčepech, do kterých v centru města nakoukneme přes výdejní okénka. Někde sice nabízejí punč a potutelně dodávají, že „bez alkoholu určitě není“, narazit sud s chmelovým mokem se ale bojí.
Pivo je základní potravina
Pípy vyschly. „To se v českých zemích v takové míře naposledy stalo na sklonku druhé světové války,“ říká pro CNN Prima NEWS Vladimír Kovář, badatel Muzea olomouckých tvarůžků v Lošticích. Čepované pivo podle něho patří k základním národním potravinám stejně jako syrečky, takže stát by neměl omezovat jeho prodej. „Ne nadarmo se říká, že pivo je tekutý chléb.“
Je prý hlavně na policii, aby zasáhla, pokud by se v nejvyšším stupni epidemiologického systému PES sdružovalo u piva kolem výdejního okénka piva více osob. „Nikdo by ale neměl zakazovat, abych si vzal kelímek domů z protější hospody. Chuť čepovaného je prostě úplně jiná než láhvového,“ přemítá badatel. I syrečky jsou podle něho svázány především s čepovanou chmelovinou, a když se zapíjejí lahváčem, nechutnají zdaleka tolik jako u piva z bečky.
Kdo zatáhl pípy?
V Ostravě nakonec dostáváme zaručený tip, kde se zlatavý tok točí i nadále. A údajně ho tam zákazníkům balí do papírových sáčků. Než se o tom přesvědčíme, připomeňme si, kdo vlastně pípy ve výdejních okénkách zatáhl. V průběhu jarní vlny pandemie si totiž mohl našinec připomenout chuť čepovaného téměř u každého výdejného okénka.
Zpočátku se u výdejních pultů čepovalo i při podzimní vlně infekce COVID-19, přičemž posléze se dokonce na necelé dva týdny opět otevřely i hospody. Když se však v druhé polovině prosince výčepy znova zavíraly, vyšlo ve Sbírce zákonů č. 511/2020 i vládní usnesení, které zakazuje výdejním okénkům prodej veškerého alkoholu. „Zakazuje se prodej alkoholických nápojů v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb zákazníkovi mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko),“ praví se ve Sbírce zákonů.
Po ostré kritice ze strany živnostníků v pohostinství vláda ubrala plyn a uvedla, že usnesení se vtahuje pouze na „rozlévané nebo na místě připravované alkoholické nápoje určené k okamžité konzumaci“. Tedy i na čepované pivo, které by chtěl zákazník u okénka okamžitě vypít, což mu ovšem zakazuje aktuální vyhláška o zákazu pití alkoholu na veřejnosti. „Není ale problém si přes okénko koupit pivo do nějaké nádoby a odnést si jej domů,“ dodal k usnesení přímo ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO).
Jak se dá obelhat PES? Sáčkem
Většina hospodských raději zatáhla pípy, ačkoliv aktuální tabulka pro pátý stupeň protiepidemického systému PES neřeší, zda lze přes výdejní okénka prodávat či neprodávat alkohol. Ve čtvrtém stupni systému PES je ale výslovně uvedeno: „Z okénka se nemohou prodávat alkoholické nápoje k okamžité konzumaci na ulici.“ A co platí ve čtvrtém stupni, to pátý stupeň neruší, ministerstvo zdravotnictví výslovně uvádí, že to je i případ zákazu alkoholu k okamžité konzumaci.
PES štěká také na zákazníka, který nesmí na veřejnosti popíjet žádné alkoholické nápoje, tedy ani pivo. V jednom ostravském výdejním okénku, které se nachází přesně kilometr od centrálního Masarykova náměstí, proto začali již před Vánocemi čepovat metodou „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Chtějí vyhovět zákazníkům s neodolatelnou chutí na „čepa“, ale i zákonům. Redakce CNN Prima NEWS však zatím polohu pivnice nebude identifkovat, aby majitele nevystavovala persekucím. Postup restaurace si totiž mohou úřady vykládat různě.
Je pondělí 28. prosince, krátce po 15. hodině odpoledne a v tomhle výdejním okénku čepují krásně orosené pivo do průsvitného kelímku, který číšnice vzápětí opatří víčkem. A poté plastový půllitr strčí do neprůsvitného papírového sáčku. „Doma si to užijte,“ prohodí obsluha. Aby bylo jasno, že tohle pivo není určeno k okamžité konzumaci, jak to zakazuje PES.
Americká móda v Ostravě
Zdejší hospoda se inspirovala oblíbeným americkým trikem, jak se vyhnout postihu za konzumaci alkoholu na veřejnosti. Snad v každém druhém filmu ze současného New Yorku totiž bývá záběr na nějakého pobudu popíjejícího z láhve pečlivě zabalené do neprůsvitného pytlíku. Tamní policie už prý ale v posledních letech sáčky s alkoholem příliš netoleruje a bezpečnější je alkohol přelitý do kelímku na kávu.
„Americké pivo“ v pytlíku je nyní v okolí popisované ostravské restaurace velkým hitem. Popíjejí ho umělci, úředníci v drahých oblecích a občas ho drží v ruce i matky tlačící kočárky na odpolední vycházce. Podnik rychle inspiruje další výčepy, v nichž sáčky na čepované pivo také inovativně zavádějí. V proslulé Stodolní ulici ale někteří hospodští tvrdí, že zákaz prodeje alkoholu včetně čepovaného piva přes výdejní okénka nemá žádnou oporu v zákoně.
Ve Stodolní nám ve třech okénkách odmítají načepovat, dva podniky s otevřením pípy nemají žádný problém, jen nás obsluha požádala, abychom jména barů neuváděli v médiích. Jisté je, že s čepovaným pivem v ruce, které se ve Stodolní ani neobtěžují zabalit do sáčku, riskuje i samotný pivař. V případě střetu s horlivým policistou ho jediné čepované může přijít až na 10 tisíc korun. Otázkou je, jak policista dokáže, že kelímek obsahuje alkoholické pivo, nikoliv jeho nealkoholickou podobu.
Dvojí metr beskydský
O den dříve jsme provedli malý pivní výzkum i v Beskydech. V oblíbené turistické chatě na hoře Prašivá, kterou zdobí i malebný dřevěný kostel sv. Antonína, je hospodský striktní: „Já jsem si ty blbé zákony nevymyslel, mě to taky rozčiluje, čepované vám nesmím prodat.“ A nutí nám desítku v plechu. Zda ji zkonzumujeme okamžitě anebo až doma v kuchyni, je mu fuk.
Dva kilometry pod vrcholem v jiném oblíbeném turistickém výčepu, který raději nebudeme jmenovat, se točí dál. Pivo čepují do půllitrových neprůsvitných kelímků s potiskem a každý host dostane od výčepního jednu dobrou radu, do jisté míry radu nad zlato: „Kdyby něco, tak v tom kelímku máte latté.“
Vymírání českých výčepů
Výčepy v České republice pomalu vymíraly už před nástupem pandemie. Spotřeba čepovaného piva prudce klesala a loni tvořila už jen pouhou třetinu z celkové konzumace národního nápoje. Vítězilo lahvové, plechovky a PET lahve s podílem 64 procent. A letošní dva nouzové stavy spojené se zavřením hospod tento poměr ještě výrazně zhoršily, mnozí hospodští už dokonce živnost pověsili na hřebík.
„Čepované je pro mě pěnivý dialog, lahváč klidný monolog,“ diplomaticky veršuje režisér Radovan Lipus v rozhovoru s autorem tohoto textu. V reakci na úpadek točeného piva. Jinými slovy, domácí popíjení lahváčů může pomalu změnit i českou národní povahu a z vyhlášených pábitelů se třeba stanou nerudní nemluvové či samorostlí individualisté, kteří už vůbec nebudou chápat, co to kdysi psal ten bláznivý spisovatel a milovník výčepů Bohumil Hrabal:
„Pane vrchní, ta vaše Formanka, to není putyka, ta vaše hospoda, to je Betlémská kaple, ve které každý host hovorem stává se tím, kým býval, nebo chtěl by být, pane vrchní, ta vaše Formanka, to není putyka, ta vaše hospoda, to je hlučná a hlučící samota, ve které nejlíp se sní. Pane vrchní, panenkomarjá, co jste mi to přinesl v pulitru za krásu!“
