Ojetý Mercedes za cenu stejně staré Octavie může být skvělý kup. Lidé se ho bojí zbytečně
Prémiové kombi, které vypadá na první pohled nenápadně, ale po pár kilometrech začne dávat až nepříjemně velký smysl. Testovaný Mercedes C 220d kombi z roku 2019 překvapil hlavně tím, v jak dobré kondici dokáže být i při vysokém nájezdu. Na jednu nádrž navíc ujede i 1 200 kilometrů a za jeho pořízení zaplatíte tolik jako za podobně ojetou Škodu Octavii. V dílech ani v servisu problém nehledejte.
Kombi verze třídy C patří dlouhodobě k tomu nejvyváženějšímu, co Mercedes ve střední třídě nabízel a nabízí. Elegantní linie, rozumné proporce a praktická karoserie z něj dělají ideální auto pro každodenní provoz i delší cesty. Otázkou ale je, jak si takové auto povede v testu po sedmi letech užívání a s nájezdem okolo 165 tisíc kilometrů. To jsem se díky bazaru AAA Auto, kterému tímto děkuji, pokusil zjistit.
K TÉMATU: Tohle jsou nejspolehlivější ojetiny na trhu podle odborníků. Oblíbený elektromobil propadl
Začnu tím, že Céčko v kombíku má jednu zvláštní vlastnost. Když má správná kola, najednou vypadá neuvěřitelně dospěle a draze, jenže jakmile stojí na menších a designově obyčejnějších ráfcích, dokáže snadno zapadnout mezi běžnými kombíky. Přesně to byl případ i mnou testovaného vozu z roku 2019, který jsem měl na pár dní vypůjčený.
Světla jsou Full LED, takže i v noci vidíte na cestu jako ve dne. Zdroj: Bart Běhal
Na první pohled tedy nenápadné, jenže na druhý až podezřele zachovalé. Karoserie byla ve výborném stavu. Minimum oděrek, nikde ani náznak loupajícího se laku nebo koroze a hlavně žádné zamlžené nebo zažloutlé světlomety, což je u ojetin věc, která dokáže zkazit jinak dobrý dojem. Tady naopak světla svítila fantasticky, i když šlo o výbavově civilnější provedení Classic.
Interiér držel pohromadě
Uvnitř mi pak Mercedes ukázal přesně to, proč si lidé značku spojují s kvalitou. Nic nevrzalo, nic nevibrovalo, žádné pazvuky, které by připomínaly, že auto už má něco za sebou. Materiály působily skoro jako v původním stavu. I látková sedadla byla příjemně pevná bez prosezení, takže se nepropadala a pořád dobře držela tělo.
Na interiéru sedm let stáří jen těžko poznáte. Možná jen podle volantu a páčky blinkru. Zdroj: Bart Běhal
Věk a kilometry se tak nejvíce podepsaly na volantu, kde byla levá část už prakticky bez koženého potahu, a pak na páčce blinkrů, což je u Mercedesu skoro až úsměvná rarita. Displej je i dnes poměrně nadčasový, jen je potřeba počítat s tím, že ne každý kus má moderní konektivitu. Lépe vybavená auta z těchto let už mívala Apple CarPlay i Android Auto, tenhle konkrétní vůz byl ale bez nich.
Na druhou stranu mi bylo řečeno, že dodatečné dokódování nebývá problém. Nejde tedy o definitivní stopku, spíš jen o drobnou nepříjemnost. Potěší i skutečnost, že v tomto modelu nejsou nacpaní všichni ti otravní asistenti, kteří vám neustále skáčou do řízení. Jsou tu pouze ti nejdůležitější a v praxi také nejužitečnější, což je pro mě velké plus.
Kufr je dostatečně velký i pro čtyřčlennou rodinu. Zdroj: Bart Běhal
Uvnitř však Mercedes C nezapomíná ani na praktičnost a prostornost. Kufr v základu pobere 490 litrů a po sklopení dokonce až 1 510 litrů. Na zadních sedadlech je navíc užitečný průvlak na lyže a nad ním ještě roletka takzvaně dva v jednom. Ta totiž funguje zároveň i jako síť oddělující prostor kabiny od zavazadel. Elektrické ovládání víka kufru je potom příjemný bonus, jen počítejte s tím, že je spíš pomalejší. Důležité ale je, že funguje.
Diesel, který miluje dálky
Jak už jsem zmiňoval, pod kapotou mnou testovaného Mercedesu C byl naftový dvoulitr s výkonem 143 kW, tedy přesně ta motorizace, která k tomuhle typu auta sedí nejvíc. Jediné, co mu chybělo k dokonalosti, byl pohon všech čtyř kol. Zadokolka na sněhu přeci jen nebyla úplně nejlepší volbou – samozřejmě ale záleží na tom, kdo ji řídí. Čtyřkolka nicméně bývá o poznání dražší.
Čtěte také
Zátah čtyřválcového dieselu je pak dostatečný ve městě i mimo něj a když dojde na dálnici, auto se cítí doslova jako doma. Není problém jet vysokým dálničním tempem a přitom ještě předjíždět. Právě dálniční kilometry jsou pro tuhle konfiguraci to nejlepší, co jí můžete dát. Ve městě a za studena je motor sice hlučnější, ale jakmile se zahřeje, výrazně ztichne a projev vozu se uklidní.
Problém je, že ono zahřátí chvíli trvá. Reálně motor potřebuje zhruba 20 až 25 minut, než se dostane do ideální provozní teploty, takže tohle rozhodně není auto na krátké popojíždění do práce přes dvě ulice. Tam je lepší benzin, protože diesel tímhle režimem dlouhodobě trápíte a u auta s vyšším nájezdem si koledujete o drahé starosti.
Do Chorvatska a zpět na jednu nádrž
Na delší rodinné přesuny je ale C 220d přeborník. Kilometry mizí bez povšimnutí a spotřeba je přesně ten důvod, proč lidé tenhle motor milují. Když budete jezdit mimo město a dálnice, dá se dostat klidně pod čtyři litry na 100 kilometrů, ve městě však počítejte zhruba se 6,5 litry, na dálnici se dá ale jezdit pod šest.
Motor i po 165 tisících kilometrech běží hladce bez jakýchkoliv problémů. Zdroj: Bart Běhal
Nám se během testu povedlo najet 1 000 kilometrů bez jediného tankování v kombinovaném režimu, pokud se městu vyhnete, je reálné tankovat jednou za zhruba 1 200 kilometrů. A teď si upřímně řekněte, kolik aut se dnes ještě může pochlubit podobným dojezdem. Oficiální kombinovaná spotřeba u tohoto konkrétního vozu je pak uváděna 4,2 litru na 100 kilometrů.
Zahřát se následně potřebuje i automat, protože dokud je studený, občas umí lehce pocuknout. Jakmile ale vše dostane správnou teplotu, řazení je plynulé a nenápadné, přesně jak od Mercedesu čekáte. Překvapením byl pro mě také podvozek, který přes poměrně vysoký nájezd nevykazoval žádné vůle ani pazvuky a na balonovitějších pneumatikách krásně žehlil většinu nerovností.
Čtěte také
Že už mají tlumiče něco odžito, bylo znát jen ve chvíli, kdy jsem trefil opravdu velkou díru nebo ostrý zpomalovací práh a tlumiče šly v tu chvíli do dorazu. Jinak ale auto působilo až nečekaně pevně a mě jako řidiče neustále přesvědčovalo, že má ještě hodně kilometrů před sebou. Velmi dobré byly i řízení a brzdy, které si sice přes displej vynucovaly výměnu destiček, ale stále účinně fungovaly.
Drahé náhradní díly jsou jen mýtus
A teď to nejdůležitější. Tenhle konkrétní Mercedes C 220d kombi z roku 2019 měl v AAA Auto nájezd 164 673 kilometrů a aktuálně je nabízen za 490 000 korun. Případně za akční cenu 440 000 korun, pokud se rozhodnete pro úvěr (jako nové přitom startovalo na 1 133 770 korunách). To jsou peníze, za které se v české inzerci běžně prodávají Škody Octavie podobného ročníku a s podobným nájezdem.
Důvodem je samozřejmě strach zákazníků z drahých náhradních dílů a drahého servisu. Jenže to je z velké části pouze mýtus. Z našeho nedávného průzkumu vyšlo, že Mercedes má mezi prémiovkami jedny z nejlevnějších náhradních dílů a často je dokonce levnější než vozy Hyundai nebo Toyota. A pokud máte vlastního neautorizovaného mechanika, nezapláče vaše peněženka pochopitelně ani tam.
Za peníze, za které si lidé běžně kupují stejně starou Octavii, tedy dostanete prémiový Mercedes, který i po letech působí celistvě, nevrže, nerozpadá se, má praktický kufr a na dálnici je ve svém živlu. Strach z drahých dílů a servisu je navíc u podobně zachovalého kusu často větší než realita, zvlášť pokud máte rozumného mechanika. Jediné, co od vás takové auto bude chtít, je kvalitní palivo a delší trasy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Celoroční pneumatiky mohou ušetřit desítky tisíc. V testu obstály, nejsou ale pro každého.
Díky svému otci mohl k motoristickému světu přičichnout už ve velmi útlém věku. Postupem času se jeho vztah k autům začal ještě prohlubovat, až se nakonec staly jeho obživou, ale také koníčkem. Bart po získaní řidičského průkazu začínal jako pomocník v autopůjčovně, kde sbíral první zkušenosti. Roli redaktora započal ve svých dvaceti letech na dnes již neexistujícím webu Vybermiauto.cz, odkud se mu otevřely brány právě do Autosalonu. V současné době Bart patří mezi přední redaktory webu Autosalon.tv, je vedoucím rubriky Auto na zpravodajském serveru CNN Prima NEWS a občas se objevuje jako výpomoc v televizním pořadu.
